LÉTO JE FUČ. JAKÉ BYLO? ANEB PRÁZDNINOVÉ PŘÍBĚHY

0

Nostalgie za létem? Doba dovolených a školních prázdnin skončila, vzpomínky a zážitky zůstávají. A jsou možná i takové, které pobaví, poučí, zvednou náladu. Máte takové? Proč se s nimi nepodělit s ostatními? Pravdou je, že jste-li členy celosvětové internetové komunity, jistě vám za týden e-mailem přijde podobných textů a povedených i nepovedených obrázků habaděj. Ale, ruku na srdce, přišel vám v poslední době internetovou poštou nějaký příběh nebo zážitek z Českého ráje?

POJĎ, UKÁŽU TI CESTU ČESKÝM RÁJEM
Jednoho sobotního letního odpoledne jsem se ocitl za turnovským nádražím u supermarketu Delvita. Na prázdné ulici náhle přibrzdilo auto s německou poznávací značkou. Seděli v něm starší manželé. Řidič, když mě uviděl, vylezl z auta, a s nešťastným, skoro zoufalým výrazem v tváři, se mě zeptal:

Prosím vás, jak se dostaneme do Horního Maršova?

Protože si všiml mého překvapeného výrazu, zopakoval svou otázku ještě jednou. Následující rozhovor se pak odehrával v jazyce německém.

No, to jste ještě pěkně daleko od Horního Maršova, odvětil jsem.

Jak to?, to už musí být jen kousek, a ukázal mi prstem na mapě Trutnov.

Jsme přece tady, ne?

Já na to: To, co mi ukazujete, je Trutnov, ale tady jste v Turnově, to je úplně jiné město, a ukázal jsem mu ho na mapě.

A jak se tedy dostanu odsud do Horního Maršova?

No, jeďte směrem na Jičín, pak směrem na Trutnov. Bude to ještě dobrých osmdesát kilometrů.

Tak to mi promiňte, víte, já se v tom vašem Polsku zkrátka špatně orientuju, řekl omluvně.

V Polsku?

No ten Horní Maršov má prý být v Polsku, ne?

Ne, ten je v Čechách.

To my teď nejsme v Polsku?

Ne, teď se nacházíte v Čechách, v Českém ráji. Do Polska to je ještě pořádně daleko, to byste museli jet směrem na Harrachov.

Žena zoufalého řidiče strhla povyk:

No, to jsi celej ty, Willi, hlavně žes mi stále tvrdil, že pojedem na dovolenou do Polska, vidíš, Willi, všechno spleteš…

Nešťastný řidič se s provinilým úsměvem se mnou rozloučil, poděkoval mi a za peprných nadávek své ženy odjel směrem na Jičín. Alespoň doufám…

Petr Kučera

p.kuczera@centrum.cz

 

PRÁCE NA SVATOANENSKÉM TUNELU BYLY ZAHÁJENY
n200809050023_zap_395_08_letoTato událost málem zanikla v bohaté mediální nabídce letního Českého ráje. V případě, že byste následující zprávu považovali za pouhý žert, tak vězte, že jste na omylu. Hnutí za tunel pod svatou Annou bylo opravdu založeno. Ustavující zasedání se konalo 20. srpna v Hotelu Králíček v Kacanovech. Podle dopisovatele TvA Slavomíra Římana je tunel mezi mašovským Kalužníkem a Králíčkem nanejvýš potřebný. „V souvislosti se stavbou dálnice R35 se také mluví o několika tunelech. Nechtěli jsme v Kacanovech zůstat pozadu. Budoucí tunel usnadní jízdu hlavně cyklistům a koňským potahům, protože nebudou muset od Kalužníku stoupat ke sv. Anně, ale pojedou hezky rovně v tunelu,“ uvedl Říman (shoda příjmení s bývalým ministrem dopravy je opravdu jen shoda příjmení, byť v tomto případě zajímavá). Na snímku jsou členové Hnutí svatoanenského tunelu na společné fotografii po uskutečnění slavnostního výkopu.

 

TOUR DE FRANCE NAD DÁLNICÍ V PACEŘICÍCH

Tuhle historku vyprávěl se zanícením známý nudvojovický vozíčkář a čalouník Pavel Šírek. S jeho svolením ji použijeme i do těchto prázdninových příběhů:

Už nějaký rok jezdím na vozíku. Uprostřed léta mi telefonoval bývalý spolužák, že jede na Sychrov na jednu z letních akcí a že bychom se mohli po letech zase vidět. Odpoledne se protáhlo do noci, je pravda, že bylo i nějaké pivo. Asi v jednu po půlnoci jsem na elektrickém vozíku vyrazil směr Turnov. Tuhle cestu už mám najetou, přes Husu a Paceřice dojedu do Ohrazenic a potom domů do Nudvojovic. Asfaltka mezi Paceřicemi a Ohrazenicemi je výborná, vozík jede skvěle, světla mám… Jenže. Ještě před Husou se ke mně přidal černý mercedes s tmavými skly. Jel těsně vedle mě. Co mám dělat? Člověk upoutaný na invalidní vozík mnoho možností na svoji obranu nemá. Mafiáni! Určitě mě hned za Husou na silnici zastřelí. Už jsem se potichu modlil. Auto stále vedle mě. Až na přejezdu přes dálnici nad Paceřicemi přibrzdilo, okénko se stáhlo a čísi ruka mi podala plechovku s pivem. Napil jsem se s tím, že je to můj poslední doušek v životě. Jenže místo toho na mě někdo z auta zařval: Tour de France! A okénko se zase zavřelo a meďák odsvištěl až pneumatiky hvízdaly. A já pochopil, že mě osazenstvo auta bralo jako doprovodné vozidlo náročné cyklistické tour. Bylo jedno, že místo na kole sedím na vozíku, to jim asi přišlo jako hodně vtipné.

A já se smál až do Nudvojovic!

 

Chcete-li můžete svůj příběh připojit do komentáře. Tvůrci TvA jsou stále optimističtí, byť lidé v poslední době na věci kolem sebe nadávají víc, než by se možná slušelo. Že by došly i zážitky a příběhy z prázdnin?

Související články (celkem 34)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.