Jen považte – ve stejný den, 16. ledna 1943, se obětují dva parašutisté v Rovensku pod Troskami, aby městečko uniklo vypálení a povraždění civilního obyvatelstva, a v tutéž dobu nastupují turnovští Židé do největšího transportu do vyhlazovacích táborů. Po válce se jich domů vrátilo pouhých devatenáct… 16. ledna 1969 se pro výstrahu, abychom se všichni zamysleli nad tím, kam směřujeme, upálil student Jan Palach ze Všetat. Zvláštní datum, tenhle 16. leden. Z naznačených souvislostí mrazí!
Rovensko pod Troskami, sobota 17. ledna 2009. Za účasti Klubu vojenské historie Roty nazdar a několika desítek přihlížejících, mezi nimiž byl i senátor Jaroslav Jermář, vzdal v sobotu v dopoledních hodinách při pietním aktu na rovenském náměstí poctu svým spolubojovníkům generálporučík Tomáš Sedláček, legendární osobnost československého protinacistického odboje. V krátkém, ale výstižném projevu vzpomenul na své spolubojovníky z Československé brigády ve Velké Británii, kapitána Františka Závorku, četaře Lubomíra Jasínka a rotmistra Stanislava Srazila, kteří před 66 lety obětováním svých životů zachránili městečko před nacistickým běsněním.Závěrečná slova projevu generála Sedláčka jsou vskutku zaznamenáníhodná: „Ve dnech, kdy vzpomínáme čtyřicátého výročí tragické smrti Jana Palacha, který svým sebeobětováním tolik ovlivnil dějiny své země a vlastně ji, dá-li se to tak říci, proslavil, o kapitánu Závorkovi, četaři Jasínkovi a rotmistru Srazilovi neví kromě několika znalců vojenské historie nikdo nic, i když se jedná o činy naprosto rovnocenné a plnohodnotné.“
I tohle patří k paradoxům naší doby. K tomu dlužno poznamenat, že Zázvorků, Jasínků a Srazilů bylo v naší zemi velmi, velmi mnoho a jen díky Listopadovým událostem se za nimi nezavřela hladina zapomnění navždy. A tak přes všechny nesrovnalosti a průšvihy naší doby vrací naše země těmto málem zapomenutým hrdinům jejich čest a tím znovu nabývá důvěryhodnosti a respektu i v celoevropském kontextu.
Petr Kučera (p.kuczera@centrum.cz )
Turnov (pch). Krajířova ulice, neděle 18. ledna 2009. Na padesát lidí přišlo v chladném zimním podvečeru do synagogy v Krajířově ulici, aby uctili památku někdejších obyvatel města židovského původu, kteří 16. ledna 1943 nastoupili cestu do vyhlazovacích nacistických táborů. Do historie židovského osídlení Turnova přítomné přenesl Pavel Jakubec, pracovník semilského archivu. Každý dům v Krajířově a Palackého ulici, kde byla v minulosti uzavřená židovská čtvrť, má svoji historii. Žili tu rabíni, představitelé židovské náboženské obce i prostí lidé. Až ve druhé polovině 19. století mohli Židé kupovat majetky i v jiných částech města, ti bohatší nám skvostné domy zanechali až do současnosti. Jak Pavel Jakubec připomněl, v Turnově se Češi k Židům chovali v celé historii většinou velmi liberálně, k drobným názorovým potyčkám docházelo výjimečně – například koncem první světové války, kdy zde bylo přes 800 uprchlíků z Haliče, především ortodoxních Židů. „V běžném životě se od české většiny místní Židé už nijak neodlišovali, na ulici na počátku 20. století už nikdo nepoznal, jakého je kdo původu. Ortodoxní Židé vnesli tehdy do města hodně rozruchu. O spolupráci obou komunit ale svědčí i skutečnost, že židovskou školu často navštěvovaly i české děti, jejichž rodiče chtěli, aby se naučily dobře německy. Ani na přelomu 30. a 40. let 20. století se Turnovští nechovali k Židům špatně, spíš s nimi soucítili a litovali jejich osudu,“ uvedl Jakubec. Zatímco před vznikem Protektorátu Čechy a Morava žila na území města zhruba stovka obyvatel židovského původu, v době zabrání Sudet sem přišla velká skupina Židů z Liberecka a Jablonecka, takže se celkový počet zvýšil zhruba na 500. Některým se ještě podařilo uprchnout, ostatní postupně nastupovali do transportů do vyhlazovacích táborů. Největší transport s turnovskými Židy odjel 16. ledna 1943. Útrapy holocaustu přežilo pouhých 19 lidí! Ačkoli byla po roce 1945 židovská náboženská obec obnovena, už v roce 1961 byla její činnost ukončena pro nedostatek členů… „Uplynulo šedesát šest let od největšího transportu turnovských Židů do Terezína a Osvětimi, bohužel i dnes tento národ znovu musí obhajovat svoji existenci a právo na svoji zemi,“ uvedla s odkazem na současné dění na Blízkém Východě při vzpomínkovém aktu Terezie Dubinová, pracovnice zdejšího infocentra, která má provoz synagogy na starosti.
Jan Palach. Svým protestem na Václavském náměstí 16. ledna 1969 chtěl především vyburcovat veřejnost z letargie a odevzdání se svému osudu. Kdo by si myslel, jak po čtyřiceti letech bude tento čin stále aktuální!? Lidstvo pomalu dochází k bodu zlomu, ať se to někomu líbí, nebo nelíbí. Zaklínadlo ekonomického růstu přestalo fungovat. Cože nám to chtěl Jan Palach říci?
Související články (celkem 32)
- ANTIMONY S JEDNOU VELKOU SKAUTSKOU VÝZVOU
- ANTIMONY 82
- ANTIMONY SOUKROMĚ ANEB POCTA „BEZEJMENNÝM“
- PŘIPOMÍNÁNÍ PŘÍBĚHU TĚCH, KTEŘÍ SE V MINULOSTI ROZHODLI SPRÁVNĚ
- ANTIMONY 81
- LIDÉ SI PŘIPOMNĚLI HRDINSTVÍ PARAŠUTISTŮ ZA II. SVĚTOVÉ VÁLKY S ODKAZEM NA DNEŠEK
- GRIPENY NAD ROVENSKEM
- POZVÁNKA NA ANTIMONY 80
- ANTIMONY 79
- LEDNOVÉ ANTIMONY V ROVENSKU POD TROSKAMI: TRADICE, KTERÁ ZAVAZUJE
- ANTIMONY V ROVENSKU A SYNAGOGA V TURNOVĚ, CO MAJÍ SPOLEČNÉHO?
- ANTIMONY 75
- ANTIMONY 75
- ANTIMONY 74
- ANTIMONY 73
- DEMOKRACIE, VLASTENECTVÍ, ODVAHA, VLAST… SLOVA, KTERÁ V TĚCHTO DNECH DOSTÁVAJÍ NOVÝ VÝZNAM
- NEDĚLE 13. DUBNA: MALÁ SKÁLA SE POKLONÍ ČESTMÍRU ŠIKOLOVI
- VZPOMÍNKA NA ANTIMONY ZÍSKALA NOVÝ ROZMĚR
- POSLEDNÍ TEČKA ZA ANTIMONY 70. ŘÍKÁ SE, ŽE JSME BYLI NÁRODEM KOLABORANTŮ. NEBYLO TOMU TAK, ŘÍKÁ VOJENSKÝ HISTORIK EDUARD STEHLÍK