Author Bohuslava Charousková

Ten okamžik, kdy jsem si řekla, že toto téma vypustím z okruhu svých zájmů, tak ten si pamatuji naprosto přesně. Před pár lety odvysílala ČT2 více jak devítihodinový francouzský dokument Shoah. Končil nad ránem, přesto jsem se nedokázala od sledování odtrhnout. Jedná se o výpovědi lidí, kteří přežili holocaust. Kamera neukazuje prakticky žádné drastické záběry plné zvěrstev, jak jsme u tohoto tématu zvyklí, vlastně jen „líně“ monitoruje místa vyvražďování v dnešní podobě. Přesto jsem nic tak naplněného zoufalstvím a bezmocí (a že jsem se o koncentrační tábory zajímala víc než podrobně) do té doby neviděla. Možná byl tento dokument tou pomyslnou kapkou, která naplnila kalich, nebo to bylo víc, než jsem byla schopna snést. Jednoduše jsem se po zhlédnutí zařekla, že hledat informace o II. světové válce budu dál, ale koncentráky vynechám.

Také se dohadujete a polemizujete sami se sebou? Pokud ano, dejte vědět, nebudu si připadat jako podivín. Já totiž tuto disciplínu praktikuji poměrně často. Nejčastěji v záležitostech historických, politických, společenských, kulturních, náboženských, duchovních… Například nedávné oslavy konce II. světové války. Pochopitelně, člověk podvědomě a ze zvyku očekával, že politici přečtou své proslovy u pomníků padlých hrdinů, média budou několik týdnů připomínat průběh válečné vřavy a proloží to občas silným lidským příběhem a dokonce jsme se mohli díky exotickému exorcistovi Zemanovi těšit, že se v archivech najdou informace, které vrhnou i třeba zásadně jiný pohled na nějakou tu válečnou událost. Ale má to nějakou relevantní hodnotu? Došlo k prozření, poučení, k sebereflexi národů, které obývají Evropu?

Asi to pro vás nebylo moc pěkné. Nemyslím smrt, ta nestojí za nic tak nějak obecně. Většinově se jí bojíme, utíkáme před ní, ale občas té paní s kosou i nadbíháme. Nebo se postavíme čelem, někdy si ji dokonce sami přivoláme. Vlastně, když o tom tak přemýšlím, zjišťuji, že to nemá žádnou relevantní hodnotu. Zabývat se Smrtkou. Škoda, že jste nemohl číst prózu Zlodějka knih. Možná bychom se spolu na hodnocení Smrti shodli…

Opravdu nechápu, proč lidé nechodí na jednání zastupitelů. Například to poslední, únorové, si nezadalo s estrádou. Kokrhali tam kohouti, řešily se modré sádry, k tomu přišla na přetřes voda dražší než víno anebo obráceně, voda cennější než víno. Také proběhla z mého pohledu zcela nepodložená obhajoba Domu přírody v Dolánkách, která ukázala, že někteří zastupitelé informace buď nehledají vůbec, nebo se hledání informací doslova bojí. Celé revue dorazil monolog jednoho z členů ZM na téma, jak se máme dívat pozitivně a chválit se za případné, i malé, úspěchy (kde jsem to jen slyšela, ta rétorika je taková povědomá…). Jak říkám. Zábavné a zadarmo.

Tak pro tohoto pána bych měla takové množství otázek, že bych musela dělat rozhovor s ním určitě na pokračování. Pokud by tedy měl zájem ten rozhovor poskytnout. Jen mně ta myšlenka proběhne hlavou a už se jeden dotaz za druhým předbíhá, každý chce být vysloven první… Jak hodnotíte poválečný vývoj Československa? A opravdu si myslíte, že humanismus a bezbřehá tolerance je nedílnou součástí demokracie, i když hrozí destrukce samotných ideálů, nebo chcete-li pilířů, na kterých ta demokracie stojí? Lze v dnešním zmateném světě, kdy si média kupuje kde kdo, hlavně ten, co na to má, ubránit svobodu slova? Měl byste zájem dělat Hovory i s nynějším prezidentem? Jaké to je, žít s herečkou? Vy, takový klidný a přemýšlivý člověk…