Vzpomínky na parašutisty z výsadku Antimony z druhé světové války a jejich tragický hrdinný osud, stejně jako hrdinství tehdejšího starosty Rovenska pod Troskami Josefa Kouřila a hrdinství dalších bezejmenných. Musím tam být, na náměstí v Rovensku každou druhou lednovou sobotu, ať je to kulaté, či jen „obyčejné“ výročí. Musím tam být a poděkovat. Poděkovat i za svůj život, protože, kdyby Závorka s Jasínkem tehdy na gestapu promluvili, kdoví, kolik rodin by zaplatilo daň nejvyšší. Tak na ně vždy ten lednový den vzpomenu. Jako mladí kluci měli své sny, něco chtěli v životě dokázat, mít rodinu…
Můj děda Josef Charousek byl dlouhodobě předsedou dozorčí rady Mlékařského a hospodářského družstva v Rovensku pod Troskami, které si podnikaví sedláci a hospodáři zřídili za tzv. první republiky. Družstevní mlékárnu v Rovensku otevřeli v roce 1935. Předsedou dozorčí rady byl děda i za války, tedy i v období Antimony, kdy hodně lidí z okolí parašutisty všemožně podporovalo, třeba ošacením a zásobou jídla. I můj děda. On to byl na svoji dobu člověk, který se trochu vymykal běžným zvyklostem. Hospodařil v nedaleké Semínové Lhotě na asi 20 hektarech svých a dalších propachtovaných. Jako nejstarší syn nemohl jít studovat, musel převzít grunt. Tak si to dělal po svém. Když v létě něco vydělal navíc, tak před zimou nakoupil tehdy populární lidové knižní kalendáře s příběhy a knížky z české historie. Vždy první stránku opatřil velkým razítkem CH19 (to bylo naše číslo popisné ve Lhotce). Byl taková vesnická knihovna. Určitě ještě dnes mají zdejší lidé doma knížky s tímto razítkem na první stránce, protože on výpůjčky zase tolik neřešil. Příští rok, když se zadařila úroda a vydělal, tak koupil knížky nové…
Pro mě velká škoda, že zemřel v mých 11 letech, dnes bych se rád na mnoho věcí zeptal. Třeba jak to bylo s Antimony, jak to bylo, když na dvůr přijeli vojáci wehrmachtu shánějící ubytování (děda mluvil plynně německy, protože ještě za Rakouska byl na handlu) a on měl na seníku utečence z transportů několika národností. Jak to bylo, když mu zrekvírovali milované koně, jak to bylo, když musel do družstva a jak to vůbec dával, když se družstvo v roce 1968 rozpadlo, a on v sedmdesáti zase asi dva roky hospodařil na svém.
Rád bych se zeptal, nezeptám. Něco málo mně ale z něho přece jen zůstalo. Láska ke knihám a hlavně mapám, ale třeba i pečlivé zaznamenávání počasí. Měl takové notýsky, tak vím docela přesně, jak bylo, když jsem se narodil.
Tak to je má soukromá pocta bezejmenným i konkrétním lidem, kteří žili svoji dobu a snažili se v ní co nejlépe obstát, to je mé soukromé Antimony.
Musím tam být, na náměstí v Rovensku každou druhou lednovou sobotu…
Související články (celkem 32)
- ANTIMONY S JEDNOU VELKOU SKAUTSKOU VÝZVOU
- ANTIMONY 82
- ANTIMONY SOUKROMĚ ANEB POCTA „BEZEJMENNÝM“
- PŘIPOMÍNÁNÍ PŘÍBĚHU TĚCH, KTEŘÍ SE V MINULOSTI ROZHODLI SPRÁVNĚ
- ANTIMONY 81
- LIDÉ SI PŘIPOMNĚLI HRDINSTVÍ PARAŠUTISTŮ ZA II. SVĚTOVÉ VÁLKY S ODKAZEM NA DNEŠEK
- GRIPENY NAD ROVENSKEM
- POZVÁNKA NA ANTIMONY 80
- ANTIMONY 79
- LEDNOVÉ ANTIMONY V ROVENSKU POD TROSKAMI: TRADICE, KTERÁ ZAVAZUJE
- ANTIMONY V ROVENSKU A SYNAGOGA V TURNOVĚ, CO MAJÍ SPOLEČNÉHO?
- ANTIMONY 75
- ANTIMONY 75
- ANTIMONY 74
- ANTIMONY 73
- DEMOKRACIE, VLASTENECTVÍ, ODVAHA, VLAST… SLOVA, KTERÁ V TĚCHTO DNECH DOSTÁVAJÍ NOVÝ VÝZNAM
- NEDĚLE 13. DUBNA: MALÁ SKÁLA SE POKLONÍ ČESTMÍRU ŠIKOLOVI
- VZPOMÍNKA NA ANTIMONY ZÍSKALA NOVÝ ROZMĚR
- POSLEDNÍ TEČKA ZA ANTIMONY 70. ŘÍKÁ SE, ŽE JSME BYLI NÁRODEM KOLABORANTŮ. NEBYLO TOMU TAK, ŘÍKÁ VOJENSKÝ HISTORIK EDUARD STEHLÍK