OZDRAVOVNA VAŠKA FEŠTRA: RODINA – ZÁKLAD STÁTU?

0

Jaká je rodina, takový je stát. Tímto sloganem je obklopována generace současná, své si s ní jistě užily generace předešlé. V podstatě platí stovky let. Začíná nám zevšedňovat, přestáváme jaksi vnímat jeho jasný, srozumitelný a neoddiskutovatelný význam. Důvodů k tomu může být hned několik. Ignorací obecných pravd počínaje, vlastním sobectvím a pohodlností konče. Historicky své jistě vykonala technická revoluce, demokratizační procesy, vlivy sociální. Lidé se postupně, leč soustavně odcizují a rodiny z toho opravdu nelze vyjmout. Rozzářené počítačové a televizní obrazovky nahrazují společné domácí povídání, většinu času tráví jednotliví členové rodin „mimo sebe“ v oddělených místnostech (pokud k tomuto je dostatek prostoru). Lidé žijí spíše než spolu vedle sebe.

Jistě mi dáte za pravdu, že celý život nežijeme pouze v rodině. Již značně malý jedinec je nejprve zastrčen do jakéhosi předškolního zařízení, aby byl následně otesáván školní výchovou, kde mnoho místa pro osobnostní růst nebývá (pokud ponechám stranou tvrzení nejmenovaného turnovského ředitele školy, že škola má vlastně vzdělávací, nikoliv výchovný význam). Počet životních vlivů se výrazně znásobuje pobyty v různých kolektivech. Myslím si, že dítě tráví větší část svého času ve škole, při zájmové činnosti či v nějaké té „partičce“, než v rodině.

Následně každý dospělý člověk tráví většinu života v pracovním kolektivu (pokud má to štěstí, že je zaměstnán). Tam je jeho úloha jasně specifikovaná. Měl by pracovat, vytvářet využitelné a prospěšné hodnoty pro svého zaměstnavatele, které se stávají předpokladem pro obecné a ekonomické fungování nejen majitele, ale zároveň celého státu. Zde se zúročuje získané vzdělání, životní postoje a názory a samozřejmě i dosavadní výchova.

Měnit vše až v tomto věku je již značně komplikované a těžké. Své názory a postoje máme získané, navyklé. Chod vlastního života upravujeme spíše podle životních hodnot, které jsme převzali za své, v mnohém případě podle množství obdržených a utržených „životních facek“. Jejich množství je různé a nepochybně souvisí s tím, kolikrát si je vlastně uvědomíme a vyvodíme z nich důsledky s následnou nápravou.

 

Pokud toto všechno připustíte, dostávám se k jádru věci, o kterém jsem vlastně chtěl psát. Ano, pokud si odmyslíme proces biologického vzniku, který je jedním z nejoblíbenějších, je skutečně rodina základ státu a její základní úlohou je výchova. Tam jsou první doteky nového člověka s hodnotami, které by ho měly jeho dalším životem provázet.

 

Zjednodušit celoživotní výchovný význam v lidských vztazích pouze na úlohu rodiny se mi však zdá nepravdivé a do určité míry přihlouplé, protože tato rodinná výchova je výrazně limitována okolními vlivy, které na každého z lidí působí. Vždyť většina lidí je obklopována neuvěřitelným množstvím životních podnětů a informací, ke kterým si musí najít a vyjasnit svůj přístup, následně je zpracovat a vyhodnocovat. To je věru neuvěřitelně složitý proces, s kterým má kde kdo problémy. Ale to ještě není zdaleka všemu konec. Pokud si navíc uvědomíme, že převážná většina lidí se chová a žije jinak v práci, ve volném čase a v rodině, dostává náš základní slogan další ránu na své věrohodnosti.

 

A pak tu je další fenomén. Manipulace. Manipulujeme my, manipulují s námi. Rodiče, příbuzní, kolegové i děti. Všichni to umíme a záleží na tom, do jaké míry tuto metodu používáme. Zneužívání lidských slabostí v náš vlastní prospěch je vlastní skoro každému. Často neúmyslně, ale i tak bezohledně manipulujeme i s lidmi, kteří jsou nám blízcí. Jindy naopak zaobaleně, třeba pod různými přáními a prosbami, se snažíme prosadit své. Manipulátoři jsou totiž nejen agresivní, ale i úlisní. Místo aby prožívali svůj vlastní život, snaží se naopak vtisknout do osudu jiného člověka a ovládat svůj životní prostor jeho prostřednictvím. Rafinovanými metodami se snaží ovlivnit naši psychiku tak, aby nás mohli ovládat. Nevystoupíme-li z tohoto kolotoče včas, snadno můžeme uvíznout v nekonečných střetech mezi manipulací a naší odmítavou reakcí. Je jasné, že takový proces nám rozhodně v ničem neprospívá (ale to by bylo na samostatný článek).

 

Vše, co bylo doposud napsáno, má svého společné jmenovatele. Je jím celoživotní výchova. Jejím předmětem nejsou získané návyky a postoje pouze v rodině, ale také ty, které získáváme svým dalším životem. A pak mi vychází poněkud jiný obsah sloganu, než ten úvodní. Ano, rodina, škola, ale zejména my všichni ostatní jsme základ státu!

 

A jak jste na tom vy…?

 

Vašek Feštr

vaclav.festr@gmail.com

Související články (celkem 6)

Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.