ZA VÁCLAVEM FEŠTREM

0

Byl u všeho, co se hlavně v kultuře a ve sportu za první dvacetiletí po listopadu 1989 v Turnově událo. Folkový klub byl fenoménem ještě předlistopadových dob, poté jako ředitel kulturního centra stál u zrodu dodnes pro město prestižních akcí, jako jsou Poetika, hudební dílny při festivalu Antonína Dvořáka, byl u Staročeských i Vánočních trhů, stanovil pravidla pro podporu kulturních spolků, vystavěl novou Střelnici, vydával Hlasy a ohlasy Turnovska, uspořádal několik ročníků Turnovské pecky s předáváním cen lidem, kteří byli výjimeční ve svém oboru. Těžko lze zapomenout na komponované večery, ve kterých se na jednom pódiu představili prakticky všichni, kdo ve druhé polovině devadesátých let v kultuře ve městě něco dělali – od muzikantů přes divadelníky a zpěváky sborového zpěvu po výtvarníky. Na tyto akce již nikdo nenašel – pro jejich nesmírně náročnou přípravu – odvahu navázat.

O jeho cílevědomosti, tahu na branku a přímočarosti, kdy neváhal, když se pro něco rozhodl, obětovat dny i noci, přemluvit, přesvědčit i donutit ke spolupráci všechny, kteří v daném záměru mohli pomoci, se dodnes vyprávějí úplné legendy. Ti, kdo ho znali blíže, vědí, že pod někdy tvrdší slupkou to byl člověk velmi citlivý, vnímavý a vždy ochotný pomoci bližnímu. Neuhýbal. Vždy první na ráně! Byl spravedlivý! A náročný. Nejvíc k sobě samému!
Po odchodu do důchodu využil rodinné nabídky a společně se svojí ženou Danou přesídlili do Děčína (viz ZDE). Odtud v sobotu 12. prosince 2015 přišla smutná zpráva. Václav Feštr zemřel. Bylo mu 68 let. Jak ho přátelé a kamarádi znají, už teď diskutuje se svatým Petrem o smyslu života a nutí ho trefnými argumenty přemýšlet, jestli náhodou nebe někde nedělá chybu…

201512122247_ces_festr02

Více o něm najdete v povídání, které vzniklo pro projekt Češi Českého ráje postupně v letech 1997 až 1999:

CHCI OBSTÁT SÁM PŘED SEBOU, ŘÍKÁ VÁCLAV FEŠTR
Pro někoho možná rebel, pro jiné člověk, který umí věci dodělat až do konce a pro další někdo, komu je třeba se raději vyhnout,  protože vždy je nutné počítat s tím, že bez obalu řekne, co si  myslí. Takový je Václav Feštr.

Projekt Češi Českého ráje je o lidech, kteří žijí, pracují  a obohacují výjimečný kraj mezi Turnovem, Jičínem a Sobotkou  a samozřejmě, že jsem si jako autor častokrát povídal s lidmi,  které dobře znám, kterých si vážím a doufám také, že výsledek  v podobě textu a fotografií o tomto také cosi napověděl. Ano,  pravdou je i to, že část z v projektu realizovaných lidí jsou mí dobří známí, přátelé a kamarádi. Zpovídat ale letitého osobního přítele je přece jenom o něčem jiném. A proto mi, vážení čtenáři,  odpusťte, že následující text se těm jiným vymykat. Možná to ale znáte sami. Myslím, že nejšťastněji je člověku, když miluje a zároveň je milován a máte-li k tomu ještě  alespoň jednoho dva přátele, za kterými můžete přijít o půlnoci a požádat o cokoli, není na světě mnoho věcí, se kterými si  nebudete vědět rady. A já takového přítele ve Václavu Feštrovi  (*1947) mám a díky za onu osudnou náhodu, která nás před lety  svedla dohromady.

„Dlouho jsem přemýšlel, jestli v poslední chvíli nepoužiju jako  duchovní otec Turnovské pecky své veta právo a ocenění přenechám  někomu jinému, ale přemluvili mě, abych neignoroval rozhodnutí  téměř padesátky lidí, kteří mě na cenu nominovali. Děkuji vám za  podporu,“
prohlásil Václav Feštr v sobotu 27. února 1999 na pódiu  turnovského divadla, když přebíral ocenění „Osobnost turnovské  kultury za rok 1998“. Rekonstrukce divadla, spolupráce s pořadateli kulturních akcí ve městě, šéfredaktorství měsíčníku o občanské společnosti, nové divadelní kluby a naprosto výjimečná nabídka kulturního vyžití, která se v patnáctitisícovém městě hned  tak nevidí, to jsou důvody, proč lidé, kteří se v Turnově zabývají a žijí kulturou a společenským děním, jednoznačně shodli na tom, že onou osobností za uplynulý rok nemůže být nikdo jiný, než právě  ředitel Turnovského kulturního střediska. Než se jím ale Václav  Feštr stal, uteklo v Jizeře hodně vody…

201512122254_ces_festr04

 První vědomosti začal Václav čerpat v turnovských základních  školách. Postupně vystřídal všechny tři. Jak sám říká, ani sám dobře neví, proč tomu tak bylo. Snad za to „může“ jeho třídní  původ – jeho otec byl spolumajitelem pivovaru, později majitelem  jednoho z prvních turnovských autoservisů s podzemními garážemi, benzínovou pumpou a myčkou – snad je na vině jeho povaha, která přijímá jen opravdové autority a lidem, kteří si jen na něco hrají, dá svoji nelibost okamžitě a bez rozmyslu pocítit.

Vašek nebyl žádným vědomostním fenoménem, ale určitě patřil mezi ty chytřejší děti. Díky již popsanému mu však místo zářivé budoucnosti na některé slovutné střední škole nabídli v atmosféře doznívajících padesátých let pouze dvě možnosti dalšího vzdělávání. Mohl se stát opravářem zemědělských strojů nebo zedníkem, jiný výběr mu škola neumožnila. „Dobrovolně“ tedy odešel do stavebnictví. Po dvou letech na učilišti v Hradci Králové mohl pro dobré studijní výsledky přestoupit na stavební průmyslovku. Během studia obdržel výuční list. Maturoval v roce 1968. Spíše než ve škole jste ho ale v té době mohli potkávat s kytarou na zádech ve východočeských a mnohdy i pražských klubech a divadlech. Nebylo divu, že se pokusil o další studium na divadelní fakultě. Úspěšně složil přijímací zkoušky, ale umělcem se nestal.
 Divadlo nebo já, byla podmínka jeho budoucí ženy. A tak dal před kariérou přednost dívce, se kterou prožil, jak říká, krásných a plných jedenáct let života a spoluvychoval syny Dominika a Patrika, postavil dům, na chvíli přišel o syny a trvale o dům,  který se svým otcem za náročných podmínek vybudoval, aby do jeho  života vstoupila jeho druhá žena Dana s dětmi Honzou a Zuzkou.

Od roku 1970 žil Václav Feštr v Jičíně, pracoval v n.p. Silnice, následně potom na odboru výstavby jičínského ONV. Po přestěhování do rodného Turnova v roce 1976 pokračoval na odboru výstavby MěNV. Odtud přešel do místní tělovýchovné jednoty, kde pracoval jako správce budov. Posledním jeho „předrevolučním“ pracovištěm byl turnovský Podnik místního průmyslu. Po roce 1989  působil jeden rok u semilské firmy Rival, která v té době mj. vydávala gramofonové desky, cédéčka a kazety, potom se na čtyři  roky vrátil do turnovské tělovýchovy, aby se konečně ve zralém věku  naplno pustil do organizování kulturního života v Turnově. V roce 1995 se stal na základě výběrového řízení ředitelem Turnovského kulturního střediska.

* Václave, určitě bys našel nejméně sto důvodů, proč trpět  oprávněným pocitem křivdy. Komunisté vám nejdříve znárodnili  a potom zbourali pivovar, nenechali tě studovat, zničili to, co  tvůj otec léta trpělivě budoval. Dá se něco takového odpustit?
 „Já žádným mindrákem z té doby netrpím. Vyrůstal jsem  v bezvadné rodině, která mi dala mnoho. Musím přiznat, že ani  u svých rodičů jsem žádný pocit křivdy nikdy nezaznamenal. Naše  rodina žila s určitými morálními hodnotami, kde prostě bolševik  neměl místo. Samozřejmě, že jsme se museli přizpůsobit době, ale klikou bylo, že od útlého dětství jsem ve svém bezprostředním okolí nepoznal žádnou z forem „vlezdoprdelismu“, který v té době  přímo bujel. Myslím si, že právě určité zásady, které se v naší rodině uplatňovaly, měly za následek mé postoje v pozdějších letech.“

201512122302_DSC_0084

* Byl jsi v mládí opravdu takovým rebelem, jak se říká?
 „Moje rebelantství bylo o něčem jiném, než se mnozí domnívají.  Hodně jsem věřil osobním prožitkům a zkušenostem. Jen těžko jsem  se nechával zblbnout. Neměl jsem rád hloupé příkazy a s vervou  jsem jim čelil. Nikdy jsem neměl dostatek taktu, takže – co v hlavě, to na jazyku. Chyběla a doposud mi chybí jistá dávka  diplomacie v jednání. Ono přihlouplé maloměstské přikyvování, přestože můj názor je úplně opačný, to nejsem schopen přijmout  nikdy.
 Vždy jsem cítil obrovskou potřebu intenzivně se setkávat s lidmi, žít a pohybovat se v partě. Někomu se to může zdát divné,  ale i já jsem byl pionýrem a postupně prošel i některými  mládežnickými socialistickými organizacemi. Možná mým štěstím bylo, že vždy šlo o naprosto diletantské spolky, které se mi  zprotivily poměrně brzo. Nevím, co by se stalo, kdyby naší vedoucí byla fešná ženská nebo bezvadný chlap, který by uměl hrát na  kytaru a zpívat. Nejvolněji jsem se cítil v turistickém oddíle, který kdysi nahrazoval zakázaný Sokol. Lidé jako Kája Zakouřil, Honza Kout, Ruda Trepera, Béďa Slavík a další, jsou těmi, kteří mě  spolu s mými rodiči rozhodným způsobem utvářeli a připravili na ne  právě jednoduché životní putování…“

 * … dobou, která svobodomyslným jedincům příliš nepřála.
 „Snad Franz Kavka někde napsal cosi o důležitých rozhodnutích,  po nichž je obojí snadnější. Znovu lhát, stejně jako znovu stát v pravdě. Myslím, že socialistická výchova naučila nejen mě, ale nás všechny, bezvadně lhát. Pozdější životní zkušenosti mě to ale neodvratně odnaučily a jsem rád, že mé bývalé a současné názory  a často nediplomatický způsob komunikace, kdy každému bez obalu řeknu, co si myslím, rozdělily lidi okolo mě na doufám přibližně stejně silné tábory nepřátel a přátel. Mám to tím pádem v životě  daleko jednodušší.“

 * Často velmi pěkně hovoříš o své druhé ženě Daně. Co do tvého  života přinesla?
 „Nevím, jestli je Bůh, mimo víru ve vlastního Boha se přiznám, že nevěřím, přesto ale děkuji TOMU, kdo zařídil, aby před lety do mého života vstoupila právě ona. Nejenže zacelila moji hlubokou ránu z rozpadu prvního manželství, ale její nové pohledy na život, neovlivnitelnost maloměstským prostředím a životní moudrost, se kterou jsem se dřív setkal snad jenom u svého otce, byly tou živou vodou, že jsem se pomalu, ale jistě vyhrabal ze svých bolístek a životních průšvihů, které jsem si plnými hrstmi sám připravoval, abych nyní, sice už zlenivělejší a starší, opravdu žil naplno.“

201512122343_ces_festr06

 * Před turnovskou veřejností jsi byl dlouhé roky „ukryt“ v partě kolem volejbalu. Z této pomyslné ilegality jsi vystoupil  na konci osmdesátých let organizováním akcí Folkového klubu, který se stal v Turnově jakýmsi předvojem změn, ke kterým po listopadu  1989 došlo. Jak se na tuto dobu dnes s odstupem díváš a jak ti  pomohla například v tvoji dnešní práci?
 „Jak jsem již řekl, celý život mě provází potřeba být v kolektivu. Určitě z důvodů mé normální mužské ješitnosti, ale i z důvodů, že mám určité ´vůdcovské sklony´, jsem většinou  vystupoval v roli mluvčího a jakéhosi tahouna. Bolševik mi mnoho  nepřál. Často jsem nebyl správně orientován a tím pádem i schválen. Parta kolem volejbalu byla bezvadná, našel jsem v ní mnoho přátel a kamarádů, kteří dělali to, co je baví a byli ochotni pro věc i něco obětovat. Našel jsem tam i vlastnost, která  se již pomalu z našeho života vytratila, a sice dělat něco zadarmo pro jiné. Folkový klub byl již trochu o něčem jiném. Byla to přímá, i když málo účinná revolta, která s sebou přinesla i mé už skoro zapomenuté záliby: divadlo a muziku. I v této partě bylo  mnoho bezvadných lidí a jsem rád, že jsme TO tehdy vůbec začali dělat.
 Z dnešního pohledu mohu říct, že mně tyto aktivity pomohly zůstat stále ještě normální, s normálním úsudkem i s potřebou zajít si třeba jen tak obyčejně na pivo a pokecat. Ono opravdu platí, že všechno zlé je k něčemu dobré. Nelituji jediné věci,  která mě v životě potkala, byť byla třeba i negativní. Pokud si z ní člověk dokáže vzít ponaučení, může i ona být pozitivní.“

 * Máš nějakou soukromou, osobní filozofii, se kterou by ses  chtěl s námi podělit?
 „Svým způsobem myšlení a životními postoji se vždy snažím vidět věci z nadhledu, zachovat si co možná největší míru nezávislosti. Bylo tomu tak ve všech aktivitách, ať už to byly jednotlivé zaměstnanecké poměry, parta kolem volejbalu a tělovýchovy vůbec,  folkový klub, nebo v poslední době má novinářská práce. Možná, že jsem se někdy s někým rozešel ve zlém a jinému naopak pomohl v jeho vlastním hledání. Vždy jsem dělal a dosud dělám věci, ve které věřím. Vždy na plný plyn. Obávám se, že zvolnit příliš nedokážu. Mým prvořadým úkolem je obstát sám před sebou tak, abych  se kdykoli mohl podívat do zrcadla. Když mně bylo osmnáct, vymyslel jsem si motto, které mě celá ta léta provází: Člověče, veškeré své  snažení obrať k tomu, aby z tebe nebyl blbec! Celý život se snažím toto motto naplňovat.“

201512122247_ces_festr03

Související články (celkem 33)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.