TURNOVSKO MLADÝMA OČIMA (SERIÁL, DÍL XI.)

0

Konec školního roku. Vyhlížení žáků a studentů skončilo. Prázdniny jsou tady. Jak vypadal jeden školní rok z pohledu studentky turnovského gymnázia? Adéla Beranová se pokusila školní zážitky shrnout a sestavit do uceleného textu. Pohled studenta na vlastní „almu mater“ může být zajímavý i pro ostatní obyvatelé města. Seriál Turnovsko mladýma očima vstupuje do druhé desítky příspěvků. Články vzbudily zasloužený ohlas, i když byly komentáře někdy vůči pisatelům hodně kritické, přesto se i starší generace mohla dozvědět hodně zajímavého o názorech mladé generace…

KONEČNĚ JE TU KONEC

Uzavírání známek, školní výlety a předávání vysvědčení. Už to tak bude. Konec školního roku se neúprosně přiblížil. Nejsem si jistá, že by ho někdo prosil aby se neblížil, i největší školní nadšenci si rádi odpočinou od povinností a vrátí se čerství. A ta většina, která zas tak blázen do školy není, se za tenhle okamžik už nějakou chvíli modlí.

 

Ale bez práce nejsou koláče. Celých deset měsíců se něco dělo, člověk má povinnosti do školy, zájmy a koníčky a na neposledním místě je i zábava. Vidíte, že být studentem není nic jednoduchého. Kdo by přece jen pochyboval, nastíním mu v následujících řádcích nejzajímavější události tohoto školního roku, zejména na turnovském gymnáziu. Z prostého důvodu, na gymnáziu trávím většinu svého studentského života.

 

První přímo studenty organizovaná událost na začátku školního roku byl Gymplfest v atriu turnovského muzea. Na starost si ho vzal školní parlament ve spolupráci s ředitelstvím a původně mělo jít o akci spojenou pouze s oslavami sta let školy. Ohlas byl ale tak pozitivní, že zástupci organizátorů v návalu radosti slíbili, že se příští rok pokusí o započetí tradice a zorganizují druhý ročník. O zábavu se staraly skupiny jako Nothingham, Hottentot, Rubish a další. Studenti a absolventi si sami obstarali i občerstvení a další drobnosti. Většina zúčastněných se shodla na tom, že se jim to opravdu povedlo.

 

Po takovém zážitku se nám moc nechtělo zasednou zpátky do lavic, ale jako vždy nám nezbylo nic jiného. V Turnově je gymnázium nejprestižnější škola a aby jí i zůstala, musíme se trochu snažit. Studentský intelekt je možná okolím přeceňován, ale vedení školy se snaží aby se vyrovnal všem očekáváním. Jedním z rafinovaných způsobů jak nás, línou mládež, donutit k hlubším myšlenkám, je ukázat nám někoho, kdo v životě něco dokázal. Způsob to není špatný, o osobnosti velkého formátu je zájem.

 

Jedním z častých takových „nástrojů“ je Jaroslav Rudiš. Spisovatel, absolvent turnovského gymnázia a velmi zajímavá osobnost současného kulturního dění. Naposledy nás poctil svou návštěvou na konci loňského kalendářního roku. Do Turnova jezdí téměř pravidelně a pokaždé má jeho návštěva specifickou atmosféru. Ta letošní nalákala do hudebny přes stovku studentů. Jestli přišli dobrovolně nebo mírně nedobrovolně, o tom by se dalo diskutovat. Pan Rudiš mluvil o nových projektech, četl ukázky ze svých knih Potichu a Nebe pod Berlínem, studenti slyšeli zápisky z cesty do New Yorku. Pro všechny byly zajímavé i ochutnávky z chystaného filmu Alois Nebel režiséra Tomáše Luňáka, točeného podle Rudišova stejnojmenného románu. Půjde o celovečerní komiksový film, jehož natáčení je tak složité, že i přes snahu vysvětlit nám ve stručnosti změny, které přinese české filmografii, se neshledal s přílišným porozuměním co se týče technických detailů. Nechme se tedy překvapit. Jaroslav Rudiš zaujal. Někoho svým uměleckým vzhledem, někoho uměleckým géniem, někoho uměleckým projevem a někoho prostě tím, že je umělec a zabil mu dvě hodiny matematiky. Tak už to mezi námi chodí.

 

Těm ctižádostivějším nestačí se jen pasivně vzdělávat. Na politické scéně by měli tvořit onu elitu. Na gymnáziu ji opravdu tvoří. Účastní se soutěží, olympiád a dosahují i mezinárodních úspěchů. Naše škola zaujímá první místa olympiád v matematice, anglickém jazyce, německém jazyce, fyzice. Největší úspěch je bezesporu naprosté ovládnutí olympiády v programování. Čtyři studenti se probojovali až do 58. ústředního kola, Martin Zikmund dokonce jako nejmladší účastník. Jan Polášek, student sexty, se umístil na 6. – 7. místě, což mu umožnilo postup do CEOI (Central European Olympiad in informatik), která se letos koná v červenci 2009 v Rumunsku. Budiž mu hrabě Drákula oporou.

 

Ročník jsme ukončili jako jsme ho začali. Hudební akcí v režii samotných studentů. Čajáč je ale narozdíl od Gymplfestu už zaběhnutá tradice, jediné co se každý rok mění, je místo konání. Letošní septimáni zvolili po roční odmlce opět hasičárnu na Dalmácku. Pozvali zajímavá hudební tělesa: Rubish, Nothingam, MCs Pimpa, Traffic Jam, Matěje Pivokonského a další. Točil se zlatavý čaj s pěnou a pro „zletilejší“ i něco ostřejšího. Pití ale nebylo důležitě, jde přeci o vysoce intelektuální setkání těch nejlepších s nejlepších. Jak všichni víme, že?

 

Letošní školní rok byl ve své podstatě stejný jako minulý. Měl deset měsíců proložených kratšími i delšími prázdninami, dostaneme dvě vysvědčení, jeden ročník odmaturoval a jeden přišel. Ale byl i spoustou věcí specifický. Letošní možná více než jiný. Gymnázium v Turnově okázale oslavilo sto let své existence. Na tohle téma bylo napsáno článků dost, já chci jen dodat, že i pro současné studenty to byl bezpochyby velký zážitek. To že máme strávit sobotu ve škole a pomáhat organizovat oslavy, nás samozřejmě nenaplnilo uspokojením hned od začátku. Šli jsme ale dobrovolně, nikdo nás nenutil a odměnou nám bylo, že všechno proběhlo bez větších problémů. Komu nestačilo vnitřní uspokojení, tak poukázka na párek a pití byla určitě dostatečné zadostiučinění. Za padesát let to možná budeme my, kdo se bude o berlích belhat po chodbách a obdivovat změny, vyptávat se studentů a budeme si připadat už vážně dospělí.

 

Teď však hurá na prázdniny!

 

Adéla Beranová

studentka turnovského gymnázia

abetu@seznam.cz

Související články (celkem 15)

Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.