Turnovská radnice v současné době provádí revizi skutečného stavu a hlavně počtu popelnic na směsný komunální odpad. Její součástí je výměna známek na popelnicích. Ty současné platí podle Zuzany Sedlákové z odboru životního prostředí radnice pouze do konce roku 2009. „Kdo na popelnici v lednu nebude mít nalepenou novou známku, nebude mu vyvezena,“ upozorňuje Sedláková. Revize podle ní byla nutná, protože známky v minulosti vydávaly kromě radnice i technické služby, občané je mohli získat také v infocentru a v systému již panoval mírný zmatek.

I pamětník by musel vzpomínat, kdy naposledy se v době předvánoční na trhu objevily dvě ryze regionální publikace. Ladislav Šourek, amatérský historik a vlastivědný nadšenec, svoji publikaci s názvem „Za tajemstvími kraje pod Kozákovem“ pokřtil v sále turnovské ZUŠ ve středu 4. listopadu, Vladimíra Jakouběová, ředitelka Muzea Českého ráje, bude knihu „V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc“ křtít při slavnostní vernisáži v muzeu ve čtvrtek 12. listopadu. Obě knihy si zaslouží opravdovou pozornost, obě mohou udělat radost nejen pod vánočním stromečkem…

Dnes, kdy se jako Damoklův meč vznáší nad českými vysokými školami výstražný otazník, za jakýchže to zvláštních okolností se někteří studenti domohli akademického titulu, dovolte mi, abych si i já přihřál polívčičku několika bizarními vzpomínkami na dávno uplynulá léta.Když po osmašedesátém naši lidé utíkali za hranice na Západ, už tenkrát všude venku ohrnovali nad jejich vysokoškolským vzděláním nos. Uznával se pouze titul získaný na Karlově univerzitě a i tak muselo dojít k jeho nostrifikaci v zemi nového působiště takového absolventa.

Tento snímek vznikl v listopadových dnech 1989. Vznikl v podstatě náhodou v prvním týdnu „sametové“ revoluce jen díky tomu, že autor tohoto textu se po světě více než 20 let nepohybuje jinak, než s fotoaparátem (a to každodenně platí dodnes!). Tehdy to byl legendární kinofilmový Pentax MX s objektivem 2/35 mm a legendární ORWO NP 27, exponované na 400 ISO. Ten mladík, který je dnes mužem středního věku, kráčel od podvečerního vlaku z Prahy od nádraží směrem k sídlišti důstojně a vzpřímeně, moc dobře věděl, proč jde ulicemi Turnova zahalen do státní vlajky (nebo jen prostěradla?) s Masarykovským textem. Otázka dne zní: Žije? Bydlí ještě v Turnově? Máme šanci ho dohledat a případně s ním udělat rozhovor?