Ti chytří si dopředu vzali volno a zúčastní se osobně, ostatní budou vše sledovat nejdříve v televizi, rádiu a na internetu a potom – po definitivním kolapsu všech sítí – poslouchat vybubnované od obecního bubeníka. Z toho rázem bude nejdůležitější osoba, proto hajdy do výprodeje hudebních nástrojů páně Čapka do Skálovy ulice. Kdo má buben, bude obecní posel. Podrobný program na pátek 21. prosince:

V listopadu byla dokončena II. etapa regenerace panelového sídliště u turnovského nádraží. Zdejší obyvatelé se dočkali zlepšení vzhledu další části sídliště a zvýšení komfortu pro bydlení. Došlo k rozšíření počtu parkovacích míst včetně rekonstrukce komunikací a chodníků, zkvalitnění veřejného osvětlení, odpočinkových ploch a obnově zeleně. I přes to, že na tuto etapu nezískalo město Turnov dotaci od Ministerstva pro místní rozvoj ČR, odsouhlasili zastupitelé letos v červnu financování alespoň části této etapy z rozpočtu města. Stavbu, jež probíhala v měsících srpen až listopad 2012, realizovala společnost Strabag, a. s. Celkový rozpočet byl 5,5 mil. Kč.

Nehody, pohromy, katastrofy, zkrátka nešťastné události se nevyhýbají ani dětem. Aby se hasičům s dětmi dobře navazoval kontakt a mohli lépe odpoutat pozornost od nepříjemných úkonů, jako třeba vyprošťování při nehodě nebo ošetření zranění, budou mít pro ně ve svých autech plyšovou hračku  – plamínek Flambuchu. Do této doby plnil obdobnou úlohu dráček Záchranáček, ale od nového roku budou mít v Libereckém kraji svého, zcela originálního maskota.

Pane prezidente – ústavní činiteli, píšu Vám stížnost, že moje děti na mě zapomněly. Vy to pochopíte, vy totiž všechno víte, vy se poradíte, vy to vyřešíte, vy mě zachráníte. Pane prezidente, já žádám jen kousek štěstí, pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí. Pane prezidente a ještě stěžuju si, že mi podražili pivo, jogurty, párky i trolejbusy. I poštovní známky i bločky na poznámky i telecí plecko Řecko i Německo – prostě všecko. Vy to pochopíte, vy totiž všechno víte, vy se poradíte, vy to vyřešíte, vy mě zachráníte. Pane prezidente, já chci jen kousek štěstí, pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí… (vypůjčeno od Jaromíra Nohavici).

Hýčkané, tradiční, neboť i přes různé prognózy, které straší Santa Klausem, se lidé od centrální osoby křesťanství, Ježíška, neodvracejí. Spíše naopak. To je pozitivní, tedy alespoň z mého pohledu. Co je ovšem méně radostné, až alarmující (opět z mého pohledu), je stále menší prodej knih. Češi utratí za vánoční dárky rok od roku více a opět si – světe div se – lidé půjčují nevýhodně jen aby měli Vánoce nejen pěkné ale i bohaté. Přesto začíná být kdysi tolik oblíbený dárek v podobě duševní potravy stále víc na chvostu prodejnosti. Nějak mi to nejde do hlavy. Kolik je to let zpátky, kdy fronty v knihkupectvích bývaly až za roh posledního regálu?