OZDRAVOVNA VAŠKA FEŠTRA: KRYSA, KTERÁ NEDRŽÍ PARTU?

0

V Česku je známe pod označením práskač, donašeč, v lepším případě šťoural. V demokratickém světě požívají velké úcty. Například v Americe se jim říká whistleblowers, tedy ti, co pís­kají na píšťalku. Jde o občany, kteří v pravou chvíli na sebe dobrovolně vezmou úlohu jakýchsi „rozhodčích“ a signalizují faul, nepravost, ať již v běžném životě, nějakém byznysu nebo politice. Společnosti tím prokazují neocenitelnou službu, protože se nepřímo starají o její vnitřní kontrolu a očistu. Někde je jejich postavení natolik ceněné, že mají přímou ochranu v platných zákonech. Takový stát jim tak dává najevo, že mají hovořit, i když na ně nadřízení a zainteresovaní dělají bu bu bu, hrozí vyhazovem nebo věcmi daleko horšími.

V Česku je to zatím jinak. Onen „šťoural“ není považován za „rozhodčí­ho z lidu“, ale většinou za samozvaného špicla v ošuntělé erární bundě a sešlapaných botkách, jak jsou znázorňováni z dob uhersko-rakouského mocnářství, anebo období totalitního komunismu. Většinou je to však „krysa a práskač“, který nedrží partu, nemá smysl pro loaja­litu, není týmový hráč, nedopřeje klid na práci, není spolehlivý, je to věčný nespokojenec a otravný hmyz pořád do něčeho „šťourající“. Ať už se někdo takový veřejně ozve třeba proti korupci ve fotbale nebo podvo­dům v čerpání nějakých fondů, poukáže na zneužívání pravomoci politiků či poli­cajta, nebo naopak ukáže prstem na ty, kdo si pomocí svojí moci nakradli, je třeba ho ne uznat a ochránit, ale potrestat. Ihned, co k potrefeným dolehne akti­vistův ryk a křik, nastupuje jejich nadřazenost, arogance a vyhrožování. Běžnou obranou bývá zpochybnění důvěryhodnosti „rebelů“, poukaz na jejich věčnou nespokojenost se vším, údajné radikální revolucionářství a další pokusy podlomit jejich vě­rohodnost, prostě zpochybnit vše, co říkají. Obyčejný lid pak je o tom „pravdivě informován“ pomocí nejrůznějších sdělovacích prostředků. Nejlépe patřičně bulvárně, v serióznějších prostředcích o chlup věrohodněji.

Odkud se vzali tito etičtí „odbojáři“? (Hnusné slovo, že?) Stejně jako jiné spo­lečenské fenomény je přinesla nějaká společenská revo­luce, ať již se jí říká aféra, či „sametovka“. Přinesla ji svoboda, která polehounku začíná naplňovat svět. S ní se počíná bortit úcta k autoritám, roste nedůvěra k vládám a zvyšuje se odpor k velkému byznysu a vládní či jiné regulaci. Stále slyšíme, jak je nutné omezit regulativy. Ano, volám mezi prvními, ale to by musela fungovat všeobecně uznávaná a dodržovaná pravidla, a také morální a společenské bariéry. Je pravdou, že s jakoukoliv regulací přichází přirozeně snaha se jí vyhnout, omezit ji a nepřizpů­sobit se, a získat tak vý­hodu proti jiným, těm poslušným hlupákům a troubům, hrajícím podle pravidel.

 

Lidí, kteří jsou zanícenými bojovníky za občanská práva, je kolem nás stále dost. Někdy, bohužel právě pro ně, však svoje názory neúměrně a neúnosně povyšují a vydávají za tu jedinou „pravdivou” verzi. Tak se stává, že nejen nejsou jejich připomínky vyslyšeny, ale nejsou ve své podstatě ani brány vážně. Ke škodě nás ostatních uhasnou stejně rychle, jako zazáří. Myslím si, že i tento „boj” musí mít svoji demokratickou podobu a občasný neúspěch neznamená pro člověka s jiným názorem vyhlášení boje na život a smrt.

 

Snad právě proto mne neustále trápí, zda se i u nás dočkáme zákonů chrání­cích osobnosti oněch „šťouralů“, jak jsem si je v úvodu dovolil nazvat. Snad už by se nám mohla vyplatit obyčejná lidská odpovědnost a slušnost, která by dala na frak mafiánským bratrstvům „vyvolených“, kteří se vzájemně utužují neustálým porušováním jakýchkoliv pravidel.

 

Vašek Feštr

vaclav.festr@gmail.com

Související články (celkem 6)

Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.