ANTIMONY SOUKROMĚ ANEB POCTA „BEZEJMENNÝM“

0

Vzpomínky na parašutisty z výsadku Antimony z druhé světové války a jejich tragický hrdinný osud, stejně jako hrdinství tehdejšího starosty Rovenska pod Troskami Josefa Kouřila a hrdinství dalších bezejmenných. Musím tam být, na náměstí v Rovensku každou druhou lednovou sobotu, ať je to kulaté, či jen „obyčejné“ výročí. Musím tam být a poděkovat. Poděkovat i za svůj život, protože, kdyby Závorka s Jasínkem tehdy na gestapu promluvili, kdoví, kolik rodin by zaplatilo daň nejvyšší. Tak na ně vždy ten lednový den vzpomenu. Jako mladí kluci měli své sny, něco chtěli v životě dokázat, mít rodinu…

Můj děda Josef Charousek byl dlouhodobě předsedou dozorčí rady Mlékařského a hospodářského družstva v Rovensku pod Troskami, které si podnikaví sedláci a hospodáři zřídili za tzv. první republiky. Družstevní mlékárnu v Rovensku otevřeli v roce 1935. Předsedou dozorčí rady byl děda i za války, tedy i v období Antimony, kdy hodně lidí z okolí parašutisty všemožně podporovalo, třeba ošacením a zásobou jídla. I můj děda. On to byl na svoji dobu člověk, který se trochu vymykal běžným zvyklostem. Hospodařil v nedaleké Semínové Lhotě na asi 20 hektarech svých a dalších propachtovaných. Jako nejstarší syn nemohl jít studovat, musel převzít grunt. Tak si to dělal po svém. Když v létě něco vydělal navíc, tak před zimou nakoupil tehdy populární lidové knižní kalendáře s příběhy a knížky z české historie. Vždy první stránku opatřil velkým razítkem CH19 (to bylo naše číslo popisné ve Lhotce). Byl taková vesnická knihovna. Určitě ještě dnes mají zdejší lidé doma knížky s tímto razítkem na první stránce, protože on výpůjčky zase tolik neřešil. Příští rok, když se zadařila úroda a vydělal, tak koupil knížky nové…

Pro mě velká škoda, že zemřel v mých 11 letech, dnes bych se rád na mnoho věcí zeptal. Třeba jak to bylo s Antimony, jak to bylo, když na dvůr přijeli vojáci wehrmachtu shánějící ubytování (děda mluvil plynně německy, protože ještě za Rakouska byl na handlu) a on měl na seníku utečence z transportů několika národností. Jak to bylo, když mu zrekvírovali milované koně, jak to bylo, když musel do družstva a jak to vůbec dával, když se družstvo v roce 1968 rozpadlo, a on v sedmdesáti zase asi dva roky hospodařil na svém.
Rád bych se zeptal, nezeptám. Něco málo mně ale z něho přece jen zůstalo. Láska ke knihám a hlavně mapám, ale třeba i pečlivé zaznamenávání počasí. Měl takové notýsky, tak vím docela přesně, jak bylo, když jsem se narodil.

Tak to je má soukromá pocta bezejmenným i konkrétním lidem, kteří žili svoji dobu a snažili se v ní co nejlépe obstát, to je mé soukromé Antimony.

Musím tam být, na náměstí v Rovensku každou druhou lednovou sobotu…

Související články (celkem 32)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.