Ze stromů opadává poslední listí, převážně stále jen mží a večery se prodlužují. Už od mala víme, že bychom se měli v těchto dnech zastavit na hřbitově (2. listopadu – Památka zesnulých), abychom na hrob položili květinu a zapálili svíčku. Proč se ale slaví Dušičky a jaký je jejich význam, ví dnes již málokdo. Zavedl je benediktýnský mnich Odillo v roce 998 ve francouzském klášteře Cluny. Navázal jím na keltský svátek Samhain, kterým v noci z 31. října na 1. listopad začínal u Keltů nový rok – toto období bylo totiž koncem hojnosti, světla a tepla a začátkem nejistoty, zimy a tmy.

V současné době se v Turnově na rekonstrukci kanalizace v rámci miliardového projektu Čistá Jizera pracuje na několika místech. Zatímco se práce v ulici 1. máje u nádraží a na druhé straně města na Vrchhůře a ve Skálově ulici v centru chýlí ke konci, jinde se začíná. Obyvatelé a řidiči si nyní musí zvykat na dlouhodobou uzavírku Žižkovy ulice, od křižovatky před knihovnou budou práce pokračovat v prvé fázi postupně kolem Hotelu Karel IV. k penzionům pro seniory a potom Alejí legií až k Lidické ulici. Právě poslední zmíněný úsek je nyní v centru pozornosti občanů. Kanalizace zde totiž nejde středem vozovky, jak je to obvyklé, ale mezi silnicí a podezdívkami plotů zahrad rodinných domů. A tady jsou asi tři desítky vzrostlých stromů, které je potřeba vykácet. Po sporech, které vznikly kolem kácení stromů ve Skálově ulici, bylo jasné, že i záměr v ulici Alej legií přinese hodně vzruchu do života obyvatel města.

Jaká je rodina, takový je stát. Tímto sloganem je obklopována generace současná, své si s ní jistě užily generace předešlé. V podstatě platí stovky let. Začíná nám zevšedňovat, přestáváme jaksi vnímat jeho jasný, srozumitelný a neoddiskutovatelný význam. Důvodů k tomu může být hned několik. Ignorací obecných pravd počínaje, vlastním sobectvím a pohodlností konče. Historicky své jistě vykonala technická revoluce, demokratizační procesy, vlivy sociální. Lidé se postupně, leč soustavně odcizují a rodiny z toho opravdu nelze vyjmout. Rozzářené počítačové a televizní obrazovky nahrazují společné domácí povídání, většinu času tráví jednotliví členové rodin „mimo sebe“ v oddělených místnostech (pokud k tomuto je dostatek prostoru). Lidé žijí spíše než spolu vedle sebe.