NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK! DÍL VIII.: OSOBNÍ PRÁVA ČLOVĚKA

0

Od 1. ledna 2014 platí nový občanský zákoník. Znamená změnu zhruba tří tisíc paragrafů, zasahuje do života všech občanů České republiky. Nový občanský zákoník nahradil dosavadní  občanský zákoník, ale i některé další právní předpisy. Díky seriálu, který pro TvA připravuje turnovská zastupitelka a notářka Martina Pokorná, můžete blíže nahlédnout do tajů i méně známých skutečností nového zákona. Tentokrát se budeme zabývat zvlášť důležitým bodem:

OSOBNÍ PRÁVA ČLOVĚKA
Občanský zákoník vrací do našeho právního řádu pojem svéprávnost, což je slovo, které se v běžném jazyku používá, nevymizelo ani po padesáti letech a nenechalo se nahradit jazykově krkolomnějším termínem způsobilost k právním úkonům. Zatímco dříve bylo možné člověka svéprávnosti  zbavit, nově lze svéprávnost jen omezit. Omezení svéprávnosti nastává rozhodnutím soudu a připadá v úvahu u psychicky nemocných lidí (ať se jedná o lidi mentálně retardované, patologické gamblery) nebo třeba i u seniorů, kteří nejsou schopni se plně o své záležitosti postarat, aniž by si přivodili nějakou majetkovou újmu.

Předběžné prohlášení pro případ budoucí vlastní nezpůsobilosti právně jednat je novým institutem, který umožní do budoucna upravit správu svých záležitostí pro případ, že by došlo k omezení způsobilosti člověka právně jednat (činit právní úkony). Člověk bude moci projevit vůli stanovit svého opatrovníka v případě vlastní nezpůsobilosti (např. v případě nemoci, kdy člověk předvídá, že třeba přechodně kvůli nějaké operaci nebo dlouhodobé léčbě nebo hospitalizaci nebude schopen sám jednat, nebo ví, že jeho zdravotní či psychický stav se bude zhoršovat), nebo vůli, jakým způsobem mají být spravovány jeho záležitosti – čili buď určím osobu coby budoucího opatrovníka, nebo dám příkaz, co se má stát s mým majetkem, případně obojí.

Zákon předpokládá buď formu notářského zápisu s povinným zápisem do neveřejného rejstříku (k němuž mají přístup pouze notáři), nebo listinu s uvedením data a potvrzenou dvěma svědky (§ 38 a násl. občanského zákoníku).  

Další možností, jak se do budoucna připravit na vlastní nesvéprávnost, je možnost určit svému nezletilému dítěti poručníka (§ 931 o. z.), nebo nějakou osobu z případného poručnictví vyloučit. To se samozřejmě dá využít i v případě smrti obou zákonných zástupců (rodičů) dítěte nebo jednoho zbývajícího. Toto je bezesporu institut, který bude rodiči nezletilých dětí vyhledáván, zvlášť tam, kde má dítě jen maminku nebo jen tatínka a tento rodič očekává zhoršení svého zdravotního stavu.

V § 92 občanského zákoníku je nově upravena možnost určit za života, jak má být naloženo s ostatky člověka, přesněji  řečeno, kdo má právo na jejich vydání. Bude-li taková listina pořízena, odpadnou notářům starosti s půtkami hádajících se dědiců, kteří požadují projednání urny s ostatky zůstavitele v dědickém řízení. Lze očekávat, že takové přání bude pravděpodobně používáno společně s pořízením pro případ smrti (závětí či dovětkem).

§ 98 o. z. upravuje možnost vyslovit vůli pro případ provedení lékařského zákroku na člověku, který není schopen dát s tímto provedením souhlas. Člověk může pro případ, kdy by se dostal do takového zdravotního stavu, ve kterém nebude schopen vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb a způsobem jejich poskytnutí, tento souhlas nebo nesouhlas předem vyslovit v písemné formě s ověřeným podpisem. Obdobně se dá pořídit i o tom, kdo z rodiny či přátel může být informován o zdravotním stavu nemocného člověka – toto je vhodné zejména pro bezdětné či osamělé lidi.

Osobnostních práv člověka se dotýká i souhlas s použitím odňaté části těla (pro transplantaci jinému) nebo souhlas s použitím lidského těla pro vědecké nebo studijní účely (např. pitvy mediků na lékařských fakultách). Člověk může dát souhlas s pitvou či použitím lidského těla po své smrti člověka pro vědecké nebo studijní účely. Je však nutné odlišit souhlas s posmrtným použitím orgánu pro transplantaci od použití orgánu pro potřeby lékařské vědy, výzkumu či k výukovým účelům. V prvně zmiňovaném případě bude platit speciální úprava daná transplantačním zákonem nastavená tak, že kdo za života neprojeví nesouhlas v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů (více viz http://www.nrod.cz/ ), dává a priori souhlas k použití orgánu po své smrti k transplantaci. Souhlas s použitím pro potřeby lékařské vědy, výzkumu či k výukovým účelům bude naopak předpokládat výslovný souhlas a jeho projev v příslušném rejstříku.

Rozhodnutí člověka, jaký má mít pohřeb, je opět častou záležitostí spojenou s pořízením závěti nebo jiného pořízení pro případ smrti.   Právo člověka rozhodnout o svém budoucím pohřbu je upraveno v § 114, odst. 1 o. z. a tento paragraf upravuje i posloupnost v členech rodiny, kteří, není-li takové listiny, o pohřbu rozhodnou.

Pozn. red.: Máte-li nějaký problém, chcete-li se na něco zeptat, není nic jednoduššího, než napsat svůj dotaz do komentářů na webu TvA, můžete učinit dotaz také na adresu redakce či přímo v notářské kanceláři v turnovské Hluboké ulici.

Související články (celkem 13)

Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.