DOMNÍVÁM SE, ŽE KAŽDÝ STAROSTA BY MĚL MÍT NĚJAKÝ PŘESAH, ŘÍKÁ TOMÁŠ HOCKE

0

Abych řekla pravdu, moc nevím, kde začít. Sledovala jsem ho s jistým očekáváním a zároveň s obavami. Očekávala jsem změny a obávala se, že nenastanou. A k tomu bude semlet mocí, tak jako mnozí před ním. Chce se mně říci: Zatím dobrý. A to i přesto, že ne pokaždé souhlasím s tím, co říká, či jak na nějaký problém, který hýbe Turnovem, pohlíží. Ale to je myslím v pořádku. „Vy, jeden každý musíme snést mínění druhého. Demokracie znamená diskusi,“ pronesl kdysi T. G. M. A o tom to je. Představuji vám Tomáše Hockeho, starostu města Turnova.

* Vaše příjmení není až tak typické. Víte o tom, že v středohornoněmčině se slovo hocke rovná hodinář? Což pochopitelně asociuje soustředěnost, trpělivost, možná i dochvilnost… Jste takový? A pokud ano, potvrdí mně to i vaše paní? 
No, asi nejsem takový. Mám problém s dochvilností, ale snažím se, aby mé zpoždění nepřesáhlo limit pěti minut na všech schůzkách. Ale zároveň objektivně přiznávám, že tak zhruba rok a čtyři měsíce, co jsem starostou, se mně to ne vždy daří. Vážím si času druhých, ale bohužel ne vždy to mohu ovlivnit. Přesnost hodináře také vyžaduje se soustředit na méně úkolů, což ovšem na pozici starosty nelze. Ten se musí soustředit na velmi rozsáhlou problematiku města. Usiluji o to sehnat si velmi podrobné informace v případě investic, rozvoje města a jiných záležitostí, které mám na starosti. A u těch ostatních z velké části musím důvěřovat svému pracovnímu okolí. Není v lidských silách všechno obsáhnout.

* Šestnáct měsíců jste starostou. Kdybychom se mohli vrátit v čase, vzal byste funkci znova?
Líbí se mně ta různorodost, každý pracovní den je jiný, přináší jiné výzvy, tohle je na práci starosty unikátní. Takže ano, vzal.

201407092004_zap_228_2014_hocke

* Každopádně jste byl zastupiteli v únoru 2013 v tajné volbě převahou 24 hlasů z 26 přítomných zvolen v pořadí čtvrtým polistopadovým starostou Turnova. A nedá se říci, že byste od té doby plul v klidných vodách. Samé vyhrocené záležitosti, které zbyly právě na vás. Fúze nemocnic, například. Jak ji hodnotíte s časovým odstupem?
V téhle chvíli ji hodnotím kladně. Bojuji s čísly, která jsou uváděna jako ztráta nemocnice, nebo která vůbec vypovídají o ekonomice nemocnice. Dozorčí rada krajské nemocnice, které jsem členem, uvedla, že Panochova nemocnice byla ke konci roku 2013 ve ztrátě 25 milionů. Můžeme diskutovat, jestli to bylo s odpisy, bez odpisů, jestli měla nemocnice nějaké neuhrazené pohledávky. Nicméně účetně padla tato suma. No a nová čísla, která jsou předkládána dozorčí radou, hovoří o tom, že turnovská nemocnice vydělává zhruba půl milionu měsíčně. Zdravotní péče byla zachována, jak jsme slíbili, a nezanedbatelné je i to, že lékaři mohou chodit na pracoviště krajské nemocnice a mohou si zvyšovat vzdělání. Liberec k nám předává některé výkony, které sám od sebe má problém stihnout. Opravdu si myslím, že fúze byla správná cesta.

* Ptali jste se ať už pomocného či odborného personálu, jestli jsou spokojeni se svými platy? Těmto zaměstnancům bylo slíbeno, že dojde k platovému dorovnání s nemocnicí krajskou…
Potkal jsem se společně s celou dozorčí radou se zaměstnanci nemocnice asi před měsícem. Není žádným tajemstvím, že platy v Liberci jsou vyšší a dozorčí rada a představenstvo se snaží platy upravit. V této chvíli se začíná u sestřiček a ošetřovatelek a já věřím, že se to do nějakých dvou let podaří narovnat.

* Budu se snažit věřit společně s vámi. Také jste dokončoval rekonstrukci ulice 28. října…
U každé stavby se najdou problémy, z mého pohledu se ale domnívám, že rekonstrukce proběhla v pořádku. Snažili jsme se odchytat nedostatky, které jsme našli v projektu, nebo v průběhu stavby, a komunikovali s lidmi, kteří v této ulici bydlí. Když rekonstrukci ulice 28. října porovnám s výstavbou Zborovské ulice z pohledu odezvy obyvatel, tak ohlasy jsou kladné nebo neutrální, není to tak vyhrocené…

* To nejzásadnější jste ovšem schválili na letošním červnovém zastupitelstvu, a to územní plán města Turnova. 
Domnívám se, že územní plán je zásadní dokument pro budoucnost města. Z pohledu legislativy bylo všechno v nejlepším pořádku, dle zákona by stačilo schválit ho do roku 2020. Takže jsme mohli říct, že máme spoustu času a mohli projednávat do aleluja. Je ovšem třeba také říci, že jsme měli územní plán z roku 1996. A ten měl jisté mantinely a nedořešené záležitosti, týkající se především regulace zástavby ve stavových plochách…

* …já vás zastavím. Nemohl byste to trochu vysvětlit? Myslím ne tak odborně.
Zjednodušeně to znamená, že když si člověk koupí dům, ten zbourá a chce na tom místě postavit osmipatrový věžák, tak město by jen s velkými obtížemi bez nového územního plánu argumentovalo, proč to nejde. Tak to je jeden z důvodů. Dále Zásady územního rozvoje Libereckého kraje zatížily původní územní plán určitými rezervami. Především R35. Ty rezervy byly velké – dva pruhy šíře 600 metrů přes celý Turnov, to je obrovská plocha. Pakliže bychom nepřijali nový územní plán, tak tam ty pruhy budeme mít, dokud tu změnu neuděláme.

* Turnov může měnit Zásady územního rozvoje kraje?
Ne, může dát pouze podnět pro jejich aktualizaci. Turnov může zpřesňovat jeho rozhodnutí, nebo chcete-li podrobnosti. Liberecký kraj po nás chce, abychom přes naše území měli rezervu například pro silnici S5 (R35), a my si můžeme konkrétně říci, kde ji budete mít a jak ji budete mít širokou. A to je velká výhoda, jsme tímto schopni omezit negativum územní rezervy na menší části pozemků. Pak také máme veliké lokality, které se změnily z neobydlených na budoucí obytné plochy. Jedná se například o Daliměřice, kde jsme neměli zpracované podrobnější studie. Takže se nám mohlo stát, pokud bychom nový plán rozvoje města neschválili, že si tam budou lidé stavět domy jak a kde chtějí. Bez jakéhokoli ohledu na urbanizaci města. A takových území je víc…

201407092005_zap_231_2014_hocke

* Evidentně je to vaše téma, také jste se na tvorbě územního plánu zásadně podílel. Ale raději ho opustíme, zdá se, že bychom celý rozhovor mohli vést jen o něm. Necháme si něco na příště. „Chtěl bych se postupně sejít s občany ve všech částech města a diskutovat s nimi nad problémy, které je trápí.“ Přesně tohle jste uvedl v rozhovoru pro TvA pár dní po svém zvolení do funkce starosty. Tak nyní máte příležitost zhodnotit, nakolik se vám to povedlo, a také si to můžete vyřídit s občany. Že nechodili, nebo chodili málo…
Já se domnívám, že jsem to objel všechno, takže bych měl mít hotové první kolo (smích). Kdo se chtěl se mnou potkat, měl šanci. Ani si nemyslím, že bych měl Turnovanům něco vytýkat, nezdálo se, že by neměli zájem, většinou přišlo dost lidí. A velmi si toho vážím. Jejich podněty jsem vyslechl a kde jsem alespoň trochu mohl, tak se snažil pomoci. Pochopitelně většinou jsou hlavní peníze, tedy jejich nedostatek. Proto jsem dost vlažně vnímal diskuzi na zastupitelstvu při schvalování Maškovky, podle některých zastupitelů nebo obhájců stavby to vypadalo, že v Turnově nemáme žádný problém. Přitom já jich po tom kolečku vidím velké množství. Mnohdy drobnosti, které by třeba ani nestály tolik, ale spoustě lidem by se žilo líp…

* Nelze se vyhnout tématu areálu Maškovka. Vy jste pro ni jako celek nehlasoval, zdržel jste se. Navrhoval jste etapizaci – nejprve koupaliště a až později tolik diskutovaný zimní stadion. Mohl byste to vysvětlit?
Z pozice starosty jsem to považoval za rozumnější řešení. Z pohledu zadluženosti města, aby Turnovu zůstal dostatek financí právě na ty drobnější akce každodenního života. Domníval jsem se, že i vnímání a přijetí Maškovy zahrady ze strany občanů by bylo přijatelnější, pokud by se investice rozdělily. Tak proto jsem se zdržel. Na druhou stranu, když se na to dívám ze svého profesního hlediska stavebního inženýra, tak je to jasné. Je nejlepší stavět najednou. Při jednom nepořádku, při jedné záruce na celou stavbu, k tomu jsou v současnosti dobré úrokové sazby a také ceny stavebních prací jsou nízké. Tím chci říct jedno: Rozumím těm, kteří chtějí stavět areál najednou. A není to pro mě nepřekonatelné. Mohu na tom spolupracovat.

* Ale? Nebo není žádné ale?
Trochu mám obavy, možná jsou zbytečné. Bude velmi důležitá reflexe nového zastupitelstva. Postavit zimák je jedna věc. Ale provozovat ho, zvládnout šrumec, který je okolo hokejového sportu, to je věc druhá. Já můžu jen zodpovědně říci, že když zastupitelstvo rozhodlo o tom, že se má projektovat zimní stadion, tak jsem se této problematice věnoval stejně, jako jsem se věnoval koupališti. Chtěli jsme pěknou stavbu, která bude provozně úsporná a nebude megalomansky velká. A tahle kritéria z mého profesního pohledu budova splňuje.

* Nechci rozebírat změnu, která nastala díky vám v zastupitelstvu. Mám na mysli lepší komunikaci koalice s opozicí. To může být a možná i je můj subjektivní pocit. Co je ale, takříkajíc hmatatelné, je výrazně otevřenější komunikace radnice směrem k občanům. Zlepšily se webové stránky města, konečně má město i Facebook. Zasedání zastupitelstva jsou přenášena on-line. K tomu všemu žijeme v době, kdy musíme informace spíš odhánět, protože jsou všude. Mohl byste mně proto vysvětlit, kdo a proč vymyslel a zrealizoval tlampače? Nostalgičtí občané jsou možná rádi a podvědomě očekávají nějakou výzvu na účast v akci Z či na prodej vajec, ale ti ostatní…
Nebo sběr kožek na náměstí (smích). Projekt těch, jak vy říkáte tlampačů, jinak varovného integrovaného hlásného systému města Turnova, jsme zdědili od minulého zastupitelstva. Jedná se o jeden z projektů EU a ten hlavní důvod, proč to společně s ostatními městy máme, je obecně problém s včasným varováním obyvatel, když se třeba blíží povodňová vlna. Ta, jak známo, ráda chodí v noci. A SMS zprávy, které bychom občanům v noci posílali, s největší pravděpodobností všichni neuslyší. Já sám to nechci hodnotit, ale myslím, že každý varovný systém, který funguje, je dobrý. Pondělním hlášením (v 10.00 a v 17.00 vždy pět minut – pozn. aut.) informací z města jsem se snažil občany co nejméně naštvat a zároveň prověřovat samotný systém. Přitom tajně doufám, že ty informace k něčemu budou. O této formě hlášení rozhodlo zastupitelstvo a kterékoli zastupitelstvo na jakémkoli zasedání může říct, že hlášení nechce a my tlampače necháme jen na jejich původní funkci.

201407092005_zap_230_2014_hocke

*Jak to je vlastně s pravomocí starosty? Nemáte někdy pocit, že je něco špatně, ale nemáte tu moc to změnit?
Často. Téměř pořád. Starosta je obyčejný zastupitel s tím rozdílem, že je  zaměstnanec  města. To je v podstatě jediný rozdíl. Pravomoci starosty jsou velmi úzké. Možná, že má vyšší společenský kredit nebo respekt, to nemohu ale posoudit.

* Ale nejvíc je vidět právě starosta a taky se na něj nejvíc nadává.
Tak jistě, ale také je poslední instancí. Lidé za ním přicházejí, když potřebují pomoc. Starosta může předkládat materiály zastupitelstvu, radě města a v uvozovkách je jen na něm, kolik si té práce naloží na svoje záda. A bezesporu on je ten člověk, který by měl směrovat město k nějakému cíli. A právě předkládáním materiálů se snaží pro ty cíle získat společenskou podporu. Bez rozhodnutí a schválení radou a zastupitelstvem ale starosta neudělá vůbec nic. Dám vám takový příklad. Kdosi zavolá, že někde chybí odpadkový koš. To se stává tak jednou, dvakrát za týden (smích). A teď to začne. Když se mně to zdá jako správný podnět, tak oslovím odbor správy majetku a technické služby a řeknu: Chci tam a tam koš. A oni začnou se mnou polemizovat. Jestli je tam skutečně potřeba, informují mě, kolik stojí vyvážení a pokud tam přibude ten jeden koš, tak to bude stát zase víc… A to je ten problém. Z čeho to zaplatíme? (smích). Tak začnu přemýšlet, kde je nějaký koš, který není v daném místě zas tolik zapotřebí, aby se přesunul, nebo kde vzít peníze na nový. Je to uzavřený kruh. K tomu připomínám, že investice do dvaceti tisíc má právo schválit rada města a vše, co tuto částku přesahuje, pak zastupitelstvo. Takže takhle ten boj také někdy vypadá.

* Někteří zastupitelé mají pro vás přezdívku. Víte jakou?
Tak to nevím.

* Skaut. Takže bychom u této organizace zůstali? Zdá se mně nebo nezdá, že jste pro skauty ve své funkci vlastně nic neudělal?
Skaut? Tak to není tak zlý (smích). Vy ale asi narážíte na větší podporu, třeba finanční, že? Jsem ve skautu od roku 1990 a nikdy jsem nezaznamenal, že bychom si tam hráli na nějaký klietelismus. Výhodou skautů paradoxně je, že byli několikrát zrušeni a při tom přišli o většinu majetku. Tím pádem jsou schopni vyžít s málem (smích). A to, co mají, si povětšinou udělali a dělají sami. Subvencí pro tuto organizaci nikdy nebylo mnoho. A když se někdo půjde podívat do areálu kluboven, tak uvidí velmi skromná zařízení s kamny na dřevo, které si sháníme sami. Ale abych odpověděl na otázku. Pomáhám skautské organizaci pořád. Jezdím s nimi na výpravy, při běžné činnosti s dětmi nebo postavit tábor. Tam já cítím ten vklad a domnívám se, že tak je to správné. Ale ve chvíli, kdy hlasuje zastupitelstvo a schvaluje příspěvek skautům, tak se zdržuji, vnímám to jako určitý střet zájmů. Kolegové to chápou a tajně doufám, že to chápou i skauti. Že nemohu překročit něco, co je podstatou skautských myšlenek, a nějakým nadstandardním způsobem jim pomoci. Ale asi kdyby to tak nechápali, tak by mě letos nezvolili znovu šéfem střediska. A myslím, že by tomu měli rozumět všichni. Pokud je nějaký, byť i nepatrný, střet zájmů, zdržet se hlasování je dle mého jediné možné řešení.

* Možná vám tímto radost neudělám, ale nejvíc bodů u mě jste si získal akcí Vlajka pro republiku, resp. pro město. Když jste s tím přišel, tak jsem si říkala, jestli si pod sebou trochu neřežete větev. Vlajka a státní symboly obecně nepožívají nějak velkých sympatií. Spíš mně to přijde fajn, jsou, a co já s tím?
Asi to má ten základní původ také ve skautech. Jeden z jejich rituálů je ranní vztyčování a večerní snímání vlajky na táborech. Snažíme se dětem vštěpovat nějaké hodnoty a myslím, že je to přijímáno kladně. Přiznám se, že ještě než jsem byl zastupitelem, tak mě trápila absence vlajek na domech a říkal jsem si, že kdybych se někdy dostal do situace, že bych to mohl ovlivnit, která shodou okolností nastala, tak to udělám. Tak jsem šel lidem naproti a umožnil jim získat zadarmo vlajku ČR na radnici. A zároveň připravil kampaň Vlajka pro republiku, která se vztahuje ke Dni osvobození, a Vlajka pro Masaryka k 28. říjnu. Domnívám se, že každý starosta by měl mít trošku nějaký přesah, snažit se ovlivnit nějak pozitivně společnost.

201407092004_zap_229_2014_hocke

* Myslím, že se daří, vlajek po Turnově vlaje víc.
Doufám. Líbí se mně, že velké demokratické země se za svoji vlajku nestydí. Když jsem byl v Norsku, tak pomalu u každého domu je stožár a na něm vlajka. A je to samozřejmost, nikdo se neošívá. To samé v Americe, Holandsku, ve Velké Británii.

* No, pane starosto, jestli to nebude tím, že v těchto zemích neměli komunisty, kteří vlajku povinným vyvěšováním zdiskreditovali.
Určitě, ale to neznamená, že nebudeme říkat, že to je špatně. Vadí mně, jak se k tomuto tématu staví vrcholní politici. Bytostně mně vadí, že naše školství je schopné věnovat velký prostor pravěku, ale není schopné se podrobně prohrabat přes rok 1948. To je špatně nejen pro historii, ale hlavně pro paměť národa. Je škoda, že vlastně pár let po sametové revoluci neznáme lidi, kteří byli vyházeni ze škol, byli perzekuováni či zavřeni ve vězení. A když to dětem nepředáme nyní, tak se obávám, že už nikdy! Přitom máme Ústav pro studium totalitních režimů, který má super materiály, dělá přednášky, stačí to celé vzít a někam smysluplně posunout. Bavíme se přece o lidech, kteří drželi morální kredit a stáli si za svými názory a přesvědčením. A my bez špetky sebereflexe klidně přihlížíme, že kdejaký estébák má větší důchod než oni. Tento stav považuji za zoufalý. 

* Děkuji za rozhovor
Bohuslava Charousková

bohuslava.charouskova@seznam.cz

Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.