ČESKO HLEDÁ SPASITELE. ZNAČKA: SPĚCHÁ (OD BURČÁKU K LEDOVÉMU VÍNU)

0

Tak na začátek, abychom si to ujasnili. Spasitel, přeneseně rodný bratr Mesiáše. Samotné slovo Mesiáš pochází z hebrejštiny, přesněji z jeho řecké podoby a přeloženo do češtiny znamená pomazaný olejem. Toto mazací privilegium bylo od starověku vyhrazeno kněžím, později světské moci – králům. Ovšem v obecné rovině znamená Mesiáš jakéhokoliv spasitele či osvoboditele světa. Spasitel… Já vím, je to takové archaické až biblické. A k zemi nevěřících Tomášů, kteří si nejprve musí sáhnout (třeba na dno), než dojdou k metě zvané víra, se moc nehodí. Tak proč by naše země hledala právě Spasitele, říkáte si.

Nemohu si pomoci, ale tak se tváří a hlavně chová dnešní předvolební Česko. Alespoň z mého pohledu. Ono to začalo už se zvolením prezidenta. Ta touha po spáse, určitě si vzpomínáte. Zeman u svých voličů s tolik obdivovanou hladinkou si to obloučky zamířil na hrad českých králů, málem ohodil svými „zvratky“ pýchu národa, ale zatím to nějak nevypadá, že by plnil předvolební sliby a základní symboliku tohoto úřadu. Ten je totiž tradičně vnímán, jako tvář země a jeho držitel by měl být i vzorem mravnosti. Ne nadarmo se říká – jaký král, takové království. Z výše napsaného mně vychází dvě roviny. Asi jsme takové království. Opilé, arogantní, nedůstojné, rádoby lidové a mstivé. A ta druhá? To je právě ten můj pohled, který si ještě stále mohu dovolit. Že to s tím  Spasitelem voličům Zemana až tak nevyšlo, i když si myslí, že jim to vyšlo.

Vlastně na mě mrká ještě jedna rovina. Hledání Spasitele na vysoké úrovni evidentně neskončilo. Česko hledá dál. A nutno podotknout s mnohem větším výběrem než u voleb prezidentských. Pro takový malý rozbor toho, co se nabízí do voleb do Poslanecké sněmovny na konci října,  použiji, když dovolíte, v pravdě vlasteneckou symboliku, která nám vane z Pražského hradu. Tak z čeho že Česko vybírá?

Začnu BURČÁKEM, což je nic víc a nic méně než zkvašený mošt s velmi specifickou, až zavánějící vůní a hlavně krátkou trvanlivostí. Do politického života naroubovaný burčák by se dal připodobnit k nedávno ještě vládní straně – Věcem veřejným. Mnozí byli toho názoru, že takovou blbost, jako volit stranu jednoho rádoby silného jedince (rozuměj: zázrakem bohatého či v rétorice znalého nebo populistického) už volič opakovat nebude. No, nevím. Tak co se tedy nově nabízí v podobě burčáku na naší politické scéně?
 
Strana Okamury, který ač sám nepřišel s praotcem Čechem do naší kotliny, má například vizi, jak stvořit nový romský stát, a klidně si dovolí tvrdit, že to myslí dobře. A jako programovou novinku nabízí možné odvolávání politiků nespokojenými občany (tuším, že budou lítat ze svých postů jako čarodějnice na Petrových kamenech, protože v Čechách není spokojen tradičně nikdo s nikým). Další, kdo touží zachránit naší zemi a chová se jako Blaničtí rytíři dohromady i se svatým Václavem v čele, je Babiš se svým ANO s. r.o. Ten nechce dělit republiku na bílou a tu druhou, ale rovnou z ní udělat firmu. No, proč ne, si mnozí říkají. Podnikatel, který nepohrdne značnými dotacemi, na vše má lék a vlastně hned po tom, co bude zvolen, se budeme mít lépe než včera, se zdá takový… všespasitelný. Také vzdělaný. Ani renomovaným historikům se, dokud se toho neujal sám, nepodařilo odhalit, že jedna StB byla strašlivě zlá a druhá moc hodná. (K historikům, zvláště k těm z USTRu, mám citový vztah, tak na omluvu jejich nevzdělanosti chci podotknout, že ne každý historik má vlastní zkušenost.)

A nakonec třetí do skupinky? Bobo. Ano, ta paní, která sice není nováček v politice, ale v té české vlastně ano. Nikdy se nikam nedostala, jen do parlamentu EU. Užila si tam finančně zajímavé roky (platila ČR) a zároveň si z toho svého působení vytvořila své hlavní politické téma. Sice nahnědlé, a tak zavánějící, že burčák je proti tomu Chanel číslo 5, ale i na to v dnešní době lze bohužel slyšet.

Napsat o těchto třech osobách by se dalo mnohem víc, ale myslím, že to stačí. Pokud tedy má volič pocit, že chce vyměnit parlamentní demokracii za rádoby silné spasitele či oligarchy, má dostatek kandidátů na výběr. Jen na okraj bych ráda zmínila, že burčák není špatné pití, ale většinou má projímavé účinky a pekelně po něm bolívá hlava…

Další mok ani nějak nestojí za řeč, ale abych zachovala zdání objektivity… STOLNÍ VÍNO. Nemá typické znaky vín jakostních a jediné zajímavé na něm je, že ho mazaní Moravané prodávali(jí) Pražanům jako kvalitní s vynikajícím buketem. Osobně mám po stolním víně kopřivku a vypadávají mně kontaktní čočky, jen ho cítím. Tak pod tuto značku jsem dala strany dvě. Zemanova strana (SPOZ), která by bez něho byla jen skupinka stvořená z bývalých kádrů, Lukoilu a jednoho zpěváka. Tam je to tak čitelné, že se mi prostě nechce věřit, že by to lidé nepřečetli správně. U té druhé si se schopností občanů ohledně čtení nejsem moc jistá. Ale jistě, KSČM, tato pokračovatelka KSČ, ve které stále ve velkém množství fungují kovaní stalinisté a která tvrdí, že má patent na poctivost a blahobyt. Je s podivem, že tu vládla čtyři dekády a tento patent mistrně skrývala. A kdokoli ho chtěl vidět, skončil v klepetech. Tak moc je tajný. Ale máme ji tu opět a vlastně tu byla vždy, jako jediná v celé postkomunistické Evropě s nezměněnou stranickou strukturou a myšlením a opět s tím samým patentem. Jak se ta historie opakuje, tedy pokud jí to dovolíme, že?

Co tu máme dál? MEŠNÍ VÍNO. Kvalitní, bez cukru, tak jak si přejí zákazníci. Zasvěceným asi nedá moc práce přijít na to, kterou stranu mu v tom svém rozboru přidělím. Ano, KDU-ČSL. Jedna z nejstarších politických stran u nás (1919) a zároveň strana, která díky své středové pozici na politické scéně má široký koaliční potenciál. Také má velkou výhodu. Ve volbách 2010 shořela jak papírový čert a díky tomu zůstala pár let mimo veškeré kauzy. V povědomí voličů ale zůstala jako stabilní a tradiční strana. Možná překvapí. Ale že by spasila… A vlastně bych se nebála přidat sem i Stranu zelených. Do kategorie vín mešních patří totiž i košer víno, které má stejně přísné výrobní regule a hlavně – je bio. I tato strana zažila slávu vysoké politiky a pak ovadla jak řepka olejka. Zelení jsou vnímáni trochu jako eko-pošuci, a tuším, že to je právě ten problém. Lidé nějak nedokázali oddělit jejich zcela normální politický program s důrazem na ochranu životního prostředí od organizací typu GREENPEACE. Na spásu asi nebude mít dost voličů, ale kdyby se přestala hádat, jestli patří vpravo nebo vlevo, třeba by to nebylo tak marné…

 V té symbolice vanoucí z Hradu budu pomalu končit. Jako poslední jsem si nechala JAKOSTNÍ VÍNO, které už lze označit dovětkem odrůdové či známkové, na rozdíl od toho stolního. Možná si budete sahat na hlavu a posílat autorku těchto řádků do nějakého zařízení, kde se léčí psychické problémy, přesto to vystřelím. Pod tento druh vína dám totiž strany tři. K tomu strany, které spolu bojují, napadají se, ale zároveň díky vybudované voličské základně tvoří vyváženost, tolik potřebnou pro demokracii: ČSSD, ODS a TOP 09.

Jistě. Mág s kartami Drábek, notorický šklebil Škromach, svazák Hašek, suchar Sobotka, zamilovaný kašpárek Nečas či mluvka Kuba. A to raději vynechám ty, které už z politiky odvál čas a vymetli voliči. Nebo sedí v některé z českých věznic, aby se napravili, zpytovali svědomí a opět se z nich stali Rychlé šípy.

Člověk by ale měl být ve svých soudech spravedlivý. Nelze těmto stranám a hlavně jejich vrcholným představitelům upřít obratnost a schopnost vyhrávat bitvy, které by jiní dávno považovali za prohrané. Možná v tom je ta zásadní cena politika. Jak jinak lze chápat třeba to, že Bohuslav Sobotka s křišťálovým Grossem (či Špidlou, už si to tak nepamatuji) před lety prodal Bakalovi OKD i s bytovým fondem a dnes klidně vyčítá pravici, že je asociální a chudáci horníci jsou díky reformám a škaredému kapitalistovi na dlažbě? Jak chápat, že v dobách vlády ČSSD a ekonomického rozmachu ČR nadělal Bohouš v pozici ministra financí dluh takové výše, že odborníci v EU z toho dostali šilhavku a dnes s klidem vyčítá každému, kdo není u jejich růže či nepucuje třešně, že nejsou peníze a ještě to myslí vážně? A ta druhá parta? Ta to dorazila. Zvláště v posledních měsících, kdy vládla, si člověk říkal, že buď nejsou střízliví oni, nebo zbytek národa. Protože jinak to snad ani nebylo možné…

Ale přesto si dovolím tvrdit, že každá z těchto stran má vnitřní stranické a hlavně demokratické  mechanismy, které brání rychlým výtahům do čela strany populistům. Jsou to strany, které disponují kvalitními lidmi na komunální, krajské a mnohdy i na státní úrovni a jedinec, tedy samozvaný spasitel, tady nemá šanci je ovládnout, jako je tomu u výše zmíněného burčáku. Mají konzistentní programy a člověk tuší, co od nich může čekat. A pokud se členské struktury dokáží v těchto stranách pohnout, mohlo by dojít konečně i na výměnu těch provařených tváří, které se tváří jako hlavní tváře svých stran a přitom jsou už karikaturami. Sebe a politiky. Snad by ještě byla šance…

SLÁMOVÉ VÍNO. VÝBĚR Z BOBULÍ. LEDOVÉ VÍNO. Pokud čekáte, že jako čarodějka vytáhnu z klobouku nějakou stranu či uskupení, které se hlásí o moc v našem parlamentu a připodobnila bych ho k té nejvyšší kvalitě, kterou trh s vínem nabízí, musím vás zklamat. Víte, tato vína vyžadují příliš mnoho. Tradici, trpělivost, čas a v neposlední řadě pokoru. To politici běžně nemívají a pokud zahraniční zpravodajové nematou, tak ani jinde ve světě to není o poznání lepší. Jak říkám, nejvyšší jakost tady nevidím. Ale čeho jsem si v posledních měsících všimla, je sice nenápadný, ale o to nebezpečnější úbytek demokratického smýšlení. Lidé došli nejspíš k názoru, že chyba je v systému a upínají se tu k rudým, tu k zázračně bohatým (nebo zbohatlým?), onde rezignovali zcela… Ale vážně – existuje nebo existoval nějaký lepší systém, než ten demokratický? A není ten nynější neradostný stav způsoben i tím, že je zde deficit ochoty občanů tvořit stát, věřit mu a aktivně vnímat, co se kolem děje? Šlapat politikům na paty, nebát se, nekrást a to vše brát jako samozřejmou osobní zodpovědnost? Já nevím. Ale možná bychom si už měli umět odpovědět…

Přeji hezký říjen a jen takové víno, po kterém se zpívá!

Bohuslava Charousková
bohuslava.charouskova@seznam.cz

Související články (celkem 8)

Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.