Opravdu nechápu, proč lidé nechodí na jednání zastupitelů. Například to poslední, únorové, si nezadalo s estrádou. Kokrhali tam kohouti, řešily se modré sádry, k tomu přišla na přetřes voda dražší než víno anebo obráceně, voda cennější než víno. Také proběhla z mého pohledu zcela nepodložená obhajoba Domu přírody v Dolánkách, která ukázala, že někteří zastupitelé informace buď nehledají vůbec, nebo se hledání informací doslova bojí. Celé revue dorazil monolog jednoho z členů ZM na téma, jak se máme dívat pozitivně a chválit se za případné, i malé, úspěchy (kde jsem to jen slyšela, ta rétorika je taková povědomá…). Jak říkám. Zábavné a zadarmo.

Celé odpoledne prožily v pondělí 16. března čtyři jednotky hasičů náročným vyprošťováním kamionu, který se převrátil v Dolánkách u Turnova. Na několik hodin byl zastaven provoz na frekventované komunikaci I/10. Náklad vysypaný na koleje zablokoval i železniční dopravu, ale zrovna včera byla naštěstí do 17. hodiny výluka.  Událost byla ohlášená ve 13.36 hodin na tísňovou linku 112. Původně v oznámení zaznělo, že kamion přepravuje kamení. Šlo však o zdání, kameny sice kolem vozu byly, ale jednalo se o nahrnutý materiál z okolí tratě. Jak se po příjezdu hasičů ukázalo, nákladem byl odpad tvořený převážně skleněnými lahvemi.

Je rok 1939 – březen. Jsem teprve osmiletý kluk, co bydlí na hradě Valdštejně se svými rodiči, nájemci hradní restaurace. Doba je neklidná, Hitler už odtrhnul od Československa Sudety, mnoho Čechů tam přišlo o celý svůj majetek a muselo odtamtud uprchnout zpět do zbytku vlasti a všichni se bojí, že Hitler naši republiku zabere také. Je 15. březen 1939. Sedíme ráno v kuchyni u snídaně a máti moje povídá: „Tak jsem měla dnes v noci takový podivný sen, že na Valdštejn přišel Hitler, podal mi ruku a řekl: Tak, paní Čihulková, tak už jsme tady!“ Otec ji uklidňoval: „Ale prosím tě, to máš asi z těch zpráv v novinách, co by tady dělal?“ – ale neříkal to sám nijak zvlášť přesvědčivě.