Pane prezidente – ústavní činiteli, píšu Vám stížnost, že moje děti na mě zapomněly. Vy to pochopíte, vy totiž všechno víte, vy se poradíte, vy to vyřešíte, vy mě zachráníte. Pane prezidente, já žádám jen kousek štěstí, pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí. Pane prezidente a ještě stěžuju si, že mi podražili pivo, jogurty, párky i trolejbusy. I poštovní známky i bločky na poznámky i telecí plecko Řecko i Německo – prostě všecko. Vy to pochopíte, vy totiž všechno víte, vy se poradíte, vy to vyřešíte, vy mě zachráníte. Pane prezidente, já chci jen kousek štěstí, pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí… (vypůjčeno od Jaromíra Nohavici).
A teď já:
Pane prezidente, ústavní činiteli, chtěl bych vám napsat, jak jsme za ten rok zase víc zpitoměli. Prosím vyřešte to, zachraňte nás, politici definitivně zapomněli, že vyšli z nás. Pane prezidente, vy všechny vidíte, toho Klause, Nečase, dva Sobotky, Zaorálka, Filipa i Kalouska. Zaražte to, zastavte je. Ty opilce moci. Pane prezidente, proč jsme tam zvonili, když jim dovolíme dělat takové koniny? Nikdo se nás nezastane, nikdo nevstane a neřekne dost. Republice vládne ambiciózní „dívenka“, kterou nevolil nikdo a drží premiéra pod krkem, komunista klidně v přímém přenosu řekne, že léta padesátá byla idylka, a Vaš byl pašák. Zdražili nám už všecko, nejen Řecko a Německo a telecí plecko. Dělají se věci, které našinec nechápe, kauzy už se nedají sledovat, každý den dvě tři nové… Pane prezidente, vy to vyřešíte, vy totiž všechno vidíte, nenechávejte nás v tom…
Ano, jsem „pravdoláskař“. Ať si Hájek s Klausem píší a myslí, co chtějí, já už jím zůstanu. Myslím si totiž i teď, když realita válcuje i ty nejdivočejší představy o korupci a zneužití moci, že se pravdou a láskou dá změnit svět. Pravdou ve vztahu k ostatním lidem a láskou k nim. Alespoň ve svém okolí, v rodině a mezi přáteli, tohle praktikujeme, a světě div se, funguje to!
Ano, Václav Havel, byť jsem neuměl se všemi jeho postoji souhlasit, mně chybí. Rok již není nikde slyšet hlas, který by korigoval naši neuvěřitelnou současnost, naši zemi neomezených možností, ve které je možné úplně všechno. Stačí mít padesát členů ve straně a mohu fakticky vládnout této zemi, protože pád vlády znamená návrat komunistů k moci. Jak byste to, pane prezidente, asi komentoval?
A lidi pořád jako stádo. Když ne vy, pane prezidente, měli bychom to být asi my, kdo vstane a řekne jim dost. Že?