Letos uplynulo patnáct let od smrti známého turnovského fotografa Jaroslava Hajflera. Řemeslu se Hajfler učil ještě u soukromníka, v Lochmanově ateliéru v Turnově a později, chtěl-li po roce 1948 ve své práci pokračovat jako člen nového lidového družstva Fotografia, musel ještě absolvovat školu v Hradci Králové. V turnovské provozovně „mezi mosty“, Leninově, dnes Palackého ulici, pak denně vytvářel dokumentární, portrétní i skupinové fotografe, podobizny svatebčanů, novorozeňat, jubilantů i třídy absolventů turnovských škol. Vedle toho byl ale také vnímavým dokumentaristou veškerého života kolem sebe. Fotografoval zdejší krajinu, díky své intuici zachytil nejen mnoho zajímavých objektů a scenérií ve městě a jeho okolí, které časem navždy zmizely například kvůli překotné výstavbě továren a panelových sídlišť.

Jistě to zažil každý z vás. Nenadále, ale i třeba předvídatelně. Odchod. Navždy. Konec. Překvapení. Odmítání vzít realitu smrti na vědomí… Měli jste přece ještě spoustu témat, otázek a plánů, které společně musíte probrat. Nebo neměli a jen jste na to mysleli. Jako já. Dlouhé roky jsem si říkal kdykoli jsem toho člověka uviděl a slyšel ho mluvit, četl o něm, nebo jen zaslechl o jeho činech, že to je ten správný Čech do projektu Češi Českého ráje. Vždyť považte, jak se až neuvěřitelně sžil s vykořeněnou krajinou kolem Bezdězu, odkud původní obyvatelstvo po druhé světové válce zmizelo a ti, co přišli, tak nějak a z různých důvodů cestu do kostelů nenašli. Jan Nepomuk Jiřiště.

Ve středu 27. listopadu se uzavřela pozemská pouť Vladislava Studničky z Bukoviny. Odešel v 78 letech. Když tato informace dorazila až ke mně, pomyslel jsem si: Odchází poslední lidé z generace, které se ještě alespoň částečně dostalo klasického vzdělání, generace, která věděla, co je to skutečná bída a nesvoboda, ale i štěstí spojené s něčím jiným, než jsou materiální statky. Vždy, když někdo takový odejde, a já vím, že za ním už nebudu moci přijít, uvědomuji si naši hořkou současnost, svázanou s existenčními kompromisy i s čím dál víc patrnou nechutí dělat něco navíc pro druhé. Až odejde poslední z této generace, bude na ně někdo umět navázat? Nebo v propadlišti dějin skončí i hodnoty, pro které oni žili? Vladislav Studnička byl velký pábitel a neuvěřitelně činorodý člověk, který chtěl všechno vyzkoušet.

Aktualizace původního textu, vydaného 30. 10. 2010: V pondělí 13. května 2013 zemřel ve věku nedožitých 86 let významný český vědec a také čestný občan Turnova, RNDr. Ivan Šolc. Byl velkou osobností, a to jak ve svém oboru, tak i osobností morální. Čest jeho památce! Přečtěte si povídání s ním v projektu Češi Českého ráje:Ivan Šolc se ve čtvrtek 14. října 2010 zařadil do úctyhodného seznamu čestných občanů Turnova. Plným právem. Jde o světově uznávaného fyzika. Na svém kontě má několik objevů z oboru piezoelektřiny a optiky krystalů. Jeho objevy jsou opravdu světové, nicméně o jeho morálních vlastnostech asi nejlépe vypovídá skutečnost, že když za mimořádně cenný patent dostal v 60. letech skutečně na tu dobu velké peníze, místo aby jich užil pro sebe, věnoval je na charitu. A víte, že díky Ivanu Šolcovi na nebi obíhá planetka, která nese název Turnov? Více se o něm dozvíte v rozhovoru, který byl pořízen pro projekt Češi Českého ráje před dlouhými 13 lety. Ale ani po té době neztratil nic ze své aktuálnosti.