Zhruba padesátka skautů všech generací si v úterý 16. března na parkovišti u autobusového nádraží připomněla 20. výročí znovuobnovení skautingu v Turnově. 16. března 1990 se právě v těchto místech uskutečnil první velký sraz spojený s náborem do jednotlivých oddílů Junáka. Skauting v Turnově prošel poměrně bouřlivou historií, po roce 1948 byla jeho činnost zakázána, obnovena byla krátce na konci šedesátých let, komunistická normalizace ale opět znamenala zastavení činnosti. Skautské hnutí bylo obnoveno v prosinci 1989.

Redakci TvA kontaktovali rozhořčení obyvatelé penzionů pro seniory v Žižkově ulici. Nelíbilo se jim, že v Rývových sadech byly pokáceny vzrostlé stromy, které byly z laického pohledu zdravé. Své tvrzení doložili i snímky padlých kmenů, které opravdu na pohled vypadají zdravě. Seniorům se nelíbí zejména skutečnost, že stromy v parku vytvářejí příjemné životní prostředí a hlavně v létě dávají blahodárný stín.

Střední a starší generace Turnovanů si ještě pamatuje pravidelné sobotní trhy na Mariánském náměstí pod kostelem. Desetiletí tu pravidelně probíhaly trhy, na kterých své produkty prodávali drobní pěstitelé a zahrádkáři. Zajímavostí je, že od června se něco podobného chystají obnovit v Semilech. Radní města schválili záměr zřízení nového tržiště, ve městě podle nich schází trvale vymezené místo pro prodej zemědělských přebytků samostatně hospodařících rolníků, zahrádkářů i pro prodej produkce zemědělských firem.

Bydlíme v ulici zvané Švermova. Je to hezká ulice, zelená, všude samé keře a stromy. Prostě nádhera. I pejskům se líbí. Celé dny tu vesele pobíhají se svými páníčky přivázanými na vodítkách. Ti, jimž se páníček utrhl i s vodítkem, pobíhají sami. Chudáčci sirotečkové. Odpoledne po obědě, když se pejsánkům nepodaří odtáhnout své přecpané páníčky z procházky včas domů, jsou nuceni nechtěně konat své vyprazdňovací procesy přímo v přírodě. Právě za tímto účelem byly v ulici vysázeny stromy a keře, aby se psíci nestyděli. Stává se též, že malý pejsek, někdy i velký, zřejmě vysílený, nezvládne dotáhnout svého živitele až pod keřík. Potom chudák psík označí místo své zastávky přímo na chodníku.

Je docela možné, že toho pána znáte. Je z Turnova, učil, a doufám, že i nadále učí, dějepis. Já měla to štěstí, že jsem na tento předmět chodila na základní škole právě k němu. Pravda, když se probíraly druhohory, tak jsem asi nepatřila mezi vzorné a pozorné žáky. Konečně, koho bavil výklad o přesličkách, že? Když ale pan Pozdníček vykládal například o II. světové válce, byla jsem jedno velké ucho. Zůstalo mi to dodnes, ten zájem o novodobé dějiny naší země a Evropy. K tomu nutno připomenout, že zájem o jedno přirozeně zvedá zájem o druhé, nutí hledat informace – v literatuře, na výstavách, v televizních dokumentech. Jsem ráda, že jsem měla štěstí na učitele, který dokázal probudit mou zvídavost.