Co je pandemie? Pandemie je stav, kdy se určité infekční onemocnění rozšíří na území více států nebo i světadílů. Obvykle se jedná o onemocnění zcela novým a specifickým typem patogenu, se kterým se organismus ještě nesetkal a nemá proti němu vytvořeny potřebné protilátky. Nebezpečí pandemie jako plošného postižení obyvatelstva tkví také v tom, že chybějící nemocní z klíčových oblastí společnosti (mj. zdravotnictví, energetika, zajištění pitné vody…) nebudou moci vykonávat svoji práci a muže dojít ke ztížení podmínek života zdravého obyvatelstva.

Turnovská radnice v současné době provádí revizi skutečného stavu a hlavně počtu popelnic na směsný komunální odpad. Její součástí je výměna známek na popelnicích. Ty současné platí podle Zuzany Sedlákové z odboru životního prostředí radnice pouze do konce roku 2009. „Kdo na popelnici v lednu nebude mít nalepenou novou známku, nebude mu vyvezena,“ upozorňuje Sedláková. Revize podle ní byla nutná, protože známky v minulosti vydávaly kromě radnice i technické služby, občané je mohli získat také v infocentru a v systému již panoval mírný zmatek.

I pamětník by musel vzpomínat, kdy naposledy se v době předvánoční na trhu objevily dvě ryze regionální publikace. Ladislav Šourek, amatérský historik a vlastivědný nadšenec, svoji publikaci s názvem „Za tajemstvími kraje pod Kozákovem“ pokřtil v sále turnovské ZUŠ ve středu 4. listopadu, Vladimíra Jakouběová, ředitelka Muzea Českého ráje, bude knihu „V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc“ křtít při slavnostní vernisáži v muzeu ve čtvrtek 12. listopadu. Obě knihy si zaslouží opravdovou pozornost, obě mohou udělat radost nejen pod vánočním stromečkem…

Dnes, kdy se jako Damoklův meč vznáší nad českými vysokými školami výstražný otazník, za jakýchže to zvláštních okolností se někteří studenti domohli akademického titulu, dovolte mi, abych si i já přihřál polívčičku několika bizarními vzpomínkami na dávno uplynulá léta.Když po osmašedesátém naši lidé utíkali za hranice na Západ, už tenkrát všude venku ohrnovali nad jejich vysokoškolským vzděláním nos. Uznával se pouze titul získaný na Karlově univerzitě a i tak muselo dojít k jeho nostrifikaci v zemi nového působiště takového absolventa.

Tento snímek vznikl v listopadových dnech 1989. Vznikl v podstatě náhodou v prvním týdnu „sametové“ revoluce jen díky tomu, že autor tohoto textu se po světě více než 20 let nepohybuje jinak, než s fotoaparátem (a to každodenně platí dodnes!). Tehdy to byl legendární kinofilmový Pentax MX s objektivem 2/35 mm a legendární ORWO NP 27, exponované na 400 ISO. Ten mladík, který je dnes mužem středního věku, kráčel od podvečerního vlaku z Prahy od nádraží směrem k sídlišti důstojně a vzpřímeně, moc dobře věděl, proč jde ulicemi Turnova zahalen do státní vlajky (nebo jen prostěradla?) s Masarykovským textem. Otázka dne zní: Žije? Bydlí ještě v Turnově? Máme šanci ho dohledat a případně s ním udělat rozhovor?

Ředitelka turnovské jazykové školy FAN Eva Fričová, ředitelka Krajské vědecké knihovny v Liberci Blanka Konvalinková (připojený partner projektu) a Kateřina Klimešová Trojanová, zástupkyně Britské rady Krajské vědecké knihovny v Liberci, navštívily Göteborg v rámci projektu „Tvůrčí přístupy k interkulturní kompetenci“. Díky tomuto projektu si mohou učitelé i dospělí studenti jazykové školy FAN rozšířit své obzory, procvičit jazykové znalosti a spřátelit se se zástupci partnerských institucí z Belgie, Irska, Litvy, Norska, Španělska, Švédska a Turecka.

Příběhy, které píše sám život, většinou bývají na hranici uvěřitelnosti. Poslechněte si: Stalo se o letošních Dušičkách na turnovském Mariánském hřbitově. Jeden starší pán sem přišel ozdobit hrob svých blízkých. Když si odskočil pro kropičku s vodou, viděl, jak na sousedním hrobě jiný pozůstalý na desku ukládá věnec, který byl navlas stejný jako ten jeho. A jeho hrob zel prázdnotou… „Zloděj, tady se kradou věnce!“ znělo hřbitovem. A senioři se do sebe pustili, protože ten druhý si nařčení z krádeže nenechal líbit. Na místě dokonce museli zasahovat strážníci městské policie. Až v té chvíli si ten z mužů, který rozruch způsobil, vzpomněl, že ten svůj věnec zapomněl v autě na parkovišti!

Na konci loňského roku odjeli turnovští studenti poznat Švýcarsko prostřednictvím výměnného pobytu, který se víceméně pravidelně uskutečňuje na základě spolupráce turnovského gymnázia a kantonální školy ve švýcarském městě Sargans. Na oplátku přijeli švýcarští studenti nedávno k nám. Rozdíly mezi národy v Evropě se stávají díky globalizaci čím dál tím menší, ale stále zde jsou skutečnosti, které nás od ostatních odlišují. Ty se projeví třeba i při návštěvě cizince, toužícího poznat naší zemi ze všech úhlů. Pak i drobnosti, které se zdají být nezajímavé, začínají být něčím zvláštní.

Ze stromů opadává poslední listí, převážně stále jen mží a večery se prodlužují. Už od mala víme, že bychom se měli v těchto dnech zastavit na hřbitově (2. listopadu – Památka zesnulých), abychom na hrob položili květinu a zapálili svíčku. Proč se ale slaví Dušičky a jaký je jejich význam, ví dnes již málokdo. Zavedl je benediktýnský mnich Odillo v roce 998 ve francouzském klášteře Cluny. Navázal jím na keltský svátek Samhain, kterým v noci z 31. října na 1. listopad začínal u Keltů nový rok – toto období bylo totiž koncem hojnosti, světla a tepla a začátkem nejistoty, zimy a tmy.