Author Bohuslava Charousková

Nebylo jednoduché domluvit si s ním rozhovor. Nejezdí do Turnova tak často, do toho maturoval… Nakonec pomohla paní Milena Šolcová, která „hlídala“, kdy přijede do našich končin a zprostředkovala i setkání. To se uskutečnilo při příležitosti desátého výročí bratrského sboru v Turnově. Ondřej Halama, duchovní otec zdejšího ochranovského sboru, přislíbil na chvíli zapůjčit klidné místo pro pořízení rozhovoru v prostorách domu Na Sboře, kde se oslavy konaly. Vše připravené, nic neponechané náhodě, to už musí klapnout. Klaplo. Mé obavy, že ho mezi přicházejícími hosty nepoznám, byly zbytečné. Je totiž svému otci velmi podobný. A při našem rozhovoru jsem došla k závěru, že nejen vzhledem. Představuji vám Jana Horáčka, který je synem Bohuslava Jana Horáčka (toho vám, tuším, představovat nemusím).

Ano, patří se děkovat. Už má maminka mi kladla celé mé dětství na srdce, že je slušné zdravit každého, koho alespoň trochu znám a k tomu také děkovat. Za mého mládí se ještě výchova „tvrdých loktů“ nenosila. Ale já její výchovné lekce „slušnosti za každou cenu“ chápu. Nemohla tušit, jaká doba přijde. Konečně, co s tím taky nadělám, že. Dnes, za zenitem… Ale o tom jsem nechtěla psát. V pátek 28. října oslaví naše země 93. výročí vzniku samostatného Československa. Řekla jsem si, že u této příležitosti poděkuji. A to všem, na které si jen vzpomenu. To víte, výchova je výchova.

Začalo to jako každým rokem. Na jaře. Tatínek mi přivezl s láskou vypěstovanou sadbu aster. Poctivě jsem zasadila, zalila, nakonec rostlinky obsypala namodralým práškem proti slimákům. Uplynulo pár dní a kytky v čudu. A peníze za chemický přípravek též. Dobrá. První kolo vyhráli, prevíti olezlí. Pak přišlo několik slunečných týdnů a na zahradě ani jedna slizká noha. Asi nejen já jsem se nechala ukolébat představou, že pro tento rok má zahrada vybráno a já vyhráno. Jenomže s přibývajícími deštivými dny letošního léta bohužel nenastoupila pouze depresivní nálada ale i počet lesknoucích se cestiček na trávníku, které znamenají jen jedno: Slimoši jsou zpátky.

Vypadalo to, že mají víc životů než jen jeden. Také se zdáli nesmrtelní, pokud si někdo dal tu práci a trochu se obeznámil s jejich životní cestou. Ani jejich charakteristika není jednoduchá. Pro někoho nezlomní a zásadoví hrdinové, pro druhé vrazi a padouši. Nic mezi tím.Když přijdou na přetřes skutky lidí, kteří bojovali v padesátých letech minulého století proti komunismu, diskuze se většinou „smrskne“ právě na ně. Jsou vlajkovou lodí a zároveň Titanikem třetího odboje. A ti, proti kterým bojovali, se jim smějí.