Nevím, koho napadlo zařadit knihovnu, a tím vlastně knihu jako takovou, do oblasti kultury. Ne že by tam nepatřila. Je jejím myšlenkovým základem, ze kterého kultura čerpá. Řekněte sami – dovedete si například kinematografii představit bez literárních předloh? Nebo divadlo? Ale kniha je i základním kamenem školství, vzdělávání, je svobodným médiem. Literatura a instituce s ní spojené mají, nebo měly by mít, také vliv na sociální oblast. Kde jinde – než právě v knihovně – jsou knihy dostupné pro nízkopříjmové obyvatele, seniory, hendikepované (pro ty posledně jmenované v Turnově se zvonkem kvůli schodům). A v neposlední řadě: Fenomén kniha evidentně nekončí – jak mnozí předpovídali – s nástupem takzvaných čteček. Pojďme si tedy v této době podivností chvíli povídat i o docela obyčejných problémech naší společnosti. Představuji vám Jaroslava Kříže, ředitele Městské knihovny Antonína Marka v Turnově.
* Kniha „Turnov“, která letos vyšla k 750 letům našeho města, a kterou jste za pomoci kolektivu autorů editoval, je velmi zdařilá. Jaký časový horizont si má čtenář představit pro její vznik?
V podstatě tři roky. Přišel jsem s návrhem, jestli by město Turnov nemělo zájem o odbornou publikaci, protože poslední takováto práce vyšla v roce 1972. Ta ale byla spíš popularizační, stručná ohledně historie a současnosti tehdejšího Turnova a v podstatě navazovala na Šimáka (J. V. Šimák, český historik 1870–1941, pozn. aut.). Což je sto let stará publikace (Příběhy města Turnova nad Jizerou, 1903), která nikdy nebyla dokončena. Šimák plánoval tři
díly, nakonec byly vydány jen dva. Takže jsme splnili, snad dobře, ten dluh, který tady byl. V roce 2018 jsem tedy oslovil vedení města a kulturní komisi, aby vznikla odborná publikace k výročí města. A všichni souhlasili, že by se do toho mělo jít. Moje představa, že kniha bude vydána v edici Dějiny českých měst v nakladatelství Lidové noviny také nikdo nerozporoval. Původně byl kolektiv autorů složen z osmi lidí, ten počet se postupem doby rozrostl, což tak někdy bývá. Jeden si myslí, že za rok vznikne kniha. Jenže pak zjistí, že těch archivních podkladů je tolik… Nakonec se nás na ní podílelo dvanáct. Teď už musí čtenáři a odborná veřejnost posoudit, jestli se nám práce povedla.
* V jakém nákladu kniha vyšla?
Tisíc výtisků.
* Narazili jste v archivech třeba na něco, co jste tam nedali? K tomu je nutno připomenout, že zmizely některé ročníky předrevolučních kronik města…
Opravdu chybí několik let kronik města Turnova, to konečně uvádíme i v předmluvě knihy – postrádají se kroniky z let 1949-1970 a 1977-1992. V semilském archivu byly později objeveny „neoficiální“ kroniky z let 1981 a 1986-1988. Množství informací tím pádem pak vychází z tzv. orální historie. Když si třeba vezmete dva, tři prameny, vypravěče pamětníky, tak každý tu akci vidí trochu jinak. Ne se vším se dá vždy souhlasit, je zapotřebí informace ověřit. A proto pro druhou polovinu dvacátého století jsme se rozhodli, že nepůjdeme do detailů. Některé archivy ještě nejsou otevřené, chybí ty zmiňované kroniky, kde bychom měli alespoň nějakou určitou stopu. Ale celkově ta monografie Turnova v rámci Dějin českých měst je spíš syntéza historie, což znamená, že se jedná o stručný přehled. Samozřejmě tam jsou témata, kde jdete víc do hloubky z více hledisek. Ale výsledek by měl být přehledově stručný.
* Možná by si právě to dvacáté století zasloužilo samostatnou publikaci.
Tak to určitě. Je tam ale množství otazníků…
* Nacházíme se v budově turnovské knihovny. Osobně jsem léta letoucí otrávená z toho, jak vypadá naše, v dnešní době už bez nadsázky jedna ze zásadních institucí města. Je nevyhovující velikostí, bariérová… Přitom když se rozhlédneme kolem, například do Jičína, Semil, tak tam situace zdaleka není tak tristní. Jak se vám tady pracuje?
Sice se mi zde nepracuje špatně, ale budova knihovny má zásadní limity. Když děláme větší akce pro veřejnost, nebo pro školy a školky, tak nemáme vyhovující prostory. Akce pak musíme pořádat ve spolupráci s jinou institucí a lidé vlastně ani nevědí, že je za tím práce knihovny. Jen pro ilustraci. Když nebudeme brát období koronaviru, tak máme ročně přes 350 kulturně-vzdělávacích akcí. Myslím, že to je v Turnově největší záběr. Tahle budova, jak říkáte, je vila z konce 19. století a už v roce 1986, kdy se sem knihovna nastěhovala, to nebylo vhodné místo. Pro maminky s kočárkem, pro staré lidi, pro tělesně hendikepované. Samotné prostory máme myslím hezké, ale limitující velikostí. A musíte se tam dostat, všude schody bez výtahu. Ale rád bych podotknul: I přesto, že zázemí není komfortní, naši zaměstnanci odvádějí výbornou práci. Co mám strach, tak z energií. Budova není zateplená, jsem zvědav, kolik budeme platit. Ale už od roku 2015 město říkalo, že se plánuje nová budova, nebude se proto knihovna zbytečně rekonstruovat, zateplovat…
* V roce 2015 se začalo vážně uvažovat o knihovně nové…
Už v roce 2008 se o knihovně u letního kina mluvilo, ale to se shodilo ze stolu, až teď je tu nová šance. My se snažíme už roky vysvětlovat, argumentovat, přesvědčovat. Proč je potřeba nová budova, proč potřebujeme bezbariérovost, větší prostory. Tak uvidíme, jak to dopadne s evropským grantem, který jsme už podali. To asi rozhodne. Mám obavy, že pokud částka bude malá a s ohledem na to, co se právě děje, tak se nic stavět nebude.
* Možná je to tím, jak je vnímána kniha. Jako zbytný produkt.
To je právě ten problém, že v lidech přežívají stereotypy. Názor, že knihovna rovná se jenom knihy, je dnes již dávno přežitek. Knihovny nejsou jenom půjčovna knih, audioknih nebo časopisů. Je to prostor, kde mohou návštěvníci trávit volný čas. Vyhledávat informace v digitalizovaných souborech, používat internet. Navštěvovat kulturní nebo vzdělávací akce, přijít na besedu se spisovatelem, cestovatelem. Ta nová budova knihovny by měla být o tom, že tam budete ráda chodit nejen si půjčit knihu, ale i zůstat delší dobu. Krásné by bylo, kdyby k vám přijela návštěva a vy se chtěla pochlubit, jak krásnou budovu v Turnově máme. A šla jim ji ukázat. Knihovna 21. století už nesmí být chápána jen jako výdejna knížek, ale prostor pro setkávání. Cílem je, aby knihovna byla komunitním centrem.
* Jak se vám líbí nový projekt městské knihovny, který je už schválený a snad i u něj zůstane, aniž by se okrajoval. Mně tedy velmi…
Nadchla mě myšlenka, se kterou přišel Ateliér A69 – architekti, pánové Boris Redčenkov a Prokop Tomášek. Inspirovali se Českým rájem, zejména Hruboskalskem. Pojali budovu jako takovou knihovnu ve skalách. Nevím, jestli to každý člověk při pohledu na návrh vnímá, ale když si poslechne příběh, nebo chcete-li vizi té budovy, myslím, že to pochopí. Zvlášť jestli bude dáno jednou těmi prostory procházet. Různě rozmístěná okna různých velikostí – to je, jako když jste ve skalách a otevírají se vám pokaždé jiné pohledy. Jedna část budovy je celá prosklená, taková asociace na Myší díru na Hruboskalsku. Jsou tam díky tomu top výhledy na naše město. Ve čtvrtém patře architekti vymysleli venkovní čítárnu, kde dali jako symbol doprostřed borovici. Například liberecká knihovna je také částečně prosklená, a to se mně vždy líbilo. Mám za to, že to je správný směr architektury moderních knihoven. Prostorná, vzdušná. Podobně se staví na severu. Švédsko, Norsko, ta idea je mně blízká. Dokonce náš návrh nové budovy knihovny byl vybrán mezi nejpodnětnější projekty v rámci českého knihovnictví a jeho prezentace proběhla i na mezinárodním knižním veletrhu v Lipsku, což vnímám jako opravdu veliký úspěch!
* Když se vybíral projekt, tak jsem měla obavy, že opět zvítězí něco ve stylu krabice.
Další návrhy neměly takový nápad. Určitě se s nimi dalo pracovat, ale přece jenom ateliér A69 vymyslel něco úchvatného. Krabic máme v Turnově už docela dost, zejména supermarkety
* Za vašeho vedení vznikl, nebojím se říct, celorepublikový unikát. Pobočka městské knihovny v nádražní hale. Jak si vede?
Knihovna na vlakovém nádraží je opravdu skvělý počin. Jsem velice hrdý, že se to povedlo a přiznám se, že v mnoha městech, respektive v knihovnách nám to závidí a často se sem jezdí kolegové z knihovnictví inspirovat. Věřím, že to tak dopadne i s novou budovou. Vraťme se však k nádražní pobočce. Chodí tam lidé nejen z Turnova a okolních obcí, ale máme i čtenáře z jiných měst, kteří často jezdí přes turnovské nádraží. Ale abych to uvedl na pravou míru. Ten samotný nápad zřídit na nádraží knihovnu tu byl už pár let přede mnou. To není moje myšlenka. Podílel jsem se na tom, jak to je uspořádané, za pomoci projektového studia Profes projekt. Samotný nápad tu ale byl roky předtím, ještě za starostky Hany Maierové. A můj předchůdce už to také řešil. Vlastně se čekalo na České dráhy, až prostory zrekonstruují a domluví se s městem.
* Máte informaci, že by něco podobného vzniklo i jinde?
Vím o dvou malých vesničkách, kde je však knihovna otevřena jen jeden den v týdnu. Myslím ale, že ta nádražní budova již nefunguje svému původnímu účelu. Nevím, že by nějaká knihovna měla stálou pobočku na vlakovém nádraží. Jinde ve světě to taková rarita není, např. v Polsku, Nizozemí či ve Francii.
* Co vlastně čte ředitel knihovny?
Všechno možné. V podstatě čtu všechny literární žánry. Hodně odborné literatury, ale čas si najdu i na dobrý román.
* Třeba i detektivku?
Právě mám rozečteného Macbetha od Joa Nesbøa. A ten píše opravdu dobré detektivky. Ovšem nejraději mám sci-fi. Zrovna jsem dočetl Endymion od Dana Simmonse. Úžasná kniha! Ale nebráním se i jiným žánrům, záleží, jak mě kniha zaujme. Mezi mé oblíbené autory patří P. K. Dick, Ian Fleming, Charles Bukowski, z těch českých Jaroslav Rudiš. No a v posledních letech se také vracím k dětské literatuře. Mám dva syny – tři a šest let. Čtu jim každý večer před spaním, už to jsou stovky knih. Čteme hodně rádi a stále něco nového.
* To jsou ty nejvzácnější okamžiky, znám to od svých dětí a nyní i vnuků…
Určitě. Slovní zásoba se dětem díky tomu neuvěřitelně rychle rozvíjí. A jsme u toho. Knihovna a kniha. Není to zbytná věc.
* Chystáte další knihu?
Právě vyšla a už je i v distribuci. Jmenuje se Česká Amerika: Chicago a je to moje přepracovaná dizertační práce o české komunitě v Americe v letech 1848 až 1945. Mapuje její vývoj, je tam i dovětek o současnosti. Není to příliš známé, ale na počátku 20. století žilo právě v Chicagu přes 100 tisíc Čechů. Tehdy to bylo co do počtu obyvatel v podstatě naše třetí největší město. Byly tam české čtvrti, kde jste nepotřebovala mluvit anglicky.
* Jak jste se k tomu tématu dostal?
Na vysoké škole jsem se o tomto fenoménu dozvěděl, zjistil jsem, že to není příliš zpracované téma a pak se mně povedlo dostat přímo do Chicaga dvakrát na výzkum, takže taková moje poslední vědecká kniha.
* Tak ono je známo, že T. G. Masaryk by měl mnohem těžší cestu ke vzniku svobodného Československa nebýt podpory z USA.
Ano. Tehdy pomohly české komunity. Ať se jedná o Chicago, New York, Pittsburgh a další velká města nebo i malinké enklávy rozeseté po státech.
* Na závěr…
Vraťme se ještě ke knihovně. Do turnovské knihovny chodí měsíčně přes 2 000 uživatelů. A to nejen pro knihovní jednotky, ale také na kulturní akce či jen trávit svůj volný čas. Jsou i případy, že si u nás děti píší školní úkoly. Knihovna je místo pro zklidnění, plní sociální, kulturní, vzdělávací i společenskou funkci. Proto je důležité, aby Turnov konečně získal plnohodnotnou bezbariérovou knihovnu s vhodnými prostory a mohl využít všechen potenciál, co knihovna jakožto komunitní prostor nabízí. Proto bych Turnovu strašně moc přál, aby se výstavba nové budovy knihovny povedla. Věřím také, že nárůst počtu čtenářů a uživatelů bude minimálně dvojnásobný. To bych si opravdu moc přál.
Děkuji za rozhovor.
Bohuslava Charousková
Mgr. et Mgr. Jaroslav Kříž, Ph.D. (*1987, Turnov)
Vystudoval magisterské obory etnologie a historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2015 je ředitelem Městské knihovny Antonína Marka v Turnově. V lednu 2022 dokončil na Ústavu etnologie FF UK doktorské studium. Specializuje se na dějiny cestovatelství, migrační problematiku (zejména Češi v USA) a na regionální témata z Českého ráje.
Roku 2015 mu vyšla publikace Život na provázku, aneb o loutkářích a loutkách. Tradice a současnost loutkářství v Českém ráji a Libereckém kraji. Knihu vydalo Muzeum Českého ráje v Turnově. V roce 2017 vydal společně s Lenkou Křížovou práci Střípky z českého Chicaga. Edice dokumentů k dějinám Čechů v americkém Chicagu v letech 1848–1918 (nakladatelství Academia). V prosinci 2019 se na knižních pultech objevila monografie První Čech na pěti kontinentech. Cesty Čeňka Paclta (1813–1887), jež vyšla v edici Magnetka u Nakladatelství Epocha. Publikace získala cenu čtenářů v rámci soutěže Kniha roku Libereckého kraje 2019. V roce 2022 připravil s kolektivem autorů publikaci Turnov. Podílel se také na několika kolektivních monografiích, publikoval řadu recenzí, článků a odborných statí. Je také předsedou spolku Paměť Českého ráje a Podještědí, který vydává časopis Od Ještěda k Troskám. Žije v Turnově s manželkou a dvěma syny.
Související články (celkem 24)
- NOVÁ KNIHOVNA SE UŽ ZAČÍNÁ RÝSOVAT
- NÁLEZ SKLEPENÍ PŘI STAVBĚ MĚSTSKÉ KNIHOVNY ANTONÍNA MARKA
- Co bude s knihovnou v Jeronýmově ulici?
- Na stavbě knihovny se provádějí betonáže stěn prvního nadzemního podlaží
- KNIHOVNĚ VE SKÁLOVĚ ULICI ZAČNE RŮST PRVNÍ PATRO
- Staveniště knihovny odhalilo dávnou minulost
- NA STAVENIŠTĚ NOVÉ KNIHOVNY DORAZILA PILOTOVACÍ SOUPRAVA
- HISTORIE, SOUČASNOST (A BUDOUCNOST) TURNOVSKÉHO LETNÍHO KINA
- NA KAŽDÉM KONCI JE HEZKÉ, ŽE NĚCO NOVÉHO ZAČÍNÁ!
- VÝSTAVBA KNIHOVNY PŘECHODNĚ UZAVŘE LETNÍ KINO
- STAVBA NOVÉ TURNOVSKÉ KNIHOVNY BY MOHLA ZAČÍT UŽ V DUBNU!
- O stavbu nové turnovské knihovny má zájem šest stavebních firem
- Stavba nové knihovny
- Město Turnov získalo dotaci na vybavení nové knihovny
- Potvrzená dotace na stavbu nové knihovny
- OTEVŘENÍ NOVÉ KNIHOVNY NA ZAČÁTKU ROKU 2025? VŠECHNO TOMU NASVĚDČUJE
- TURNOVU BYCH NOVOU KNIHOVNU PŘÁL, ŘÍKÁ JAROSLAV KŘÍŽ
- Nová knihovna: Bylo vydáno stavební povolení!
- NOVÁ KNIHOVNA BUDE STÁT VE SKÁLOVĚ ULICI, OTÁZKA ZNÍ: KDY?