Také jste před pár týdny sledovali zajímavý a chvílemi nedůstojný průběh volby prezidenta republiky? Dnes už dávno víme, že překvapení se nekonalo a profesor Jan Švejnar se prezidentem nestal. Tím byl naopak pro druhé funkční období potvrzen Václav Klaus. Většina národa sledovala tu podivnou volbu, kdy se členové obou komor parlamentu dokázali celý den dohadovat na procedurálních otázkách a napadali jeden druhého. A tak místo toho, aby se před národem ukázali v tom nejlepším světle, dokázali nejspíš jen to, že v příštím výzkumu veřejného mínění bude poslancům a senátorům důvěřovat ještě méně lidí.
Co bylo na prezidentské volbě zajímavé, bylo výjimečně zdařilé živé vysílání České televize. Ta zase jednou ukázala, jak by veřejnoprávní vysílání mohlo vypadat. Moderátor Václav Moravec a jeho hosté. Všimli jste si celkem nenápadného, ale argumentačně vyzrálého Jana Kubáčka? Většina z televizních diváků nejspíš ano. A někteří diváci z našeho regionu si k tomu dosadili ještě něco: Jan Kubáček je z Turnova. Leckterá lokálpatriotská dušička se tetelila, jakého že to máme spolurodáka. Kdo debaty na politická témata a novinové komentáře sleduje pravidelně, ví, že jméno Jana Kubáčka nespadlo z nebe přímo do prezidentské volby. Již nějakou dobu patří Kubáček mezi nejrespektovanější a nejcitovanější politology v naší zemi. Čím to je a jak to cítí on? Není nic jednoduššího, než využít jeho návštěvu rodičů v Turnově a zeptat se.
* Jane Kubáčku, souhlasíte s tvrzením, že jste v poslední době mezi politology nastupující generace opravdu v kurzu? Čím se vaše generace politických komentátorů liší od generace předchozí, zastoupené řekněme panem Doležalem nebo Vladimírem Kučerou, což přímo politologové nejsou, ale komentátoři veřejného života s velkým renomé ano…
Nejsem si jist, že mladí politologové jsou doslova v kurzu, ale rozhodně se v posledních dvou letech mění trend v jejich obsazování a dotazování na společensko-politické reálie. Jejich větší viditelnosti nahrává, že se jedná už opravdu o první ryze „politologickou“ generaci, která si prošla klasickou výukou, s pestrým vějířem předmětů a aspektů politiky. Mnohdy jsou vybaveni zahraniční zkušeností či politologickou praxí v českém parlamentu, státních institucích, nevládních organizacích. To jim poskytuje odstup, jistý nadhled a pocit „normálnosti“ a „evropskosti“ českých problémů, nedostatků, ale i silných stránek České republiky. Vnímají politiku už jako standardní řemeslo, se šikovnými, ale i nešikovnými nebo opravdu špatnými profesionály. Navíc to není ani tolik politicky vyhraněná generace, která by byla – na rozdíl od svých předchůdců – tak úzce spojená s politickými stranami či politiky. Proto z nich tolik nemluví nekritičnost nebo naopak určitá zhrzenost.
* V televizním živém vysílání z volby prezidenta jste byl dle mého opravdu výborný. Co ve vás po dvou měsících od volby zůstalo za pocit z této „historické chvíle“?
Pocit promarněné příležitosti, kdy politici mohli dokázat, že dozráli, již si odpustili vzrušenou, místy až nenávistnou předvolební atmosféru roku 2006 a jsou schopni opustit vnímání politiky jako věčného „zápasu sumo“ a přejít k pragmatickému, možná chladnému, ale odpovědnému smíru ve prospěch viditelné, úspěšné a profesionální politiky ČR v EU, Evropě jako celku v předvečer českého předsednictví. Volba prezidentská ale zase není tak zásadní z pohledu toho, co náš stát, ale i kontinent čeká v budoucnu – stárnutí, změna charakteru ekonomiky, krize hodnot, změna mezinárodního postavení a podobně.
* Nás, co sedíme před televizory, samozřejmě zajímá, co probíhalo ve studiu, když byly kamery vypnuté….
Nejúnavnější na celé volbě bylo to, že kamery běžely stále a my čekali a snažili se odhadnout co se bude v dalších minutách dít. Zda opětovně vyhlásí pauzu, zda volbu zablokují, či naopak změní strategii a vše se zrychlí. Proto jsme seděli stále ve studiu připraveni na přenos, v nevětraném prostředí, o minerálce a dvou chlebíčcích za deset hodin, s tím, že jsme měli celých deset minut na toaletu za celou tu dobu. Věřte mi, že už jsem si přál, ať volba proběhne, vyberou nám nového prezidenta, česká politika se potom v dalších dnech na chvíli zastaví, zamyslí, spočítá utržené šrámy a uklidní se a hlavně my půjdeme domů…
* A poslední „prezidentská“ otázka: Pochybuji, že jako objektivní politolog řeknete, koho byste, být poslancem nebo senátorem, volil vy. Otázku ale položit musím. A zkusme ji rovnou zobecnit ve smyslu, jestli si myslíte, že bychom měli mít přímou volbu prezidenta, jestli by některé prezidentské pravomoci měly být posíleny ad.
Upřímně, když opominu paní Bobošíkovou, tak ani jeden ze zbývajících kandidátů mně v té prezidentské pozici, která je spíše symbolická, nevadil a vím, že by solidní renomé ČR udržel. I v televizním studiu, z důvodu objektivity, jsem přiznal, že jsem kritikem přímé volby. Ona by totiž byla prezidentská volba občany naprosto stejná jako volby ostatní (poslanecké, senátní, evropské, krajské, komunální) – spojená s ostrou, útočnou kampaní v celé republice, s billboardy v každé obci, prodchnutá napětím na politické scéně a půlroční neschopností parlamentní politiky na čemkoliv se dohodnout. Už dnes si lidé stěžují, že je těch voleb hodně a že jsou zbytečně agresivní. Navíc zahraniční příklady potvrzují, že volby přímé velmi často využívají populisté a xenofobové typu Le-Pen, Žirinovskij a další ke svému zviditelnění. To by ještě prohloubilo už tak zbytečně ostré předvolební politické vzrušení. Navíc se obávám, že by se vítěz prezidentského klání ihned začal dožadovat posílení svých pravomocí a znásobení svého vlivu, což by zase oslabovalo váhu premiéra a akceschopnost jeho vlády. Proto jsem k tomuto typu volby skeptik.
* Pojďme se ještě zastavit u současné nejvyšší politické garnitury. Sleduji politické dění dosti podrobně od roku 1989 a stále více nabývám dojmu, že naše současná vládnoucí elita jsou ve skutečnosti odborníci druhé a třetí kategorie a někteří jsou na pomyslném vrcholu už dlouho na to, aby přišli s něčím novým a zemi někam pozitivně posunuli. Vidím to špatně?
Problém je, že se české politice nedostává mladších politiků a političek, kteří mají větší rozhled, praktickou zkušenost s moderním vývojem v mnoha oborech, netrpí traumatem resp. obavou ze zahraničí. Umí si často práci lépe zorganizovat a mají dostatek elánu a moderních vizí, které potřebujeme. Netrápí je spory o 90. léta, osobnostní rozbroje „dvou Václavů“ o charakter české politiky a politické titánství. Více sledují dění ve světové ekonomice, tlak rozvíjejících se států, nástup nových technologií, stárnutí obyvatelstva a další nové výzvy. Rovněž mají své mouchy, avšak tolik se neohlíží a neřeší staré šrámy a spíš směřují dopředu a poměřují se se zahraničím. Tedy mají tendenci řešit mnohem reálnější problémy a výzvy před kterými budeme stát.
* Co současná vláda, které umožňují žít dva přeběhlíci z ČSSD, jaké jí dáváte šance, vydrží do konce funkčního období? Je morálně správné nechat se zvolit lidmi za určitou stranu, pak ji i voliče opustit, ale mandát poslance si ponechat?
Už z logiky tří „polopřeběhlíků“ (hlasují střídavě s koalicí, v řadě momentů však i s opozicí) vláda z podstaty vydrží. Všechny parlamentní strany nyní řeší krajské a senátní volby, blíží se české předsednictví EU, další volební klání, tentokráte volby do Evropského parlamentu a hned po nich 18 měsíců předvolebního zápolení před volbami do Poslanecké sněmovny. Tam už se bude, jako ostatně vždy, koalice klížit, ale možnost ovlivňovat dění, přijímat různě populární zákony, být vidět a být přitom současné politické strany ve vládě udrží a opozice nebude mít zájem se těsně před volbami podílet na vládě a zákonitě přijímat i nepopulární řešení. Proto raději budou křičet, vymezovat se vůči vládě, slibovat změny jako každá klasická opozice.
A otázka přeběhlictví? To je na každém z pánů…i Ústava ČR říká, že každý poslanec a senátor se má řídit dle svého nejvyššího svědomí a nejlepšího vědomí, neboli vlastníkem mandátu je v českém politickém systému poslanec, senátor, ne politická strana a upřímně, nehledě na přestupy v jakékoliv straně, je to podle mě jen dobře. V letech 1918 – 1990 to bylo opačně a nic dobrého to nepřineslo!
* A prosím ještě na skok do světa. Vím, že se zabýváte autoritativními režimy. Například na Kubě došlo k výměně, když Fidela nahradil bratr Raúl, velký Kim dál hrozí ze Severní Koreje a Lukašenko je na dohled od Českého ráje. Tím, jak se v poslední době kolem nás hodně věcí radikalizuje a současně se hledají jednoduchá řešení (viz v Jugoslávii bude klid jen když tu budou etnicky čistá území), mám pocit, že živné půdy pro autoritativní režimy spíš přibývá…
Bohužel máte pravdu. Bohatneme, stárneme, ubývá nás, a proto se o svůj klid a bohatství stále víc bojíme. Svět je čím dál propojenější, rychlejší, stále se mění, nestíháme se v něm zcela orientovat, a proto se ho ostentativně obáváme. Lidé stále víc rezignují na důležité informace, krátkozrace opovrhují politikou a mezitím se na svět klubou populisté, kteří v touze po moci slibují jednoduchá, líbivá řešení, straší před cizím, využívají lačností médií po bulváru a teatrálnosti. Myslím, že tohle je velká zkouška, která nás čeká, nejen nás, ale celou Evropu a obecně moderní svět. Už právě proto by se měli politici více soustředit na prezentaci svých cílů, změn pro občany a zlepšovat obraz politiky, ruku v ruce s profesionálnějším, analytičtějším pohledem a komentářem médií. Jinak za čas rezignují na svůj zájem i poslední odolní občané a zůstane tady pouze mručící masa čekající na politika (cimrmanovsky řečeno), „který se nezakecá“.
* Co obnáší „býti politologem“? Myslím, že většina z nás si dost dobře neumí představit, jak si vlastně vyděláváte na živobytí. Komentáři v televizi to asi nebude…
Máte pravdu, z televizních analýz opravdu nežiji…Pracuji jako odborný konzultant, vytvářím odborné analýzy české legislativy, politiky pro privátní sektor. Školím. Píšu politologické cvičebnice. Pro vyčištění mysli a zejména pro získání cenné zpětné vazby a udržení odstupu od politiky také přednáším na několika českých vysokých školách. Takže ve výsledku je to docela pestré, někdy náročné na čas a životní rytmus, ale tak to asi má být. Pocházím ze zdravotnické rodiny, takže už od mala jsem byl zvyklý, že se chodí domů z práce později, časově nepravidelně a že je to psychicky náročné. Ale naučilo mě to, že si poté člověk víc váží a citlivěji nakládá s volným časem. A to se vyplatí.
* Od kdy jste věděl, že chcete být zrovna politologem? A vraťme se prosím ještě při té příležitosti do Turnova, protože v jistých kruzích jste byl už za studií hodně známý svým vášnivým nakupováním encyklopedií a naučné literatury ve všech zdejších knihkupectvích a nesmazatelnou stopu jste zanechal i na místním gymnáziu.
To zní hrozivě…abych vás trochu upokojil, tak jsem vedle toho stíhal i chodit po horách a po skvělém českorajském okolí, pracovně se vybíjet na chalupě, rybařit, takže u knih jsem spíš relaxoval a dodnes jich mám spoustu připravených k přečtení na důchod…K politologii mě přivedla historie, skvělý pan profesor Touš a zájem o aktuální dění. Štvalo mě, že lidé nevnímají politiku jako klasické řemeslo, které má své zvyklosti, pravidla, ale i odpovědnost, a tak jsem se rozhodl studovat jinotaje politiky, s cílem v budoucnu pokusit se lépe a věrněji představit její podobu, rozhodování, vliv společnosti na ni. Razím heslo, že musíme být na politiky nároční, ale zároveň i uznalí k jejich povolání. Jako ostatně ke každé profesi. Náš problém, značně posílený historickými zkušenostmi, je, že politiku vnímáme jako špínu, něco automaticky pochybného. Ale přitom od ní očekáváme nesplnitelné, že politici vše vyřeší, změní, zařídí. A je tu ještě rovina odpovědnosti za výběr politiků, za to co jim tolerujeme a za stav našeho nejbližšího okolí. Z této spoluodpovědnosti se velmi rádi vyviňujeme a přehazujeme ji opět na politiky, na okolnosti, na okolí. A to může být do budoucna pro českou společnost zničující.
* Žijete v Praze, co Turnov a Český ráj?
Jen pracovně, doma jsem v Turnově, Českém ráji, Jizerkách a Krkonoších – což všude prezentuji jako tzv. zlatý trojúhelník. To je můj turistický terminus technicus.Tady skutečně relaxuju, nabírám zážitky a zkušenosti, nabíjím se a pak z toho funguju v Praze. Praha je krásná, ale Turnov je podle mého tak akorát velké město, s jedinečným sportovním vyžitím, poklidem, přenádherným okolím, kam člověk může během chvíle utéct.
Za zády kopce, které mi v Praze chybí. Kdepak, to nic nepřebije. Taky rodičům hrozím, že jak to bude jen trochu možné, umožní to práce partnerky, tak se vracím někde na okraj či do okolí Turnova. Dopravně je to do Prahy skok a za ten klid a jedinečnou přírodu to jednoznačně stojí. O to víc mě mrzí, že to Turnov neumí víc prodat, nalákat na tento potenciál i jiné a víc posílit svůj relaxační potenciál. Vždyť je to obrovská příležitost…!!!
* A co turnovská komunální politika, doufám, že ji alespoň trochu z povzdálí sledujete. Zkuste ji okomentovat a prosím neříkejte, že tady nežijete, že nic nevíte a jste úplně bez informací. Stejně vám to nebudu věřit.
Turnovská politika je věrným odrazem politiky celostátní. Není špatná, ale mohla by být lepší. Očekával bych, že se Turnov víc zaměří na své silné stránky, začne je systematicky prezentovat navenek. Bude zintenzivňovat možnost místního turismu, kvalitních služeb, městského společenského života. Že se víc bude dbát o mínění a názory místních, ať už skrze místní referenda, možnost anonymních tipů na zlepšení, nebo pravidelných „otevřených hodin“ vedení města s místními občanskými organizacemi, zástupci místních podnikatelů, místních osobností a nadšenců všeho druhu, zástupci škol…Ono je to dnes spíš už o relativně drobnostech, ale ty právě vylepšují punc města uvnitř a v okolí. Jsou často „okaté“. Podle mě by to Turnov mnohem víc oživilo, spoustě lidem by zájem radnice dodal elán, nápady a hlavně osobní iniciativu. A bylo by tu ještě pohodověji. A drobné změny jdou a mnoho nestojí!
—————————————————————————————————————————————————-
PhDr. Jan Kubáček (*1981) – již při studiích na turnovském gymnáziu (1993 – 2000) absolvoval v Jablonci nad Nisou roční kurz „Cestovní ruch“, zakončený Státní zkouškou a osvědčením v oblasti cestovního ruchu, poté v letech 2000 – 2006 studoval na Filozofické fakultě UK v Praze, obor politologie, v roce 2006 složil státní rigorózní zkoušku z politologie a byl mu udělen titul PhDr. V současné době je Jan Kubáček soukromým odborným konzultantem pro veřejné, ale i privátní instituce. Zabývá se kromě komentování naší politické současnosti zejména politickým strategiím, politické psychologii a sociologii, politickému marketingu a politické komunikaci. Ve volném čase rád chodí po horách, jezdí na kole, hraje squash a pracovně relaxuje na chalupě. Samozřejmě vše podstupuje společně se svojí partnerkou a rodinou.
Související články (celkem 33)
- ZA VÁCLAVEM ŠOLCEM: O PRÁVNÍKOVI, KTERÝ JEZDIL LÉTA S NÁKLAĎÁKEM…
- ZA VÁCLAVEM FEŠTREM
- VZPOMÍNKA NA PANA FOTOGRAFA!
- NEJSEM NA MALOVÁNÍ EXISTENČNĚ ZÁVISLÝ, A PROTO V TOMTO SMĚRU SVOBODNÝ, ŘÍKÁ VÁCLAV ŽATEČKA
- VÁNOČNÍ PŘEMÍTÁNÍ O ODCHODECH A ZAVŘENÝCH DVEŘÍCH
- ODEŠEL BUKOVINSKÝ PÁBITEL
- ČESTNÝ OBČAN IVAN ŠOLC
- DANA A VÁCLAV FEŠTROVI
- POKUD JSOU V TÉTO ZEMI KOMUNISTÉ LEGÁLNĚ, TAK JÁ JSEM TADY ILEGÁLNĚ, ŘÍKÁ SERGEJ SOLOVJEV
- PAN HOROLEZEC
- „PRVNÍ REPUBLIKA A VLASTNĚ I MONARCHIE NÁM DALY DOBRÝ ZÁKLAD,“ ŘÍKÁ DALIBOR CIDLINSKÝ
- PROCESTUJEŠ PŮL SVĚTA A PAK MUSÍŠ KONSTATOVAT: MÁME SE V ČESKU DOBŘE. HODNĚ DOBŘE, ŘÍKÁ IVETA HOLBOVÁ MELÍŠKOVÁ
- HOROLEZECTVÍ JE ŽIVOTNÍ FILOZOFIE
- „ZÁKLADEM VŠEHO TVŮRČÍHO DĚNÍ JE DOBŘE ZVLÁDNUTÉ ŘEMESLO,“ ŘÍKAL JIŘÍ NOVÁK…
- S MÍLOU HOLASEM O ŽIVOTĚ, PSECH, DIVADLE A MLADÝCH LIDECH
- OBČAN ZAJÍC
- O LIDECH, KTEŘÍ SPJALI SVŮJ ŽIVOT S JEDINOU KULTURNÍ PAMÁTKOU
- IPSER = MOTEJL = ČMUKAŘI
- Z DARŮ NEJVĚTŠÍHO POLISTOPADOVÉHO ČESKÉHO MECENÁŠE BUDE TURNOV ŽÍT DALŠÍ DESÍTKY LET