Historie zámku Hrubý Rohozec sahá do druhé poloviny 13. století. Původní hrad byl několikrát přestavován, až z něho počátkem 17. století vznikl pozdně renesanční zámek. Ten byl do dnešní podoby dotvořen v minulém století. Posledním šlechtickým rodem, který jej obýval, byli Des Foursové. Těm byl zámek zkonfiskován v roce 1945 a od té doby je v majetku státu. Víc než tři desetiletí zámek spravovali manželé Novákovi.
Ti se sem dostali v podstatě „náhodou“. Byla to však náhoda, která nejenže spojila jejich životy dohromady, ale spojila je také pevně se stavbou, o které pan František s úsměvem říká, že se chová jako ropný tanker. Kolem je rozbouřené moře, loď občas nabere vodu, ale pořád jede dál. Stejně tak zámek – občas proteče střechou či vypadne kus zdiva, ale pořád stojí na svém místě…
František Novák (*1931) se narodil v Jihlavě. Po gymnáziu vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor historie-filozofie. Jako středoškolský učitel českého jazyka nastoupil na ekonomickou školu ve Velkém Meziříčí. Jednou z jeho žákyň byla i sympatická Marie (*1944 v Dukovanech u Moravského Krumlova), která se zanedlouho stala jeho ženou. Na škole ale František Novák nakonec zcela spokojen nebyl. Jak říká, měl pocit, že se učitelé příliš izolují od okolního světa. Proto na několik měsíců okusil práci na stavbě Žďasu ve Ždáru nad Sázavou, aby následně přešel do Prahy. Tam už jej doprovázela bývalá studentka, jeho životní partnerka.
Z hlavního města vedla už jen jediná cesta – na Hrubý Rohozec. V roce 1964 se Marie Nováková stala ve dvaceti letech nejmladší kastelánkou v zemi. „Že bude kastelánkou právě ona a ne já,“ říká pan František, „rozhodlo její ekonomické vzdělání. A také fakt, že na Rohozci bylo ještě jedno volné místo pro odborného pracovníka, tedy pro mě. Úředně jsem si je příliš dlouho neužil. Přišel rok 1968 a já se na schůzi kulturních pracovníků nevybíravě vyjádřil o vstupu spojeneckých vojsk. Z odborného pracovníka jsem se stal zámeckým nočním hlídačem. Naštěstí mě mé nové pracovní zařazení paradoxně uchránilo od nasazení v příšovické panelárně.“
„Nikdy nezapomenu na první dojmy, když jsme do Turnova přijeli,“ říká paní Marie. „Snad to není tenhle zámek, na který jdeme žít?, říkala jsem si v duchu. Pohled na Hrubý Rohozec počátku šedesátých let opravdu moc povzbudivý nebyl. Ze všeho nejdůležitější bylo opravit střechy, které byly v katastrofálním stavu. Zámek spravoval okresní národní výbor a ten tehdy rozhodl, že když bude mít k dispozici nějaké peníze, dá je raději na stavbu nové školy nebo zdravotnického zařízení. Oprava památek byla až na posledním místě,“ glosuje tehdejší neutěšený stav Marie Nováková.
Někdy to prý bylo jako v pohádce o pejskovi a kočičce. Jednou dokonce si pan Novák dokonce musel sám v Libčicích ve fabrice u stroje vyrobit měděné hřebíky, když si před tím vyběhal povolení na ministerstvu školství a kultury. „Když byla střecha v pořádku, přišly na řadu elektrické rozvody v celém zámku. Teprve po nich přišel čas na úpravu expozice. Jako bytové interiéry zůstaly zachovány pouze čtyři úvodní místnosti, vybavené původním nábytkem. Ve zbylých prostorách bylo instalováno antické umění. Částí této expozice byla sbírka sádrových kopií slavných antických plastik, zbytek tvořily vykopávky uložené ve vitrínách. Příliš se to sem nehodilo. Část místností prvního poschodí byla těsně po skončení války prázdná, zařízení si odtud, ještě ve válce, po smrti manžela odvezla vdova do své pražské vily,“ říká paní Marie.
Naštěstí Rohozec a nedaleký Sychrov fungovaly jako tzv. svozové zámky. Díky tomu se sem občas dostal nový mobiliář. V roce 1966 na Rohozec Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze dodalo část svého sbírkového fondu, především nábytku, aby mohla být instalována expozice vývoje bytového interiéru místo antického umění. Novou expozicí, zachycující vývoj nábytku od renesance po secesi, byla vybavena většina místností, což si návštěvník na místě může ověřit dodnes.
„Všechny stavební akce jsme se snažili dělat tak, abychom zámku finančně pomohli. Když se dělala dlažba na nádvoří, pomáhali nám s ní studenti hořické kamenické školy. O víkendech na zámku vždy pracovaly skupiny mladých lidí, kteří nám pomáhali především s údržbou parku,“ přibližuje kastelánka. „Když jsme měli hotovy expozice, začalo se zase víc pracovat venku. Dělaly se venkovní fasády a okna. A protože na zámku nebylo k dispozici vyhovující sociální zařízení pro návštěvníky, vybudovali jsme je – i se septikem ve skále přiléhající k sousedním hospodářským budovám. Vše vznikalo za minimálního množství finančních prostředků a někdy mám pocit, jako bychom s manželem a několika dalšími spolupracovníky postavili několik rodinných domů. Proto jsem přesvědčena, že je-li někdo dobrým kastelánem, musí být také dobrým zahradníkem, zedníkem, elektrikářem a někdy taky, za odměnu, průvodcem.“
„Je dobré, že se nám za ta léta povedlo udělat pro Rohozec spoustu dobré práce,“ doplňuje slova své ženy František Novák. „Ale já spíš myslím na to, co se nepovedlo. Například při neodborné opravě sklepů byly větrací průduchy zality betonem, vstupní brána nebyla opravena citlivě, stejně tak sochy v parku, nedokázali jsme zabránit krádežím cenných předmětů. Jilmy v parku vymřely, na střešní krovy byly použity nevhodné nátěry. Neúspěchy uvádím proto, abych závěrem mohl konstatovat, že zámek působí přívětivě a čistě a návštěvníci jsou spokojeni. A často k tomu nepotřebují ani slova průvodce. Řekl bych, že stav pacienta je stabilizovaný a trvá naděje, že přežije do dalšího tisíciletí. Snad je to trochu i naše zásluha, toť vše. Nemám pocit, že bychom dělali něco zvláštního. Naší jedinou zvláštností ve srovnání s řadovými občany je, že jsme spjali svůj život s jedinou kulturní památkou – Hrubým Rohozcem.“
Ano, na první pohled vypadá vše úplně jednoduše. Jenomže být několik desetiletí kastelánem na jednom zámku, to zase tak obyčejné není. Tady totiž nikdy neplatí, že po osmi hodinách práce jdete domů a věnujete se svým koníčkům. Pokud se vám koníčkem nestane památka sama, nemá cenu, abyste po práci kastelána vůbec začali toužit. A ještě jedna věc je pro kastelány důležitá. Spisovatel Daněk jednou napsal, že: „Genius je člověk, který si jednoho dne o sobě začne myslet, že je mimořádný. To přesvědčení přenese na své spolupracovníky a nakonec se to stane přesvědčením celé společnosti.“ A o to jde – dokázat spolupracovníkům, památkářům, úředníkům, že právě váš hrad nebo zámek je natolik mimořádný, že se i na ně přenese trocha toho „genia loci“, trocha tajemna a mystiky, která obestupuje každou historickou stavbu. A právě tohle se na Hrubém Rohozci manželům Novákovým povedlo dokonale.
Nejsou ale jenom dny všední a dny sváteční. Čas od času přijde doba zlomová, která může vaší dlouholetou prací, vašimi názory a představami pořádně „zacloumat“. Takovým zlomovým obdobím je pro manžele Novákovy jednoznačně restituční požadavek vznesený Dr. Karlem Des Fours Walderode právě na Hrubý Rohozec. Bylo to na počátku roku 1993, kdy se celá kauza dostala do popředí zájmu veřejnosti a od té doby plní stránky celostátních a regionálních médií. Do dnešních dnů není celá záležitost uzavřena.
František Novák hodnotí onu restituční kauzu v souladu se svými názory a přesvědčením, tedy slušně, diplomaticky a nekompromisně: „Obecně se domnívám, že památky určité kategorie by měly být ve vlastnictví celé společnosti. Tak i taková zvláštní památka jako hraniční pevnost Dobrošov z první republiky, byla prohlášena národní kulturní památkou, aby byla uchráněna komerčním vlivům.“
Hrubý Rohozec navštíví ročně víc než 30 tisíc lidí, což je na zámek jeho velikosti slušné číslo a právě dost na to, aby stavba nápor návštěvníků vydržela. Zámek slouží i místní kultuře. Na konci šedesátých let, v době legendárních turnovských divadelních souborů Kompas a Mandragóra profesora Horáčka, se na nádvoří často hrálo divadlo, konal se tu i slavný Majáles. Za normalizace byly akce omezeny pouze na nádvoří a zámecké sklepení. Ke kulturnímu využití byla sice dlouhá léta připravena zámecká kaple, ale koncerty vážné hudby se tu mohly konat až po roce 1989.
„Co se budoucnosti týká,“ uzavírá povídání pan František: „Myslím, že zámek je dnes v takovém stavu, že bez potíží přežije několik hladových let. Do dalšího tisíciletí tedy vstoupí s hlavou vztyčenou a snad se poměry ve společnosti zlepší a peníze na opravy památek, u kterých se nikdy nedá říci, tak a teď máme na padesát let hotovo, budou v odpovídající výši. To už tady ale bude nový kastelán a já doufám, že to bude člověk, kterého si zámek získá stejně jako nás. A že rád oželí nepohodu, nikdy nekončící pracovní dobu, dovolené a ještě spoustu dalších věcí. To je ta kastelánská pokora a bez ní to skutečně nejde.“
(Zaznamenáno na Hrubém Rohozci v listopadu 1997 v rámci dokumentaristického projektu Češi Českého ráje.)
EPILOG
Hodně vody uplynulo v Jizeře pod zámkem od vzniku tohoto povídání. Přesto myšlenky a postoje zůstávají platné a není na nich potřeba cokoli měnit.
Manželé Novákovi zůstali v kastelánském poslání nakonec celých 36 let. V roce 2000 je vystřídal Jindřich Zeman. Ten odchází do důchodu letos. Uskutečnilo se výběrové řízení a v pátek 23. října dr. Miloš Kadlec z liberecké pobočky Národního památkového ústavu oficiálně oznámil, že od 1. ledna 2010 je do funkce vedoucího správy státního zámku Hrubý Rohozec jmenován Jiří Holub, který v současné době působí jako kastelán na zámku Humprecht.
Tuto převratnou novinku bohužel zastínila jiná zpráva:
Ve svých 65 letech po těžké nemoci zemřela Marie Nováková! Čest její památce!
NEKROLOG
Zhasla hvězda kastelánského nebe
Hrubý Rohozec byl díky tamější dlouholeté kastelánské rodině Novákových místem, které Japonci nazývají „šibui“. Je to nenápadná krása, kterou člověk často přejde bez povšimnutí, ale pokud ji objeví, stále se k ní navrací a dlouho v něm doznívá.
Tento náboj vystihla a dlouhodobě uchovávala na Hrubém Rohozci svou obětavostí a pílí paní Marie Nováková, která zemřela po těžké nemoci v neděli 18. října 2009.
V průběhu 36 let kastelánské služby společně se svým manželem dr. Františkem Novákem dokázala najít tomuto místu poslání i vzbudit nadšení pro krásu a umění v těch, kteří Hrubý Rohozec navštívili. Byl to pro ně nelehký celoživotní úkol.
Chátrající objekt v havarijním stavu proměnili v důstojné místo, které bylo prohlášeno národní kulturní památkou. Vše za minimum finančních prostředků, většinou pouze s pomocí mnoha dobrovolníků. Podařilo se jim přes odpor tehdejší moci zachovat a zrestaurovat část místností s původním vybavením. Dalším interiérům dali novou náplň, prostřednictvím specializované zámecké expozice dokládající vývoj nábytkového umění. Profesionálně pečovali o veškeré zámecké vybavení. S vytrvalou pomocí dalších osob se zasloužili o to, aby objekt zůstal státním zámkem.
Společně s životem paní Marie Novákové se tak na Hrubém Rohozci uzavřela významná epocha s hlubokým odkazem. – Totiž: Mít srdce otevřená k hodnotám, které člověka směrují k dalšímu dobrému dílu. Tento odkaz ponesou nadále ti, kteří ji osobně znali.
Pavel Hlubuček
кредит онлайн кредит онлайн заявка
Související články (celkem 33)
- ZA VÁCLAVEM ŠOLCEM: O PRÁVNÍKOVI, KTERÝ JEZDIL LÉTA S NÁKLAĎÁKEM…
- ZA VÁCLAVEM FEŠTREM
- VZPOMÍNKA NA PANA FOTOGRAFA!
- NEJSEM NA MALOVÁNÍ EXISTENČNĚ ZÁVISLÝ, A PROTO V TOMTO SMĚRU SVOBODNÝ, ŘÍKÁ VÁCLAV ŽATEČKA
- VÁNOČNÍ PŘEMÍTÁNÍ O ODCHODECH A ZAVŘENÝCH DVEŘÍCH
- ODEŠEL BUKOVINSKÝ PÁBITEL
- ČESTNÝ OBČAN IVAN ŠOLC
- DANA A VÁCLAV FEŠTROVI
- POKUD JSOU V TÉTO ZEMI KOMUNISTÉ LEGÁLNĚ, TAK JÁ JSEM TADY ILEGÁLNĚ, ŘÍKÁ SERGEJ SOLOVJEV
- PAN HOROLEZEC
- „PRVNÍ REPUBLIKA A VLASTNĚ I MONARCHIE NÁM DALY DOBRÝ ZÁKLAD,“ ŘÍKÁ DALIBOR CIDLINSKÝ
- PROCESTUJEŠ PŮL SVĚTA A PAK MUSÍŠ KONSTATOVAT: MÁME SE V ČESKU DOBŘE. HODNĚ DOBŘE, ŘÍKÁ IVETA HOLBOVÁ MELÍŠKOVÁ
- HOROLEZECTVÍ JE ŽIVOTNÍ FILOZOFIE
- „ZÁKLADEM VŠEHO TVŮRČÍHO DĚNÍ JE DOBŘE ZVLÁDNUTÉ ŘEMESLO,“ ŘÍKAL JIŘÍ NOVÁK…
- S MÍLOU HOLASEM O ŽIVOTĚ, PSECH, DIVADLE A MLADÝCH LIDECH
- OBČAN ZAJÍC
- O LIDECH, KTEŘÍ SPJALI SVŮJ ŽIVOT S JEDINOU KULTURNÍ PAMÁTKOU
- IPSER = MOTEJL = ČMUKAŘI
- Z DARŮ NEJVĚTŠÍHO POLISTOPADOVÉHO ČESKÉHO MECENÁŠE BUDE TURNOV ŽÍT DALŠÍ DESÍTKY LET