UŽ JSME TO TU MĚLI A MÁME TO TADY ZASE: POZEMKOVÉ ÚPRAVY

0

Před víc než rokem, přesně 25. února 2012, vyšel na webových stránkách TvA článek, který měl podobný název a stejné téma (ZDE). Psala jsem v něm o pozemkových úpravách probíhajících v katastru obce Olešnice. Soukromý zemědělec Radek Salaba v něm poukazoval na chyby, kterých se v jeho případě dopustil Pozemkový úřad v Semilech. Špatně oceněné porosty (jako příklad poslouží jabloň oceněná projektantkou úprav Paroulkovou na 60 tis. Kč, kterou sami úředníci pak překřtili na „zlatou“), přesuny pozemkového vlastnictví do naprosto jiných částí katastru obce, a to bez souhlasu majitele (Radek Salaba není jediný, tento problém mají například i Zajícovi z Pohoří). A v neposlední řadě úřadem poskytované mapy o změnách chystaných katastrálních hranic, ze kterých jen velmi stěží poznáte, jestli jste ještě v Čechách, nebo už v Bangladéši.

To ale zdaleka nejsou všechny přehmaty a chyby, které tato státem prováděná úprava pozemků obnáší. Ale pro uvedení do problému snad postačí.
Případem se v roce 2012 zabýval i deník MF Dnes. Ředitel Pozemkového úřadu v Semilech Martin Kendík pro něj uvedl: „Zanedlouho vydáme první rozhodnutí o pozemkových úpravách v Olešnici a pan Salaba se proti němu může odvolat na ministerstvo zemědělství. To nám změny potvrdí, nebo zamítne. Pak má ještě soudní možnost. Myslím, že vše proběhlo transparentně.“ Podle úřadu změny iniciovala obec a soukromí vlastníci hlavně kvůli erozi půdy. Příprava trvala tři a půl roku a úředníci museli jednat s každým z téměř 190 vlastníků pozemků.

ŘÍKAL ZANEDLOUHO…
Je nasnadě, že pokud vám někdo „pohybuje“ pozemky, aniž byste s tím souhlasili, tak chcete mít, pokud jste v roli majitele – a v očích úředníků potížista – alespoň rámcovou představu, co vlastně státem najatá firma (v tomto případě pozemkové úpravy zpracovávala firma AKE s. r. o., Liberec) stvořila. Pozemkovému úřadu ale plyne čas evidentně jinak. Možná v tom sehrál roli fakt, že víc jak roční proluka zaslání vyjádření má co do činění s tím, že během této doby došlo k novelizaci zákona, který měl za následek vypuštění části ustanovení, o které se opíraly předchozí námitky stěžovatelů. Kdo ví. Každopádně závěrečné jednání proběhlo 10. února 2012, pár dní na to vyšly články v MF Dnes a v TvA. Ovšem k vydání rozhodnutí o schválení komplexní pozemkové úpravy došlo až 13. června 2013. Ano, počítá se to dobře. Rok a čtyři měsíce.

A V TOM MEZIDOBÍ? NIC
Až těsně (3. června 2013) před konečným vydáním rozhodnutí byla svolána úřadem schůzka s nespokojenci, která se konala na půdě Obecního úřadu v Olešnici. Pan Salaba po celý, dnes už můžeme napsat, že letitý proces úprav, žádal o zasílání podrobných map s leteckými snímky, v nichž je celá komplexní pozemková úprava projektována. Vždy dostal nic neříkající, téměř slepé mapy, ze kterých si mohl, jak už jsem naznačovala výše v textu, udělat leda vlaštovky. Ani tentokrát nedošlo ke změně, snad z nějakého podivného principu založeného na nepřehlednosti za každou cenu. U některých pozemkovým úřadem projektovaných změn dokonce mapy nebyly na tomto jednání předloženy vůbec.
K tomu nelze nedodat i informaci, že schůze byla svolána v době, kdy už majitelé, cítící se státním úřadem poškození, s tím nemohli nic dělat. Tedy – až na to se odvolat. A možná soudit.
Ale pojďme ještě k oné schůzce. Víte, patřím k lidem, které zas tak nic nepřekvapí. A vzhledem k tomu, že kauzu už dlouho sleduji, četla jsem Kafkův „Zámek“ i Gogolova „Revizora“, tak jsem opravdu nečekala žádné zázraky. To jsem ovšem netušila, jak bude jasně a zřetelně v přímém přenosu patrný marný boj jednotlivce proti mašinérii byrokratického zřízení…

PŘÍPAD POHOŘ
Jedna sestra, žijící v osadě Mlýnice, roky pronajímala té druhé, žijící na Pohoři, pozemek. Sama hospodařit nechce a hlavně – co je komu po tom, že? Napadlo by vás, pokud by ve vašem okolí probíhala nějaká územní změna, že vám někdo pozemek jednoduše přehodí zhruba čtyři kilometry jinam? Mě ne, tolik fantazie nemám. Sestry to nenapadlo též. Chyba. Státem najatá projektantka, kterou měl ovšem dozorovat pozemkový úřad, fantazii měla. Proto přehodila rovinatou ornou půdu na Pohoři za neobhospodařovaný kus louky v Mlýnici. (Byla jsem se tam podívat, je to vhodné jedině na chov koz kamerunských.) Jakékoli námitky zbytečné. Výsledek? Jedna sestra nemá kde hospodařit, druhá nechce, a hlavně chce zpátky svůj majetek. Co na to pan úředník s paní úřednicí na schůzi? Problém sester tkví v tom, že – cituji: „…svůj nesouhlas s pozemkovou úpravou podaly až při posledním, sedmém projednávání návrhu. Není možné vyhovět, protože by to znamenalo přepracovat zpracovaný návrh v obrovském rozsahu…
Je s podivem, jak na kdejakou zhovadilost lze vydefinovat mantru.

n201309041915_zap_333_2013_pozemkyPŘÍPAD OLEŠNICE 
Tady si mohu leda postesknout, že nejsem spisovatelkou. Protože tento případ je na román. Koho by ale bavilo číst o tom, jak si státní správa dělá legraci ze soukromého hospodáře, že…
Před rokem a k tomu čtyřmi měsíci si pan Salaba v článku na TvA stěžoval, že v rámci komplexních pozemkových úprav dochází prakticky k vyvlastňování. Špatně oceněné porosty, které uměle navyšují ceny pozemku, jak se to zrovna hodí, přesuny pozemkového vlastnictví do naprosto jiných částí katastru, výměny kvalitních pozemků za méně kvalitní, a to bez jakéhokoli zájmu zpracovatele projektu či samotných úředníků o takovou maličkost, a to, za kolik vlastník pozemky nakoupil… Všechno? Zdaleka ne, ale jak jsem psala, budu stručná. Takže tolik minulost.

Přítomnost? Na schůzi  3. června t. r., která proběhla těsně před vydáním konečného rozhodnutí komplexních úprav v katastru Olešnice, to nejprve vypadalo, že přítomní zástupci státu chtějí směrem k panu Salabovi učinit  gesto usmíření. Ovšem to jim člověk mohl věřit pouze do chvíle, než ukázali jakousi další verzi pozemkové úpravy, která ale nebyla veřejně projednána. (?) Opět to samé, co bylo před rokem. Nelogické přesuny a změny hranic pozemků. Osobně za lahůdku považuji projektantkou zcela absurdní umístění pozemků o výměře 2.193 m², kvůli kterým bude muset být vybudován nový mostek přes potok Kacanovka. To jen proto, aby se naplnila státem žádaná přístupnost všech upravených hranic. Kdo ten mostek zaplatí? Přece my všichni.

A abych nezapomněla. Namísto „zlaté“ jabloně se v nově předložených změnách objevila olše lepkavá v ceně 9.723 Kč za kus (osm kusů – dle ceny ozdobených diamanty). No, má to někdo štěstí – místo půdy, která pro zemědělce nemá dle logiky zástupců státu žádnou cenu, disponuje Radek Salaba díky paní projektantce nejdražšími porosty v kraji. Pokud v tom cítíte ironii, cítíte správně. Ale jak jinak si vysvětlit oceňování, kdy na pozemcích v rámci úprav majiteli vnucených mají porosty takovouto astronomickou cenu a hned vedle, na pozemcích majiteli odebíraných, je cena porostů kolem 2.000 Kč?

Právní zástupce majitele pozemků Lukáš Jakubů se mi to pokusil vysvětlit. „Přibližně přiměřená hodnota pozemků je jedním ze zákonných kritérií, které musí být naplněno. Tudíž jedním z požadavků zákona o pozemkových reformách je i zachování hodnoty. Což se dá vysvětlit i tak, že nejkvalitnější orná půda má stejnou hodnotu jako mokřad, na kterém však je olše za 20 tisíc. Tím dochází k maximální degradaci půdy. A proč tento postup? V případě manželů Salabových zázračně Státní pozemkový úřad ztratil 3,5 hektaru a místo nich dostali louky se super porostem. Pan Salaba tudíž už v životě nebude orat těch 3,5 hektaru, za to však může chodit celou zimu kácet náletové stromy, které tam dost často už ani nejsou, jelikož je původní vlastník před tím vykácel. A aby toto snížení hodnoty nebylo až tak okaté, tak se provede přecenění a vše vypadá najednou podstatně lépe a pan Salaba už tabulkově není tolik poškozený,“ vysvětluje právník.

A co majitel?
„Upozornil jsem na tolik chyb v procesu komplexní pozemkové úpravy, prováděných Pozemkovým úřadem v Semilech, že jsem vlastně suploval činnost projektantky. Možná bych mohl požádat o část její odměny, říkám s nadsázkou. Ale zcela vážně – zaráží mě, že jsem nesrovnalosti, a že jich nebylo málo, dokázal odhalit, i když nemám patřičné vzdělání v oboru oceňování nemovitostí. A to má paní projektantka kulaté razítko, které by mělo garantovat její odbornost,“ uvedl k případu Radek Salaba.
Co dodat? Zarážející je, že podobné zásadní chyby, které v podstatě znevýhodňují vlastníka, úředníci na schůzi obhajovali tím, že se jedná o „dílčí pochybení“. Jak jsem se zmínila, je s podivem, jak lze vydefinovat mantru.

PŘÍPAD OSADY MLÝNICE
Osada Mlýnice se stala součástí a vlastně spouštěčem obcí Olešnice vyžádaných komplexních pozemkových úprav. Má zde dojít ke zbudování nové komunikace, proti které ostře protestují všichni obyvatelé osady. A také vlastníci pozemků v dané lokalitě. Ti obecnímu úřadu v Olešnici, pod kterou Mlýnice spadá, předali petici, nesouhlasné námitky uplatnili včas před závěrečným projednáním komplexních úprav. Obyvatelé nesouhlasí s trasováním nové komunikace a ani s názorem většiny zastupitelů obce Olešnice, že se jedná o veřejný zájem. Argumenty obce, že díky nové komunikaci dojde k odklonu těžké techniky, jsou dle vyjádření občanů osady liché. Naopak ve svém vyjádření tvrdí, že se hustota provozu zvětší, a naznačují, že vše se děje proto, aby se komunikace legálně zpřístupnila pro jednoho zemědělsky hospodařícího podnikatele, který si cestou přes Mlýnici zkracuje cestu při dovozu komodit. Občané osady přitom žádali, aby obec zamezila průjezdu těžké techniky, která zde neprovádí obsluhu vlastních pozemků, ale pouze projíždí. Dále občané v petici tvrdí, že trasovaní nekoresponduje s původní cestou, ale naopak z bývalého mapování ve zjednodušené evidenci je jasné, že tato cesta nebyla napojena až k samotné cestě přes Žehrovku. Přitom o to se projekt nového trasování opírá.
V konečném rozhodnutí je zmiňován i Radek Salaba, který zde provádí právě jen obsluhu svých pozemků, což obyvatelům osady nevadí. Trasování nové komunikace je ale vedeno přes jeho pozemky v této lokalitě, které používá jako zimoviště pro hovězí dobytek. Marně po celou dobu procesu úprav poukazoval na fakt, že tato lokalita je pro jeho hospodaření klíčová. Snad nějaká paranoia zapříčinila, že za celou peticí a odporem obyvatel stojí on; a už se to s ním vezlo. Jako to, že dělá problémy…

(Tady bych ráda přidala pár vět. Nemyslím, že se jedná o programově zlý úmysl ze strany starosty obce či zastupitelů. Konečně, sama pocházím z Olešnice a všechny aktéry znám. Proto chci věřit, že jediné, co je vedlo k rozhodnutí vybudovat novou komunikaci, je zájem o občany. Ale možná, že kdyby se v tomto případě postupovalo klasickou cestou územního řízení, proběhla kvalitní diskuze všech dotčených stran, tedy jak obce, tak vlastníků, možná by ty dnešní vykopané příkopy nemusely být tak hluboké. Nebo nemusely být vůbec. Nyní je situace taková, že obyvatelé a majitelé v Mlýnici tvrdí, že dochází ke zcizení vlastnictví, které by za běžných okolností bez pozemkové úpravy musel stavební úřad vyvlastnit. Tuto krátkou úvahu bych ráda zakončila tím, že snad ještě existuje naděje na nějaký kompromis…)

EPILOG
I když jsem se daného problému jen dotkla, a to velmi okrajově, je to dlouhé, a riskuji, že někteří čtenáři nedočtou až do konce. Vím…
Dne 13. června 2013 vydal – dnes už Státní pozemkový úřad pro Liberecký kraj, pobočka Semily – rozhodnutí. Pokud čekáte, že osoba úředně zodpovědná za výše zmíněné (a i ty nezmíněné) nedostatky v projektu cokoli z protestů majitelů vzala v potaz, tak bohužel. Nikoli. Ale mohou se odvolat.
Kdybyste snad v tom rozhodnutí hledali nějakou, alespoň malou omluvu za vlastní chyby, za ztracený čas či finanční újmu majitelů, kteří se bránili, také vás zklamu. Nikoli. Ale jak jsem psala, vše má svou mantru, když se chce…

Bohuslava Charousková
bohuslava.charouskova@seznam.cz

Pozn. aut.: Stávalo se mně poměrně často, že reakcí čtenářů na první článek o pozemkových úpravách, který vyšel v roce 2012, bylo nevěřícné kroucení hlavou. Dokonce se našli tací, kteří tvrdili, že není možné, a to za žádných okolností, manipulovat se soukromým majetkem. A to ani za předpokladu, že i když s komplexní pozemkovou úpravou souhlasí státem stanovených 75 % vlastníků v dané lokalitě, tak ani těm 25 % procentům zbývajících se nesmí krátit jejich práva, majetek, iluze… No, jak bych to řekla, pokud možno slušně: Já už hlavou rozhodně nekroutím.

Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.