ZA VŠECHNO MŮŽE LETNÍ ČAS

Kdo čekal, že se osmého června letošního roku dočká v Sedmihorkách naivně sladkých romantických chvil, ten se spletl. To co nám nabídla Lenka Filipová, která do našich končin přijela koncertovat v rámci Sedmihorského léta, bylo sice velmi romantické, ale ta romantika byla reálná a dýchala z ní zkušenost a zralost… Už od sedmi hodin proudily do areálu motelu Even a firmy Kinghouse hloučky lidí, které nezastrašilo deštivé počasí (proč taky, když areál je zastřešený) a na všech bylo znát, že se těší hlavně na pohodově strávený páteční večer. Zpěvačka a kytaristka v jedné osobě – Lenka Filipová – dokázala zaplnit celé hlediště, které se během jejího vystoupení dočkalo pár zázraků a podle výrazů, které jsem měla možnost v obličejích přihlížejících vidět, si všichni přišli na své.

Lenka přišla na pódium jen s malým zpožděním, které prý bylo způsobeno tím, že se čekalo, než se všichni usadíme na svá místa. První písnička, kterou nás přivítala, byla „Zamilovaná“, a to ve francouzsko-české interpretaci. A přivítala tak i sluníčko, které začalo nesměle probleskovat mezi tmavými dešťovými mraky, z kterých ještě místy pršelo.

Při třetím kousku už byli na pódiu všichni aktéři koncertu, tedy Lenka Filipová, Sean Barry a Jindra Koníř a právě při třetí písni, kterou byla také známá „Jenom blázni se radujou“ přišel první zázrak. Přestalo pršet a zapadající slunce, které se sklánělo nad areálem, začalo tvořit společně s mraky krásné červánky. I ten největší pesimista musel v tu chvíli uznat, že na světě je krásně. A pokud se mi do této doby zdálo, že je publikum trošku strnulé, tak po tom, co se ke kulise krásného podvečera přidala keltská píseň, kterou Lenka společně se Seanem zpívala, už se na vlnách letní atmosféry pohupoval opravdu každý. Podle toho, který hudební styl Lenka zvolila, jsme se pomalu přesouvali v čase i po kontinentech. Během koncertu jsme se zastavili pár století před tím naším v Anglii. Ale také v současnosti a všichni se dočkali i hitů, které znají z rádií.

201206130959_rep_110_012_filipova

Rozloučení přišlo s písní „Za všechno může čas“ a i když koncert trval zhruba hodinu a půl, stejně nám to přišlo moc brzy, tak jsme si vytleskali přídavek. Končilo se tím, čím se začínalo, písní „Zamilovaná“.

Přestože jde o úplně jiného interpreta, napadá mě na závěr srovnání s loňským sedmihorským koncertem Pavla Dobeše. Čas a zkušenosti dělají z písní obou těchto interpretů nadčasové písničky, které mají co sdělit každé generaci a i samotní interpreti je podávají v každé životní etapě jinak. A tak děkuji pořadatelům, že zvou takové muzikanty, kteří mají co říct širokému publiku. Těším se na léto, které určitě zase bude trapně krátké, ale na zážitky ze sedmihorských koncertů budeme vzpomínat ještě v zimě u krbu.