Příběhy, které píše sám život, většinou bývají na hranici uvěřitelnosti. Poslechněte si: Stalo se o letošních Dušičkách na turnovském Mariánském hřbitově. Jeden starší pán sem přišel ozdobit hrob svých blízkých. Když si odskočil pro kropičku s vodou, viděl, jak na sousedním hrobě jiný pozůstalý na desku ukládá věnec, který byl navlas stejný jako ten jeho. A jeho hrob zel prázdnotou… „Zloděj, tady se kradou věnce!“ znělo hřbitovem. A senioři se do sebe pustili, protože ten druhý si nařčení z krádeže nenechal líbit. Na místě dokonce museli zasahovat strážníci městské policie. Až v té chvíli si ten z mužů, který rozruch způsobil, vzpomněl, že ten svůj věnec zapomněl v autě na parkovišti!

Na konci loňského roku odjeli turnovští studenti poznat Švýcarsko prostřednictvím výměnného pobytu, který se víceméně pravidelně uskutečňuje na základě spolupráce turnovského gymnázia a kantonální školy ve švýcarském městě Sargans. Na oplátku přijeli švýcarští studenti nedávno k nám. Rozdíly mezi národy v Evropě se stávají díky globalizaci čím dál tím menší, ale stále zde jsou skutečnosti, které nás od ostatních odlišují. Ty se projeví třeba i při návštěvě cizince, toužícího poznat naší zemi ze všech úhlů. Pak i drobnosti, které se zdají být nezajímavé, začínají být něčím zvláštní.

Ze stromů opadává poslední listí, převážně stále jen mží a večery se prodlužují. Už od mala víme, že bychom se měli v těchto dnech zastavit na hřbitově (2. listopadu – Památka zesnulých), abychom na hrob položili květinu a zapálili svíčku. Proč se ale slaví Dušičky a jaký je jejich význam, ví dnes již málokdo. Zavedl je benediktýnský mnich Odillo v roce 998 ve francouzském klášteře Cluny. Navázal jím na keltský svátek Samhain, kterým v noci z 31. října na 1. listopad začínal u Keltů nový rok – toto období bylo totiž koncem hojnosti, světla a tepla a začátkem nejistoty, zimy a tmy.

V současné době se v Turnově na rekonstrukci kanalizace v rámci miliardového projektu Čistá Jizera pracuje na několika místech. Zatímco se práce v ulici 1. máje u nádraží a na druhé straně města na Vrchhůře a ve Skálově ulici v centru chýlí ke konci, jinde se začíná. Obyvatelé a řidiči si nyní musí zvykat na dlouhodobou uzavírku Žižkovy ulice, od křižovatky před knihovnou budou práce pokračovat v prvé fázi postupně kolem Hotelu Karel IV. k penzionům pro seniory a potom Alejí legií až k Lidické ulici. Právě poslední zmíněný úsek je nyní v centru pozornosti občanů. Kanalizace zde totiž nejde středem vozovky, jak je to obvyklé, ale mezi silnicí a podezdívkami plotů zahrad rodinných domů. A tady jsou asi tři desítky vzrostlých stromů, které je potřeba vykácet. Po sporech, které vznikly kolem kácení stromů ve Skálově ulici, bylo jasné, že i záměr v ulici Alej legií přinese hodně vzruchu do života obyvatel města.

Jaká je rodina, takový je stát. Tímto sloganem je obklopována generace současná, své si s ní jistě užily generace předešlé. V podstatě platí stovky let. Začíná nám zevšedňovat, přestáváme jaksi vnímat jeho jasný, srozumitelný a neoddiskutovatelný význam. Důvodů k tomu může být hned několik. Ignorací obecných pravd počínaje, vlastním sobectvím a pohodlností konče. Historicky své jistě vykonala technická revoluce, demokratizační procesy, vlivy sociální. Lidé se postupně, leč soustavně odcizují a rodiny z toho opravdu nelze vyjmout. Rozzářené počítačové a televizní obrazovky nahrazují společné domácí povídání, většinu času tráví jednotliví členové rodin „mimo sebe“ v oddělených místnostech (pokud k tomuto je dostatek prostoru). Lidé žijí spíše než spolu vedle sebe.

Hodinu po půlnoci v úterý 27. října byli profesionální hasiči z turnovské jednotky vysláni k zásahu u požáru kalícího oleje v prostorách technologické linky na výrobu pevnostní spojovací techniky firmy Kamax, sídlící v turnovské části Nudvojovice. Podle tiskové mluvčí hasičů Ivy Michalíčkové na místě zasahovali i profesionálové ze Semil, na místě byla také dobrovolná hasičská jednotka města Turnov.

Hejtman Libereckého kraje Stanislav Eichler společně se statutární náměstkyní hejtmana Lidií Vajnerovou udělil 26. října při slavnostním večeru u příležitosti 91. výročí vzniku samostatného československého státu v Severočeském muzeu v Liberci Poctu hejtmana významným osobnostem Libereckého kraje. „Je již tradicí, že Liberecký kraj pořádá vždy k výročí vzniku samostatného Československého státu společenský večer, kdy se zároveň předává Pocta hejtmana. Ocenění se předává osobnostem, které pochází z Libereckého kraje nebo svým dílem přispěli k jeho rozvoji a dobrému jménu,“ vysvětluje hejtman Stanislav Eichler.

Ten příběh je pro nadcházející 20. výročí Listopadu velmi symbolický. O čem se dřívějším generacím před tím jen snilo, je dnes samozřejmostí. A to je dobře. Můžeme být skeptičtí ke stavu morálky, ekonomiky a atmosféry v současné České republice. Co je však neoddiskutovatelné, je svoboda pohybu. Kdo chce, může si vyzkoušet život prakticky na jakémkoli místě planety. A ideální je, vrátí-li se potom alespoň na skok domů, ukáže, jak se problémy řeší jinde, pomůže, chce-li se také někdo další vydat do světa, aby to měl našinec jednodušší. Češi jsou v rámci celosvětového společenství malým národem, přesto se ve světě neztratili…

Několik posledních let se v Turnově volalo po větších protipovodňových opatřeních, která by ochránila město před velkou vodou. V posledních desetiletích město zažilo několik velkých povodní, dnešní střední a starší generace pamatuje tu z konce léta 1978, v živé paměti máme velkou vodu z března 2000. Od té doby je alespoň malá povodeň na Turnovsku každou chvíli, i když pořádně řeka zahrozila naposledy v srpnu 2002 a 2006. Každé zvýšení hladiny Jizery je v Turnově sledováno s obavami, proto zejména obyvatele Krajířovy ulice, Trávnic a dalších lokalit u řeky vloni potěšila informace, že Povodí Labe začne s avizovanou stavbou sklopného, vakového jezu u Juty.