MÁME TO MY ČEŠI SMŮLU
Nebo nám osud nepřeje? Bůh se na nás zlobí, či podivné shody náhod? No ne, vážně. To neustálé opakování toho, jak po velkém vládci přichází slabší a ještě slabší, až zůstane… Tak třeba Přemysl Otakar II., nazývaný železný a zlatý. Evropa se před ním třásla a on se klidně nechá zrádně zabít, aniž by stihl vychovat následníka k obrazu svému. Ten, mám na mysli pochopitelně jeho syna Václava II., se po pár letech zjevil z arestu, kolena modrá od modlení, a musel se moc a moc ohánět, aby mu království neroznesli sousedé jak švábi. Ale zvládl to, když si tak člověk představí to jeho dětství, také z něj klidně mohl být i deviant. Což mi každý psycholog nebo současný pan prezident jistě potvrdí. Stín otce ale nepřekročil.