VALDŠTEJN VJEL DO JIČÍNA, V KACANOVECH MYSLELI NA TIBET, VÁLKA 1866, DO SEDMIHOREK PŘIŠLO LÉTO…

0

Stává se to tak jednou dvakrát v roce. Nabídka jednoho dne na území Českého ráje je natolik zajímavá, že pro člověka, který se intenzivně zajímá, co se děje doma i za blízkými humny, je nad síly, aby zaznamenal a vstřebal vše. A tak v tomto přehledu nedojde na vyhlášený Pohádkový les v Rovensku pod Troskami, ani na také vyhlášený jarmark v ZŠ v turnovské Žižkově ulici a na spoustu dalších akcí, na které nám pořadatelé do redakce poslali své pozvánky. Vybrány byly čtyři, které stojí za malou rekapitulaci. Všechny se konaly v sobotu 19. května.

n201205212236_rep_72_012_jicin

n201205212237_rep_73_012_jicin

n201205212237_rep_74_012_jicin

VALDŠTEJN VJEL DO JIČÍNA
Není od věci podívat se párkrát v roce z Turnovska na druhý konec Českého ráje. Co v Jičíně za poslední roky udělali s odkazem Albrechta z Valdštejna, jakou úctyhodnou několikadenní poctu tomuto člověku, který Jičínu vdechl život, připravují, to budí respekt. Přežít v roce 1634 úkladnou vraždu v Chebu, těžko říct, co by z Jičína tento geniální generalissimus, stratég a velmistr zákulisních jednání nakonec udělal v případě, že by se třeba stal českým králem. Lze se jen domýšlet. I tak barokní krajina mezi Veliší a Kartouzy z Valdštejnovy doby těží dodnes. Hlavním dnem Valdštejnských slavností v Jičíně 2012 byla sobota 19. května. Po 9. hodině vyrazil průvod vojáků v dobových uniformách 30leté války na cestu od Lodžie Libosadem do centra města. Desítka rytířů na koních chránila svého generalissima. I v dnešním čase virtuálních her byl Valdštejnův příjezd do Jičína skutečný a impozantní. Husovou ulicí projížděl špalírem diváků, Valdštejnovo náměstí bylo zaplněno stovkami lidí. Jičínští na Valdštejna slyší. (Koho by zajímal víkendový program třeba pro inspiraci v příštím roce, můžete se s ním seznámit ZDE.)

n201205212237_rep_75_012_jicin

n201205212237_rep_76_012_jicin

n201205212237_rep_77_012_jicin

n201205212237_rep_78_012_valkaPOCTĚ PADLÝM Z VÁLKY 1866
Poslední válečná vřava na území dnešní České republiky sice možná okrajově proběhla v roce 1945, skutečně se tu ale válčilo a Češi na bojištích na půdě své země naposledy umírali v roce 1866 ve válce prusko-rakouské. Tehdy se válečná vřava prohnala od dnešních německých hranic přes Turnovsko a Mnichovohradišťsko mnoha oklikami k Jičínu, kde došlo k prvnímu velkému střetu tehdy mocných evropských armád. (Abychom učinili historii zadost, tak samozřejmě musíme konstatovat, že bitva rozhodující se odehrála na Chlumu u Hradce Králové 3. července, kde byla rakouská armáda na hlavu poražena.) Vraťme se ale k Jičínu. V době kulatých výročí se i zde na připomínku velké bitvy této války konají vzpomínkové akce (pod patronací Komitétu pro udržování památek z války roku 1866). Letos proběhla akce jediná, logicky v menším rozsahu, a to v sobotu 19. května u Ossaria ve Kbelnici a ve skalách u Muzea přírody na Prachově.

n201205212238_rep_79_012_valka

n201205212238_rep_80_012_valka

n201205212238_rep_81_012_valka

RADOSTI V KACANOVECH
n201205212238_rep_82_012_tibetKdyž před lety vzniklo v Kacanovech občanské sdružení Radosti, bylo to z radosti a pro radost jeho zakladatelů. A to podle všeho trvá. Jen je ta radost rozsévána a nabízena i dalším. Stačí zajet z Turnova „přes kopec“ kolem sv. Anny a za pár minut jste v podmanivém údolí. V zimě se tu hraje divadlo, konají koncerty, na jaře se vynáší Morana a ve zbytku roku se koná další řádka akcí, jako je třeba Železný muž a žena Českého ráje. A také akce na podporu svobody v Tibetu. Že je to země tisíce kilometrů vzdálená? A není stejně, resp. víc zkoušená, než jsme za dvojí okupace byli ve 20. století my v Česku? Je, proto budeme něco dělat pro svobodu Tibeťanů i svobodu svoji, řekli si před lety zakládající členové Radosti. Proto se zde vždy v květnu koná hudební happening Free Tibet, jehož výtěžek je věnovaný na podporu jednoho konkrétního tibetského chlapce, aby se mu dostalo vzdělání. A jestliže jste v Kacanovech ještě nebyli, zajděte. Je tam mj. jediný opravdový tibetský meditační altánek v České republice. 

n201205212238_rep_83_012_tibet

n201205212239_rep_84_012_tibet

n201205212239_rep_85_012_tibet

 LÉTO V SEDMIHORKÁCH
První ročník v roce 2010 se pořadatelé jen rozhlíželi, vloni už do Sedmihorek na divadlo a za muzikou dorazilo přes dva tisíce lidí. Na něco moc, na něco málo. Na něco akorát. Třeba na to, zkusit to ještě jednou a lidi z regionu již natrvalo přesvědčit, že zdejší pořadatelé to myslí opravdu vážně. A jak první letošní sedmihorskou akci zachytil v redakci praktikující student Jaroslav Véle? 
n201205212239_rep_86_012_sedmiFOLK-ROCKOVÝ FESTIVAL
Máme polovinu května, zanedlouho budou letní prázdniny a to mj. znamená, že se koná spousta festivalů. Jeden takový se uskutečnil i v areálu společnosti Kinghouse a Motelu Even, kde se letos bude konat již třetí ročník Sedmihorského léta. Série devíti, resp. deseti akcí začala v sobotu 19. května dopoledne dětským dnem a pokračovala v 15 hodin Folk-rockovým festivalem až do pozdního večera.
Krátce před půl druhou začali chodit první návštěvníci, v průběhu akce jich stále přibývalo. V časovém plánu bylo osm kapel, festival měl začít ve 14 hodin a končit okolo půl jedenácté, nicméně kvůli rozbitému mixážnímu pultu se harmonogram akce o hodinu posunul. Snad jediný zádrhel, který nastal. Areál disponuje i novým zastřešeným hledištěm, nicméně počasí festivalu přálo, svítilo sluníčko a na obloze nebyl ani mrak. Stejně jako minulý rok, i letos diváky celou akcí provázel Míra Ošanec.
Když bylo krátce před 15. hodinou, festival mohl konečně začít. Jako první zahrála amatérská folková kapela Yantar z Břeclavi. I když folk neposlouchám a můj hudební vkus je úplně někde jinde, bylo to pro mě příjemné překvapení. Následovala olomoucká kapela Bujabéza, ve které bylo již i ženské zastoupení v podobě Zuzky Mimrové. Po krátké pauze nastoupili Kantoři z Nového Bydžova. To už se areál začal pomalu zaplňovat a festivalem se šířila prázdninová nálada, i když ještě měsíc a pár dní zbývá. Ve tři čtvrtě na šest začalo hrát nevšední trio písničkářů – Arnošt Frauenberg, Jan Žamboch z kapely Žamboši (ta mimochodem zahrála i na minulém ročníku) a Monty – jako Spolu. Mimo jiné i trochu improvizovali, když zpívali o hokeji poté, co čeští hokejisté prohráli se Slovenskem.
Příjemným překvapením pro mě bylo, když v 19 hodin podium převzala kapela Claymore ze Štětí. Kapela hraje hudbu ve stylu gaelic-rock, který je inspirován skotskou a irskou hudbou. Členové kapely byli oblečení do vkusných kostýmů a nemohl jsem přeslechnout specifický zvuk linoucí se ze skotských dud, který krásně okořenil už tak pěkné písně. V podání této kapely zazněla i naše známá písnička „Ach synku, synku“.
Kapel hodně, času málo. Slunce se pomalu schovávalo za obzor, když začali hrát brněnští Poutníci.  „Panenka“, „Napsal jsem jméno svý na zdi“,  „Vánoční“… Předposledním účinkujícím byla kapela Jarret z nedalekého Liberce. Tato pětičlenná indie-rocková nebo folk-rocková skupina svou stylovou nezařaditelností prý přivádí kritiku k šílenství. Doposud vydali 6 alb – poslední s názvem „Za hrany“ vyšlo minulý rok. Výborná muzika, jeden z hudebních vrcholů večera.
Po 15minutové přestávce se na podium dostavili poslední účinkující: Zuzana Michnová, Oskar Petr & Petr Kalandra Memory Band. I když bylo již poměrně chladno, stále dost diváků setrvalo a sledovalo 90minutový koncert tohoto uskupení. Krátce před půl dvanáctou se kapela rozloučila, zahrála poslední píseň a lidé se začali pomalu rozcházet do svých domovů.
I přestože byl harmonogram celé akce o hodinu posunutý, festival byl příjemnou formou zpestření sobotního odpoledne i večera a skvělé zakončení května. Trochu zklamáním byl počet návštěvníků, který by – stejně jako minulý rok – mohl být o něco vyšší. Nicméně, i když folk moc neposlouchám, festival se mi líbil a doufám, že se bude konat i jeho čtvrtý ročník.
Jaroslav Véle,
jarda.vele@seznam.cz

n201205212239_rep_87_012_sedmi

n201205212240_rep_88_012_sedmi

n201205212240_rep_89_012_sedmi

A NA KONEC
Proč vlastně toto ohlédnutí za jedním víkendovým dnem roku 2012 vzniklo? Je to pocta. A poděkování. Poděkování všem, kteří nezištně i v této době, kdy by se na pozadí některých sdělovacích prostředků zdálo, že normální život z naší země vymizel a nahradila ho už jen korupce a zlodějina, jsou schopni pořádat něco smysluplného pro druhé.
Až z našeho života vymizí i tito lidé, až i oni si řeknou, že to nemá cenu, až poslední hasiči v poslední obci udělají poslední taneční zábavu, pak teprve bude ouvej. Ale to se nestane, stačí se podívat na internet, jaká se v Česku rozvinula lidová tvořivost v reakci na neuvěřitelné skutky jednoho hejtmana, co vyrostl do nebe…

201205212240_rep_90_012_jicin

Související články (celkem 32)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.