Author Pavel Charousek

Na sklonu letošních prázdnin byl často skloňován rozsudek Nejvyššího soudu v Brně, který potvrdil loňský rozsudek Krajského soudu v Liberci, podle kterého je obec Ždárek na Turnovsku povinna vydat dědičce po hraběti Karlu des Fours Walderode Johanně Kammerlanderové čtvrthektarový lesní pozemek. Ten je rozlohou a cenou sice miniaturní, ale mohl by znamenat důležitý precedens, který může ve skutečnosti znamenat souhlas s vydáváním daleko rozsáhlejších majetků, zahrnujících nemovitosti a pozemky na Jablonecku a Semilsku, včetně turnovského zámku Hrubý Rohozec.

Úprava ceny byla schválena na jednání rady Vodohospodářského sdružení Turnov ve čtvrtek 4. prosince t. r., a to jako výstup z přibližně tříměsíčního opakovaného projednávání. Je stanovena pro města Turnov, Semily, Lomnice nad Popelkou, Jilemnice, Rokytnice nad Jizerou, Rovensko pod Troskami a obce Přepeře, Ohrazenice, Kacanovy, Olešnice, Vyskeř, Troskovice, Rakousy, Malá Skála, Líšný, Loučky, Tatobity, Ktová, Žernov, Benešov u Semil, Chuchelna a Benecko.

Když zaplněné turnovské náměstí slavilo vstup do nového tisíciletí, byla to jedna z největších akcí, která tu kdy byla. A půlnoční ohňostroj k tomu.Na silvestrovské oslavy v centru města lze většinou zaznamenat dva naprosto rozdílné názory. Jeden říká, že nemůže být lepší zakončení starého roku a oslava vstupu do roku nového než o půlnoci na náměstí, protože je to už také společenská událost, kde se schází celé rodiny; druhý názor praví, že řev reproduktorů, rachejtle, které si lidé hází pod nohy, opilci a rozházené sklo po zemi, to raději nic.

První akce na Střelnici (oslavy 100 let gymnázia) a prvnímu nájemci restaurace se nepovedlo téměř nic. To bylo kritiky, která se snesla na každého (starostka, město, KCT i nájemce). Celý týden nebylo v místním i regionálním tisku nic závažnějšího, než tato situace. Nejvíce si snad „přisolili“ v Turnovském a semilském deníku.

Říká se, že když něco postavíme nebo vytvoříme, třeba dům nebo nějaký umělecký objekt, velmi důležitou roli hraje i prostředí, do kterého je takové dílo zasazeno. Když je dům harmonicky zasazen do krajiny, bývá mnohem krásnější. Podobně – když kdysi naši předkové postavili na náměstí kostel a hned vedle něho se pak postaví supermarket, třebaže dřív tam stála barokní lékárna, podvědomě cítíme, že to jaksi není ono, že tu něco nehraje, cítíme jakousi disharmonii a nesoulad, jako kdyby slavný virtuos popadl harfu a zahrál na ni jen Skákal pes přes oves…