TURNOVSKO MLADÝMA OČIMA (SERIÁL, DÍL XII.): ŠVÝCAŘI V ČECHÁCH ANEB PIVO A HOLKY MÁTE SUPER

0

Na konci loňského roku odjeli turnovští studenti poznat Švýcarsko prostřednictvím výměnného pobytu, který se víceméně pravidelně uskutečňuje na základě spolupráce turnovského gymnázia a kantonální školy ve švýcarském městě Sargans. Na oplátku přijeli švýcarští studenti nedávno k nám. Rozdíly mezi národy v Evropě se stávají díky globalizaci čím dál tím menší, ale stále zde jsou skutečnosti, které nás od ostatních odlišují. Ty se projeví třeba i při návštěvě cizince, toužícího poznat naší zemi ze všech úhlů. Pak i drobnosti, které se zdají být nezajímavé, začínají být něčím zvláštní.

200911021537_zap_480_09_gytu

Týden není příliš dlouhá doba na představení státu a společnosti z objektivního a komplexního pohledu, ale přesně tohle bylo naším úkolem po příjezdu Švýcarů na pražské hlavní nádraží. Hosté bydleli – stejně jako studenti turnovského gymnázia ve Švýcarsku – v rodinách. Úkolem všech hostitelů bylo zajistit ubytování, stravování a domácí atmosféru. Snad všechny maminky se snažily, aby ochutnání české kuchyně bylo jedním z nejlepších zážitků. Švýcaři měli možnost ochutnat svíčkovou, vepřovou pečeni, knedlík a zelí, bramboráky, smažený sýr, řízek a další jídla neodmyslitelně spojená s obědy a večeřemi u nás. A je pravda, že snědli snad všechno. To jak jim doopravdy chutnalo, už je druhá věc. Knedlíky se nestaly nejoblíbenějším jídlem, ale takový smažený řízek s chlebem už je něco jiného. Cituji jednoho ze studentů: „Měl jsem strach do toho kousnout, ale bylo to tak dobrý, že když jsem dojedl, ještě jsem si omylem kousnul do prstu.“ Tohle mi řekl „můj“ Švýcar po asi hodině, kterou strávil nevěřícným zíráním na to, že dostal k svačině obalený řízek s chlebem.

n200911021537_zap_481_09_gytuVýletů, kde byla potřeba velká svačina, jsme naplánovali hodně, některé z nich i náročné. Třeba procházka po trase Hlavatice, Valdštejn a Hrubá Skála příliš úspěch neslavila. Našim hostům připadala dlouhá a šli ji asi pět a půl hodiny. Zato lanové centrum nebo harrachovská sklárna už na tom byly lépe. Největší ohlas získala mladoboleslavská Škodovka, což se dalo čekat, neboť naši skupinu tvořilo sedmnáct kluků a jenom tři slečny. Od této exkurze si všichni začali všímat aut značky Škoda a na konci pobytu se nám už jenom smáli, že Češi asi ničím jiným jezdit neumí, protože nikde nic jiného nejezdí. Co se týká dalších míst, která jsme navštívili, za zmínku stojí ještě Praha, ta je atraktivní snad pro všechny turisty a brala dech i skupince jinak často znuděných Švýcarů. Ve chvíli, kdy jsme jim představovali nejdůležitější památky z lodi na Vltavě, prohlíželi si je všichni do jednoho.

 

K pobytu nepatřily pouze organizované a oficiální akce. K poznání všedního života je potřeba více než to. Po večerech se chodilo a bavilo tak, jak se baví mladí lidé v Turnově v pátek nebo v sobotu. Postupně jsme prošli téměř všechny oblíbené hospody a místa, kam se dá večer zajít, jako například Saloon u Supa, klub Turn-off, atd. Tyhle akce se samozřejmě líbily nejvíc. Švýcary překvapila cena piva, ta je téměř všude nižší než cena nealkoholických nápojů. Pivo teklo proudem, padlo dokonce rozhodnutí, že se musí zkusit každá dostupná značka a je dost pravděpodobné, že se tak i stalo. České pivo opravdu chutnalo. Je silnější, větší (ve Švýcarsku se pije v třetinkách) a levnější, shodli se naši hosté.

 

n200911021538_zap_482_09_gytuDruhé místo co do oblíbenosti zaujaly hned po pivu české slečny. První reakce, když jsem k tomuhle tématu zabrousila, nebyly zrovna cudné. Od poprsí přešli pánové k pozadím a nohám a někteří si vzpomněli i na obličej, ale dostala jsem i obsáhlejší odpovědi. Jedna z nich byla, že dámy u nás mají jakousi jiskru, která těm jejich chybí. Oči jsou prý také důležité. Jak je to doopravdy a proč, to asi zůstane navždy záhadou.

 

Celý pobyt jsme završili závěrečnou večeří a bowlingem v BB clubu. Zde se ukázalo, že v zápalu boje jdou jazykové i jiné bariéry stranou. Nikdo se nezabýval tím, kdo je místní a kdo cizí. Snad jen servírky byly na rozpacích, když mluvily anglicky a bylo jim odpovězeno česky, neboť nikdy nevěděly, kdo je kdo.

 

Zhodnocení celého pobytu od jednoho nejmenovaného studenta ze Sargans zní následovně: „Přírodu máte krásnou, ale chybí mi tu hory. Ty vaše kopečky nejsou nic pro mě. Holky jsou taky pěkný, pivo mi bude chybět a možná si koupím škodovku. Jednoduše, máte to tu hezký, ale už se těším domů.“ To by mohlo být považováno za uspokojivé. Ostatně – s podobnými pocity odjížděli i turnovští studenti ze Švýcarska.

 

Heslo: „Všude dobře, doma nejlíp“ tedy zřejmě opravdu platí i v globalizované Evropě.

 

n200902041146_zap_60_09_serialAdéla Beranová

studentka turnovského gymnázia

abetu@seznam.cz

Související články (celkem 15)

Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.