HISTORIE A VLASTNÍ PROVOZ ČISTÍRNY ODPADNÍCH VOD

0

Rekonstrukce čistírny odpadních vod (ČOV) v Turnově s náklady ve výši 100 mil. Kč je největší investiční akcí v regionu. Je také aktuálně největší stavbou VHS Turnov na celém jeho území. Bohužel rekonstrukce probíhá bez dotací. Stát a Evropa aktuálně podporují jen ČOV v malých obcích, nebo výstavbu úplně nových. Zatímco v prvním díle volného seriálu na téma rekonstrukce ČOV (ZDE) jsme představili základní skutečnosti, ve druhém díle se podíváme do historie a přineseme několik dalších zajímavostí.

Nejdříve data: ČOV byla postavena v roce 1967 a v letech 2001–2002 prošla skoro úplnou rekonstrukcí. Při rozsáhlé přeměně areálu bylo rekonstruováno devět domů i s technologií a pět nádrží na čištění vody. Od roku 2015 jsme začali plánovat rekonstrukci toho, co po dvaceti letech provozu opět doslouží, nebo toho, co se na přelomu století neobnovilo – kalového a plynového hospodářství včetně dvou nádrží, plynojemu a vstupní části ČOV. Opakované neúspěšné pokusy o dotace odsunuly realizaci až do let 2020–2021. Původní tak zůstanou jen velká kalová pole, sloužící zejména pro uložení kalu při různých havarijních stavech a na skládky různého materiálu.

Na ČOV přivádí splašky dva centrální přivaděče z obou stran Jizery. Pod řekou je přivaděč řešen shybkou pod jejím dnem. Odkanalizování města i okolních obcí (Ohrazenice, Přepeře, Jenišovice) je řešeno samospádem, nebo čerpáním z čerpacích stanic do hlavních přivaděčů. Čerpáme takto například Přepeře, Pelešany, Mašov, Bukovinu, Kobylku, Dolánky nebo Nudvojovice. Čerpací stanice (jímky s čerpadly) bývají umístěna na spodní části zastavěného území a do nich natečou odpadní vody také samospádem. A protože z nich čerpáme výhradně jen splašky, může být čerpací potrubí malého průměru (malé dimenze).

Za rok na ČOV přiteče zhruba 1,5 mil. m³, z čehož je třetina čistých splašků. Zbytek jsou dešťové vody z ulic a objektů, nebo balastní vody natékající při poruchách a netěsnosti do kanalizační sítě. Průměrný přítok je 75 litrů za vteřinu. Na ČOV také přijede ročně okolo 500 fekálních aut s obsahem žump od soukromníků, nebo s odpadem z čištění kanalizačních řadů.

Proces čištění splaškových vod, tedy jejich průtok areálem ČOV, trvá přibližně 40 hodin. Nejdříve se musí oddělit dešťové vody, které jsou přímo odváděny do Jizery. Po oddělení dešťových vod (tečou v potrubí nahoře nad znečištěnou vodou) musíme na prvním stupni zbylou splaškovou vodu zbavit hrubých nečistot. Pak nastupuje více fází čištění splaškových vod, při nichž se vždy odvádějí zbytkové kaly. Na konci procesu jde vyčištěná voda do Jizery, písek se štěrkem (20 aut ročně) a zpracovaný kal ve formě sušiny na skládku (250 aut ročně).

Moderní zařízení – šnekolis, kde se z vyhnilého kalu odstraňuje poslední voda a produktem je sušina, která se vozí na kompostárny či skládky.

Na vstupu do ČOV je umístěn lapák štěrku (zejména ze zimní údržby) a písku (netěsnost kanalizace). Dále pak následuje hrubé a jemné síto, tzv. česle, na sběr plovoucích mechanických nečistot z kanalizace (ubrousky, plíny apod.). Poté kaly dotečou do první usazovací nádrže, kde jsou zbaveny další velké části ředění a jsou odtud čerpány do dvou aktivačních nádrží. Do nich se přidají bakterie, které jsou rozmnožovány působením kyslíkových roštů. Bakterie „pojídají“ nečistoty, a jak jsou po „jídle“ těžké, padají ke dnu a vytvářejí kal. Kal vzniklý v z různých částech linky přechází na kalové a plynové hospodářství. Zde vyhnívá za teploty 39 stupňů – již je jisté, že budeme mít novou vyhnívací nádrž tvořící bioplyn. Ten je doveden do plynojemu a odtud do kotelny, kde slouží k výrobě elektřiny na kogeneračním motoru a k vytápění areálu. Kal se po zpracování lisuje (zbavuje poslední přebytečné vody) na tzv. šnekolisu. Všechna skoro vyčištěná voda z aktivačních nádrží ještě přechází do poslední dosazovací nádrže a odtud už jako zcela čistá teče z výletního objektu do Jizery. Co nelze v areálu vidět, jsou kilometry různých potrubí, propojení a elektrických rozvodů pod zemí. Bez nich by ale složitá zařízení v mnoha objektech nefungovala.

ČOV této velikosti má tak náročný provoz, že je provozována nepřetržitě dvěma pracovníky, i když je samozřejmě současně celý proces čištění řízen počítačovým systémem.

Technologicky složité areály ČOV jsou výkladní skříní vodárenství, proto obsluha pečuje i o vnější vzhled (sekání, rybníčky, parková úprava…). Přijďte se za rok podívat na den otevřených dveří!
Milan Hejduk, VHS Turnov

Moderní zařízení – šnekolis, kde se z vyhnilého kalu odstraňuje poslední voda a produktem je sušina, která se vozí na kompostárny či skládky.

Související články (celkem 3)

Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.