KDYŽ V TŘIAPADESÁTÉM OZNÁMILI STALINOVU SMRT…
Uplynulo padesát pět let, kdy byl na turnovském náměstí vystaven obrovský katafalk, pokrytý černým suknem, u něhož ve dne v noci stáli členové Národní fronty čestnou stráž. Kdo šel kolem, smekl. Z městských ampliónů zněly smuteční tóny ze Sukova melodramatu Radúz a Mahulena. Tytéž tóny se bez ustání linuly i z rozhlasu, byl přece státem nařízený smutek. Nikdo nesměl tančit, biografy přestaly hrát, nehrála ani divadla. Ve všech obchodech v Hluboké ulici se skvěl za čerstvě umytou výlohou portrét Stalina se smuteční páskou. Pod katafalkem ležely spousty věnců z umělých květů. Vždyť byl březen, kdepak živé květy!