„ČESKÝ RÁJ MNĚ NENÍ NEZNÁMÝ,“ ŘÍKÁ JAN HORÁČEK

0

Nebylo jednoduché domluvit si s ním rozhovor. Nejezdí do Turnova tak často, do toho maturoval… Nakonec pomohla paní Milena Šolcová, která „hlídala“, kdy přijede do našich končin a zprostředkovala i setkání. To se uskutečnilo při příležitosti desátého výročí bratrského sboru v Turnově. Ondřej Halama, duchovní otec zdejšího ochranovského sboru, přislíbil na chvíli zapůjčit klidné místo pro pořízení rozhovoru v prostorách domu Na Sboře, kde se oslavy konaly. Vše připravené, nic neponechané náhodě, to už musí klapnout. Klaplo. Mé obavy, že ho mezi přicházejícími hosty nepoznám, byly zbytečné. Je totiž svému otci velmi podobný. A při našem rozhovoru jsem došla k závěru, že nejen vzhledem. Představuji vám Jana Horáčka, který je synem Bohuslava Jana Horáčka (toho vám, tuším, představovat nemusím).

* „Učte se a berte si z ciziny věci, které této zemi prospějí, pak bude dobře.“ Víte, kdo je autorem těchto slov?
To nevím, ale když se takto ptáte, dá se předpokládat, že to byl můj otec.

 
* Ano, váš otec kladl velký důraz na vzdělání a při jakémkoli veřejném vystoupení se k tomuto tématu vracel. Vy sám jste v letošním roce maturoval, jaké jste si zvolil další studium?
Studoval jsem gymnázium zaměřené na výuku španělštiny a angličtiny. Rozhodl jsem se pro roční pauzu, abych se připravil na vysokou školu, takže momentálně navštěvuji jazykovou školu v Praze.
 
* A dál?
Možná i proto jsem si dal ten odklad, zatím to nemám tak ujasněné. Láká mě studium v Anglii. Táta si přál, abych studoval španělštinu, já ale spíš preferuji angličtinu coby globální jazyk.

201111012244_zap_318_2011_horacek

* Vstupem do dospělosti jste se také stal součástí „Nadace B. J. Horáčka Českému ráji“, která mimochodem uděluje výroční cenu Praemium Bohemiae, což je také forma podpory vzdělání. Přiblížíte nám své působení v nadaci?

I když to na první pohled nevypadá, není to pro mě lehká otázka. Když táta zemřel, byl jsem ještě dítě a nastalá situace byla velmi těžká a složitá. Hlavně pro moji maminku. Našli se lidé, kteří nás nepřijali s otevřenou náručí, vztahy po otcově úmrtí byly v rodině neujasněné. Tato situace tak trochu trvá dodnes, takže nevím, jestli všichni můj vstup do nadace přivítali. Ale jinak ano, stal jsem se členem správní rady nadace a mám tam stejný hlas jako ostatní. Zcela jistě chci přispět v budoucnu k takovému rozvoji nadace a její úrovni, jaká byla za mého otce.
 
* Předávání cen Praemium Bohemiae na sychrovském zámku se zúčastňujete?
Minulý rok jsem tam byl poprvé, předtím to bohužel nebylo, vzhledem k záležitostem, které jsem už naznačil, možné. Vím, že existovala prestižní cena s velkým finančním ohodnocením. Velmi bych si přál v budoucnu tuto cenu obnovit, aby myšlenky a vize mého otce byly naplněny.
 
* Už jsme na to narazili, tak když dovolíte. Vám bylo deset let, když váš tatínek zemřel. Jaké na něho máte vzpomínky?
Táta nepatřil mezi ty, kteří by běžně hovořili o svém soukromí. Snažil se nám věnovat a pomáhat, jak mohl, ovšem není žádným tajemstvím, že žil v Německu. Až postupně mně docházelo, že o mé existenci příliš nehovořil nejspíš proto, aby nás chránil a aby předešel možným konfliktům. Přesně takovým konfliktům, ke kterým stejně došlo ve chvíli, kdy zemřel. Jinak vzpomínky na něho samozřejmě mám, i když s námi nežil jak je běžné, nebyl s námi každý den. Často za mnou jezdil nebo jsme my letěli za ním na Kanárské ostrovy, kde podnikal. Byl to také on, kdo už od dětství směroval mé vzdělávání, navštěvoval jsem například anglickou školku, různé kroužky. Po jeho smrti jsme se s maminkou přestěhovali z Kouřimi do Prahy. I to bylo jeho přání. Chtěl, aby vzdělání a kvalitní školy byly pro mě dostupnější. Takže mě vlastně ovlivňuje dodnes.

201111012234_zap_319_2011_horacek

* Co nějaká revolta, mejdany, koncerty? Nebo jste opravdu jen a jen student? Měl jste vůbec období, kdy jste „zlobil“?

Kdyby tu s námi byla mamka, tak to myslím okomentuje v tom smyslu, že to období mám právě teď. Dnes jsme v Turnově Na Sboře, kde se koná významná společenská událost, vážící se k desátému výročí rekonstrukce Markova domu, na kterou otec finančně přispěl. Ale snad si nemyslíte, že chodím v saku pořád. Jsem úplně normální kluk, který má kamarády, je rád ve společnosti dívek a zrovna předevčírem jsem to s včasným návratem domů nějak nezvládl…
 
* Jaký je váš vztah k Českému ráji? Přece jen jste tady nevyrůstal.
Ale my jsme sem od mého dětství jezdili minimálně dvakrát, třikrát do roka. Do Prachovských skal, na Hrubou Skálu nebo třeba na Sychrov. Český ráj mně není neznámý a mám k němu velmi kladný vztah. Pochopitelně nesmím zapomenout na Radvánovice, rodiště mého otce, kde se znám s paní starostkou a kde je také táta pochovaný. Jezdím sem stále, ovšem moc lidí tady neznám. Vlastně nejvíc manžele Šolcovy, kteří nám vždy, když přijedeme, poskytnou azyl, takže jim tímto děkuji.
 
* Před budovou Střelnice je náměstí pojmenované po vašem otci. Dokonce prý před lety vznikl při zdejším kulturním centru samostatný účet (400 tisíc korun – pozn. red.) na realizaci uměleckého díla, které by náměstí dominovalo a připomínalo by B. J. Horáčka, jeho velkorysost a štědrost. V příštím roce uplyne deset let od smrti vašeho otce. Jak by se vám záměr instalovat ve městě nějakou důstojnou vzpomínku na něho líbil?
Já o tomto záměru vím. Také vím z vyprávění maminky a rodinných přátel, že byl táta velmi skromný. Nedovedu si tedy představit, že by si přál něco velkolepého. Abych řekl pravdu, není to jednoduché se k tomu vyjádřit, ale zkusím to. Jsem toho názoru, že by se mohla najít nějaká forma uměleckého díla, která by nebyla zbytečně pompézní, ale zároveň by sloužila jako připomínka toho, co pro tento kraj otec udělal. Myslím, že by si to zasloužil.

201111012234_zap_320_2011_horacek

* To bezesporu. Máte představu, jak je vlastně v současnosti vnímán? Zaznívají i kritické hlasy…

I když v Českém ráji nežiji, tak se o něj zajímám. Sleduji místní periodika, která mi paní Šolcová schraňuje, mám knihy, které o tomto kraji vychází. Pochopitelně si také přečtu vše, co vyjde v souvislosti jak s mým otcem, tak třeba s nadací. Řekl bych, že dnešní Turnovsko opravdu není v názorech na činnost mého otce jednotné. Jedna část lidí ho bere jako velkorysého mecenáše, který díky nemalým finančním prostředkům posunul vývoj a vzhled města Turnova a některých okolních obcí o desítky let dopředu. Ovšem – vnímají to jako samozřejmost. Ta druhá skupina mu vyčítá, že nasliboval peníze, které nezajistil tak, aby doputovaly tam, kam byly slíbeny. To mi přijde scestné, nikdo přece neví, kdy zemře, nevěděl to ani on. Byl bych rád, kdyby existovala ještě třetí skupina lidí, a dost možná, že existuje, jen není tak slyšet. Byla by to taková skupina, která by byla ráda za to, co táta tomuto kraji věnoval, a vzala si z toho motivaci a inspiraci pro další vize, které by Český ráj opět posunuly dopředu.
 
* Máte pocit, že vás jméno, které nosíte, nějak zavazuje?
Jméno Horáček s sebou nese dost problémů, ale i úsměvných situací. Jako každý Horáček jsem spojován s Pažoutem, ale nemyslím si, že by to jinak ovlivňovalo můj život.
 
* Děkuji za rozhovor
Bohuslava Charousková
bohuslava.charouskova@seznam.cz

Jan Horáček se narodil 26. března 1992 v Praze. Do svých dvanácti let žil v Kouřimi, nyní bydlí se svou maminkou v Praze. Je jediným synem známého polistopadového mecenáše Bohuslava Jana Horáčka.

Související články (celkem 20)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.