OZDRAVOVNA VAŠKA FEŠTRA: UDĚLENÍ VÝROČNÍ CENY ZA ROK 2009 JSEM SI UŽIL

0

O udělení, či spíše neudělení letošní výroční Ceny města Turnova toho bylo napsáno hodně. Stejně tak, jako většina těch, kteří o tomto problému psali, mám i já o vyhlášených pravidlech své dlouholeté pochybnosti. Myslím si, že byla šita opravdu horkou jehlou. To samé by se dalo říci o způsobu projednávání (schvalování) došlých návrhů. Jistě, podnětů k jejich změnám by se našlo mnoho, ale to by o ně někdo musel mít zájem a navíc by je někdo musel vymyslet. To je bohužel pro většinu zastupitelů problém, protože ti jsou většinou schopni nějak schválit předem připravené materiály. O jejich vlastní aktivitě, alespoň v kulturní oblasti, mám stejné, již jednou vzpomínané pochybnosti. Ale to je pouze můj názor, který snad může mít kterýkoliv z občanů tohoto města.

Faktem je, že zastupitelé a v případě této ceny ani jiní představitelé občanských sdružení, spolků, organizací a dalších institucí nenašli dostatek kandidátů, mezi kterými by se mohlo vybírat. Smutné zjištění.

n200911281600_zap_522_09_cenaNa druhou stranu se musím přiznat, že jsem si udělení této výroční ceny, byť s malým zpožděním, opravdu užil. Navštívil jsem totiž v neděli 22. listopadu premiéru nové divadelní hry Turnovského divadelního studia A. Marek Láska až za hrob. Městské divadlo sice nepraskalo ve švech, ale bylo opravdu velice slušně zaplněné. Tato divadelní inscenace představila pojednání o netradičních bývalých milostných vztazích otce a současných jeho dětí. A právě v roli otce se představil pan Miloslav Holas. Ano ten, kterého můžete znát z mnoha rolí, ve kterých hrál na prknech ochotnického turnovského divadla, nebo velkého přítele čtyřnohých mazlíčků, kterým se snaží vnutit alespoň nějaká pravidla vedoucí je k určité poslušnosti. A také obyčejného, milého a usměvavého muže, kterého můžete potkat nejen na mnoha kulturních akcích, ale i na jiných místech tohoto města. Jeho divadelní role nebyla titulní, ale jak se v divadelním světě oprávněně říká – není malých rolí. To vše umocněno faktem, že tento skromný člověk nedávno oslavil (*13. 11. 1919) své devadesáté narozeniny.

 

Inscenace běžela a dochází k jejímu naplnění. Světla zhasla, aby se následně rozzářila ve své plné kapacitě. První děkovačka, druhá, třetí… Jistě, zasloužené ovace náleží všem čtyřem aktérům, kteří se v této inscenaci představili, ale málo platné, největší pozornost se soustředila právě na pana Holase. Ke slovu přichází poděkování samotných aktérů, které na jevišti postupně střídá starostka města a ostatní gratulanti, kteří přinášejí menší i okázalé kytice a dárky, jeviště se plní mnoha současnými herci, kteří si s oslavencem kdy zahráli, aby došlo k předání nejvyššího ochotnického řádu – Zlatého odznaku J. K. Tyla z rukou Alexandra Gregara. To vše za bouřlivého potlesku diváků, který postupně přecházel k tomu nejcennějšímu: Nikým neorganizovaným ovacím na otevřené scéně, doprovázeným povstáním všech diváků.

 

Jak vše skončilo nevím. Slibovaného plesu v divadle jsem se nezúčastnil. Tou dobou se belhám k domovu plný dojmů a přesvědčení. Tak takhle má vypadat udělení výroční ceny. Spontánně, bez nutných projednávání a schvalování. Vždyť je naprosto lhostejné, zda návrh prošel čtrnácti hlasy všemožných zastupitelů, nebo zda správně naplnil nejednoznačná pravidla. Bylo lhostejné, zda pan Holas obdržel tuto občanskou cenu za svoji roli v této hře (tedy správně za rok 2009) nebo za svoji dlouholetou činnost. Komu čest, tomu sláva. Hluboce se skláním, pane Mílo Holasi.

 

P.S.: Snad malou vlnu hořkosti ve mně vyvolal fakt, že na této premiéře bylo tak málo zastupitelů a rovněž novinářů. Zatím co těm prvním bych přál poznat atmosféru opravdového a vřelého ocenění člověka, těm druhým bych popřál méně hledání občas rádoby senzací a jejich nahrazení větším člověčenstvím.  

 

Vašek Feštr

vaclav.festr@g.mail.com

Související články (celkem 6)

Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.