Asi vás zklamu, ale nejedná se o název nového filmového trháku, i když k tomu titulek článku svádí. Je to prosté. Jedná se o knihu, kterou bych vám chtěla doporučit. Název: Krvavé země. Autor: Timothy Snyder. Podtitul: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem. Počet stran: 493. Počet mrtvých: Víc než 14 milionů. Krvavé země: Polsko, Bělorusko, Ukrajina, Litva, Estonsko, Lotyšsko.
Už to tak bývá. Přátelé vám radí, ale člověk má svou hlavu a dobře míněné rady nevnímá. Vlastní zkušenost, dalo by se říci. Mám kamarádku, která mně dlouhé měsíce domlouvala, abych se nezabývala tak intenzivně politikou a nerozčilovala se u věcí, které nemohu ovlivnit či změnit. Oponovala a argumentovala jsem tím, že občanskou společnost může tvořit jen člověk informovaný, což pochopitelně znamená mít zvýšený zájem o věci veřejné. A tak jsem dál četla noviny, sledovala zprávy a vedla vnitřní i hlasité monology, občas proložené peprným slovem, kterých měsíc od měsíce přibývalo.
Někdy si to člověk tak maluje. Říká si, že je načase udělat pohodový rozhovor s někým, kdo je stále v dobré náladě (nebo se tak alespoň tváří), a tím vlastně vytvořit pozitivní počin, neboť čtenáři mají právo i na informace, které budou sluníčkové, srdíčkové a tak.Ne, že by mnou vybraný „objekt“ nebyl pohodový. Naopak. Znám ho už pár let a nikdy jsem ho neviděla zamračeného, ani jsem ho neslyšela nadávat. Což je v dnešní době pomalu na pováženou. Ale moji představu o pohodovém, kritiky prostém rozhovoru tak zcela nenaplnil. No, posuďte konečně sami. Představuji vám Zbyňka Báču.
Tak na začátek, abychom si to ujasnili. Spasitel, přeneseně rodný bratr Mesiáše. Samotné slovo Mesiáš pochází z hebrejštiny, přesněji z jeho řecké podoby a přeloženo do češtiny znamená pomazaný olejem. Toto mazací privilegium bylo od starověku vyhrazeno kněžím, později světské moci – králům. Ovšem v obecné rovině znamená Mesiáš jakéhokoliv spasitele či osvoboditele světa. Spasitel… Já vím, je to takové archaické až biblické. A k zemi nevěřících Tomášů, kteří si nejprve musí sáhnout (třeba na dno), než dojdou k metě zvané víra, se moc nehodí. Tak proč by naše země hledala právě Spasitele, říkáte si.
Chtěla bych vám představit dalšího ze zastupitelů. A už delší dobu si říkám, že by se možná patřilo vysvětlit, proč to vlastně dělám, že vám je tak postupně představuji. To je tak: chodím na zasedání zastupitelstev, jak jen mi čas dovolí. Většinou, vlastně pokaždé, tam cosi postrádám. Totiž to, že ti, kteří by tam měli být, tam jaksi nejsou. Snad z nějakého pocitu, že je stejně vše marné, že zastupitelé si stejně odhlasují, co chtějí, že věci, které se okolo nás dějí, nemůžeme změnit a vlastně to je jedno. Protože mám ten dům, byt, plot… Ano, mluvím o absenci vás, občanů. A je to chyba, věřte mi. Ti lidé, co tam sedí, jsou zrovna takoví, jako my. Pochybují, někdy jim chybí informace, tak se vyptávají, vztekají se, anebo hledají kompromis. Také se nějak prezentují, občas mluví nesmysly, nebo se chovají, jako kdyby se nacházeli v ředitelské pozici a nikoli v demokraticky zvoleném sboru.
Před víc než rokem, přesně 25. února 2012, vyšel na webových stránkách TvA článek, který měl podobný název a stejné téma (ZDE). Psala jsem v něm o pozemkových úpravách probíhajících v katastru obce Olešnice. Soukromý zemědělec Radek Salaba v něm poukazoval na chyby, kterých se v jeho případě dopustil Pozemkový úřad v Semilech. Špatně oceněné porosty (jako příklad poslouží jabloň oceněná projektantkou úprav Paroulkovou na 60 tis. Kč, kterou sami úředníci pak překřtili na „zlatou“), přesuny pozemkového vlastnictví do naprosto jiných částí katastru obce, a to bez souhlasu majitele (Radek Salaba není jediný, tento problém mají například i Zajícovi z Pohoří). A v neposlední řadě úřadem poskytované mapy o změnách chystaných katastrálních hranic, ze kterých jen velmi stěží poznáte, jestli jste ještě v Čechách, nebo už v Bangladéši.
Někdy se věci a řešení těch věcí zdají tak prosté. Jako v tom příběhu o řezbáři, krejčím a poetovi. Znáte ten příběh? To si řezbář, snad z pocitu samoty z kmene stromu vyřezal, vytesal a zaoblil sochu dívky a ohromený krásou, kterou sám stvořil, se do té sochy zamiloval. Šel kolem krejčí, i ten se zakoukal do mistrovského díla, a aby nezůstal pozadu, ušije roucho a dílo řezbaře oblékne. A tak tam stojí, dva mistři své profese, jak trubci, a milují a obdivují sice nádhernou, ale neživou hmotu. V tomto rozpoložení je najde další náhodný kolemjdoucí. Básník, potulný herec, muzikant, jedním slovem umělec. Zasažen láskou stejně jako řezbář s krejčíkem začne zpívat, skládat básně a možná i sochu políbí. Zkrátím to. Socha ožije a při nastalé hádce tří tvůrců komu vlastně socha-dívka patří, si ta oživlá krása jako majitele vybere právě toho, kdo jí dal život. Tak prosté.
Původně jsem si myslela, že si přednášku plk. PhDr. Eduarda Stehlíka, kterou měl v Rovensku pod Troskami u příležitosti květnových oslav ANTIMONY 70, nahraji jen tak pro sebe. Jenže… Někteří se mě ptali, jaké to bylo, a litovali, že přednášku prošvihli, nebo se už do sálu nevešli, protože bylo opravdu nabito. Bylo i pár těch, kteří po zjištění, že disponuji nahrávkou, chtěli kopii. Tak jsem tedy zasedla ke sluchátkům a přednášku přepsala. Má vrozená lenost mi tedy původně našeptávala, ať „vyzobu“ jen sem tam něco. Ale to vážně nešlo. A tak vám předkládám možná nejdelší, ale určitě nejlepší text, který jsem kdy napsala. Škoda, že obsah není můj. Budiž mi útěchou, že s ním bytostně souzním. Přeji pěkné počtení…
Někdy se mně zdá, že mají zastupitelé v barvách současných vládních stran na té komunální úrovni poměrně těžkou pozici. Tedy až na ty ze strany LIDEM (to myslím pochopitelně ironicky). Ale pravdou je, že politika na malém městě vypadá jinak než v Praze, takže škatulkovat podle stranické příslušnosti a rozdělovat na levou či pravou sekci je, pokud se nejedná o zásadní body programu či morální záležitosti, jaksi – zbytečné. Z toho, co jsem se dověděla z rozhovoru s Petrem Soudským, jsem se v tomto názoru jen utvrdila. Konečně, přesvědčit se můžete sami…
Konečně květen. Tak tohle si říkám každý rok, ale letos nějak s větší radostí. Zima se zdála nekonečná a už jsem měla vážné obavy, že ke všem těm svrabům a neštovicím, které se na nás hrnou ze sdělovacích prostředků a k problémům, které mnozí vnímáme v každodennosti života, se přidá i stávka ročních období a Čechy se stanou první obětí globálního mrazení. Zaplať Bůh církevní restituce, nestalo se, jaro je tady.