Mnohé asi překvapí, že závlaha hřiště dnes není jenom otázkou údržby, ale leckdy i klíčovým taktickým nástrojem trenéra. Množství vody na ploše přímo ovlivňuje rychlost míče, jeho odskok a fyzickou náročnost samotného zápasu. Mokrý trávník snižuje tření, a míč se proto pohybuje výrazně rychleji, což vyhovuje týmům, jejichž hra je založena právě na tomto aspektu. „Klouzavý“ míč ztěžuje práci obráncům a brankářům, útočníkům naopak pomáhá při nábězích za obranu. Suchý a vysoký trávník míč naopak brzdí, což nahrává defenzivním týmům.
Jak vylaďují trenéři rychlost hřiště a zdraví hráčů
Předzápasovým kropením si tak domácí tým nastaví základní rychlost hřiště podle svého herního plánu. Trávník během prvních 45 minut vysychá, a pokud domácí tým potřebuje znovu zrychlit nebo stupňovat tlak, nechá hřiště pokropit. Pokud výsledek brání, zálivku odmítne. Pokud to pravidla a technika dovolují, trenéři někdy žádají pokropení pouze té poloviny, na kterou bude jejich tým útočit v klíčové části zápasu.
Rychlé hřiště nutí bránící tým neustále přesouvat blok a sprintovat bez míče, což vede k jeho rychlejšímu vyčerpání. Extrémně suchý a tvrdý podklad zase zvyšuje nárazy na klouby a příliš mokrý či kluzký povrch zvyšuje riziko tříselných a svalových natržení. Podle studií UEFA vzniká až 70 % svalových zranění právě reakcí na podklad. Klíčová je proto volba obutí pro ideální stabilitu.
Kropení jako psychologická válka v historii fotbalu
Moderní trenéři využívají cílené kropení hřiště k podpoře své herní filozofie nebo k neutralizaci silných stránek soupeře. Vše jde až tak daleko, že kropení lze „naprogramovat“ jen v určitých místech, a to třeba i v rámci tzv. psychologické války.
Připomeňme si některá konkrétní historická utkání. Chelsea pod vedením Josého Mourinha hostila na Stamford Bridge technicky dominantní Barcelonu s Ronaldinhem a mladým Lionelem Messim. Známý kouč nechal hřiště záměrně v katastrofálním stavu a vrcholem taktiky bylo, když domácí trávníkáři kropili hřiště před tréninkem Barcelony i přesto, že v Londýně tehdy pršelo. Vyznavač kombinačního fotbalu Mikel Arteta zase přijel se svým Arsenalem na hřiště outsidera z Burnley, které záměrně nechalo narůst delší trávu bez kropení – a zápas skončil 0:0!
Slavný byl i incident, kde zavlažovací systém posloužil mimo jiné jako psychologická zbraň. Inter vedený tehdy Mourinhem postoupil přes Barcelonu po drsném defenzivním výkonu v 10 hráčích! Zatímco Pep Guardiola vyžadoval extrémně rychlý, nízko střižený a silně kropený trávník pro svou „tiki-taka“, po závěrečném hvizdu začal Mourinho provokativně slavit postup přímo na ploše Camp Nou před domácími fanoušky! Správa stadionu okamžitě zapnula silné výsuvné postřikovače přímo v místech, kde Inter slavil. Snaha vyhnat soupeře z trávníku se však minula účinkem a Mourinho pak situaci glosoval slovy, že „voda měla jen smýt krev, kterou jeho hráči na hřišti nechali.“
Přísná pravidla UEFA pro zavlažování
Vztah k zavlažování a délce trávy byl dokonce předmětem ostrých debat na oficiálních trenérských fórech UEFA v Nyonu. Podle standardních předpisů musí být hlavní zavlažování dokončeno 60 minut před výkopem. Krátké zavlažování (max. 5 minut) je povoleno 5 až 10 minut před výkopem a během poločasové přestávky s tím, že plocha musí být zkrápěna rovnoměrně po celém hřišti. Pokud se má kropit o poločase, musí s tím před zápasem souhlasit oba týmy, případně o tom rozhoduje delegát zápasu na základě stavu hřiště.
Moderní technologie pro dokonalý trávník
Moderní hybridní hřiště certifikovaná FIFA využívají sofistikované drenáže s vysokým podílem písku, které dokážou odvést přebytečnou vodu, jež v nich pomáhá vázat kořenovou část trávníku. V každém případě by vše mělo směřovat k optimálnímu stavu hrací plochy, jenž je základním předpokladem kvalitního fotbalu.
A přestože byly příklady uvedeny ze zahraničí, týká se to i Česka a nejen vyšších soutěží!