Benátskou na Malé Skále jsem bral vždy jako dobrou možnost, jak si osvěžit živé vystoupení českých kapel a k tomu přidat něco nového z nastupující generace. Za ty tři desítky let, co se kolem tohoto festivalu pohybuji s foťákem jsem již zažil mnohé. Třeba mladičkého Marka Ztraceného, který hrál jako zelenáč v Malé Skále po poledni na pódiu ve stanu. Bylo tam pár lidiček a on byl opravdu ztracený. Dnes je to super hvězda. Nebo když kapela Čechomor na festival dorazila na vlastní lokomotivě.
A když přijeli legendární Škorpioni, to byla Malá Skála v pozoru. Takové manévry jsem od té doby zažil jen když přijede prezident. Taky se několikrát plavalo, pamatuji ročník, jak v sobotu přišla taková průtrž mračen, že v areálu u Jizery bylo po kotníky bahna a v neděli se už nehrálo, vzpomínám, jak se po počáteční nedůvěře do festivalu postupně zapojily všechny maloskalské spolky, pamatuji, jak poprvé přijelo pět tisíc lidí a jak jich taky přijelo 20 tisíc a úzké údolíčko už to prostě nedávalo. Byl čas hledat nové místo.
Ty nejhezčí vzpomínky mám ale na kolegy fotografy – Romana Čejku a Otu Bartovského. Snažili jsme se po několik let Benátskou pro pořadatele – Pavla Mikeze – fotograficky pokrýt. Nocovali jsem tam, létali nad Skalou letadlem, Roman Čejka dokonce získal za fotku z jednoho ročníku hlavní cenu Czech Press Photo v kategorii kultura. Už od května jsme se vždycky těšili, jak si ty dny na konci července užijeme. Dnes už Benátskou v Liberci fotí parta mladých, a dělají to velmi dobře, však se podívejte na stránky festivalu do fotogalerie.
Jak už jsem napsal výše, zažil jsem toho opravdu hodně a stejně jako Pavel Mikez si plnil sny. Jeden z prvních velkých koncertů mladičké Ewy Farne, introvertní Dan Bárta, nebo když publikum zpívalo unisono písničky s Jaroslavem Uhlířem, který se v zákulisí trochu bál, jestli ho nevypískají. A co třeba Věra Špinarová. Mladí už o ní tehdy moc nevěděli, a ona je přímo z pódia uhranula. Na to se nedá zapomenout. Takový aplaus mívají jen ty největší hvězdy.
Kabáti, Olympic, Katapult, Ivan Hlas, Starý hadry, resp. Chinaski, kteří byli u samého začátku festivalu, Arakain, Mňága a Žďorp, Žlutý pes, Marsyas, Abraxas, Vláďa Mišík, David Koller, Michal Hrůza z Turnova, BSP, Hradišťan, Doctor PP a nesmím zapomenout na Tři sestry, jak mě Fanánek fascinoval, jaké množství alkoholu během vystoupení na jevišti vypil, a přesto z něho nespadl. A Suzi Quatro, která na Malé Skále vystoupila poprvé v roce 2007, a legendy jako Gary Moore, Bryan Adams, Status Quo, Daniel Landa, na Benátské vystoupila i legenda Ivan Král. A také Richard Müller, Mig 21, No Name. A co třeba takový Walda Gang. Víte, že nápad se zrodil v zákulisí v Malé Skále a rok nato tady kapela vystoupila? Tehdy to bylo jako zjevení, nic podobného tady do té doby nebylo, a Vláďu Šafránkovi patří určitě dobré místo v hudebním nebi. Václav Neckář s jeho asi posledním hitem Půlnoční, kdy se publika v červenci ptal, jestli nevadí, že zahraje vánoční píseň. Visací zámek, který jsem poprvé viděl na konci 80. let na strahovských kolejích a můžu je dodnes. Lordi, kdy člověk místo muziky spíš sledoval jejich kostýmy (Dymytry), Pražský výběr s dvěma bubeníky, kdy museli na konci Vildu Čoka pořadatelé vyvést z pódia, protože on pryč prostě nechtěl. A osobní vzpomínka na Miro Žbirku – tak pohodového a skromného člověka v zákulisí moc nezažijete („…však hráme len takové pesničky…“).
Shrnuto a podtrženo – v Malé Skále a posléze v libereckém Vesci si zahráli všichni z české hudební scény, kteří stojí za to, aby si je někdo přišel poslechnout. A mám velkou radost, že ani po třiceti ročnících se tohle nemění. Už delší dobu nedávám celý festival, ale vybírám si ty kapely a jednotlivce mně nejbližší. A tak bych letos jel ve čtvrtek na Vypsanou Fixu, to ale jela dcera, protože kdo alespoň trochu žije v Pardubicích, tak jet na Fixu je povinné, v pátek bych se jel podívat na Suzi Quatro, jak to ještě v tom věku dává, ale hlavně na Divokýho Billa, nicméně jejich nejlepší koncerty jsou v jejich domovských Úvalech na školní zahradě, kde vyrůstali. A tak jsem vyrazil až v sobotu. A nelitoval. Sdružení muzikantů jako Vzpomínka na Marsyas a především Luboš Pospíšil a 5P, to je opravdu legenda české hudební scény. Byla pro mě po delší době ohromná radost ho zase vidět a slyšet. Pořád má své publikum.
A jako lahůdka Čechomor, na který mám spoustu vzpomínek. Třeba jak přijeli na lokomotivě na Skalu; také se konal koncert přímo na turnovském nádraží, což nebylo nikdy předtím, ani potom. Hráli i na poslední Folkové noci na Frýdštejně. Přijeli pozdě, lidé v areálu v Ondříkovicích ale trpělivě čekali. Přijeli ve veliké náladě, pamatuji, že z dodávky se nejdříve vyvalil dým a pak teprve oni. Koncert začal ráno o půl čtvrté a končilo se po šesté. Svítalo, vycházelo slunce, někteří spali ve spacácích, jiní tančili a zpívali. Jeden z mých největších hudebních zážitků (…a víte, že do „velkého“ hudebního světa mj. vstoupili ještě jako Českomoravská hudební společnost na již zapomenutém festivalu Babí léto v Turnově? – díky, Václave!).
Mám velkou radost, že pánové Mikez a Pečený nerezignovali na široké divácké spektrum festivalu Benátská! S Impulsem. Nešlo přehlédnout, že letos v Liberci sice v publiku převažovali teenageři od 13 do 20 let, ale byli tu i sedmdesátníci. Každý si našel svoje, teenageři kapely, které neumím ani vyslovit, ale třeba takový Blitz Union, to je kapela budoucnosti, tu si najděte na internetu. Ti starší si udělali třeba něco jako ten můj výběr, do kterého patří svým milým vystoupením i legenda Marie Rottrová. Při její závěrečné písni Lásko voníš deštěm se nad veseckým areálem strhla mela. Naštěstí silný déšť netrval dlouho. Jeho druhá vlna přišla až po zahájení koncertu Čechomoru. Ale to už byl v podstatě konec festivalu.
Tak se budu těšit zase na ten v příštím roce, že si zase vyberu pár kapel. Na Benátskou prostě z mnoha důvodů je dobré zajet. Ať je vám dvacet, nebo šedesát!
A tady jsou videa pro radost, pořízená v průběhu posledních let.
2022
2016
2017
2013
2012
2010