Po delší době se rozšířil seznam míst, kde mohou návštěvníci regionu i místní občané zakoupit kvalitní regionální výrobky se značkou Regionální produkt Český ráj. V letošní turistické sezoně mohli poprvé návštěvníci Hradu Valdštejn shlédnout ukázky sklářské výroby, které předváděla držitelka značky Regionální produkt Český ráj Iveta Valentová v nové prodejně regionálních výrobků, která rozšířila bohatou turistickou nabídku tohoto tradičního turistického cíle. V prodejně lze zakoupit kromě skleněné bižuterie a figurek také další certifikované řemeslné výrobky, jako jsou dřevěné šperky, či užitková i dekorativní keramika z chráněné dílny. Otevírací doba prodejny je od 9.30 do 17.00 hodin každý den v týdnu do konce srpna.

V současné české záhadologické literatuře najdeme plno zmínek o tzv. obětních kamenech, jakýchsi prastarých pohanských svatyních dávajících tušit temné obřady našich předků. Mnohdy však tato rádoby kultovní místa vytváří pouze přebujelá fantazie „badatelů“ s úporným přáním za každou cenu něco objevit. Z různě chaoticky přepadlých balvanů tak najednou vznikají dolmeny, z osamocených kamenů menhiry a z hornin narušených vodní erozí obětní kameny s „kanálky na odtékání krve“. Když jsem se tedy chystal zmapovat pískovcovou skálu s názvem Obětní kámen nedaleko čedičové vyvřeliny Mužský u Mnichova Hradiště, převládala u mě značná skepse umocněná navíc skutečností, že přes zmíněné „božiště“ dokonce vede odbočka turistické stezky. Přes všechna tato mínus bylo však zjištění na místě více než překvapující…

Konečně jsem stála u zdi, za kterou by měl být skrytý cíl mé cesty. Odsunula jsem myšlenku nějakého klasika, a sice to, že sama cesta je cílem. Nadarmo jsem přece dlouhé měsíce nesnila u počítače při zadání hesla Porta coeli o tom, jak v těchto místech budu jednou stát. Obešla jsem zeď a vstoupila do zahrady. Kamenný chodník ji protínal jako hnědý had. Překvapilo mě, jak zanedbané místo s přerostlými stromy vypadá kompaktně. Vzadu probleskoval masiv bílých budov, nikde nikdo. Skvělý začátek, nemám ráda památky obsypané turisty se směsicí jazyků jako v Babylonu nebo na Karlově mostě. Chodník mě neomylně vedl k budovám, ke klášternímu komplexu, zastavil se až u paty kostela Nanebevzetí Panny Marie. Před ním bylo lehce zpustlé, velké nádvoří, obkroužené bývalým proboštstvím. Stála jsem před kostelem a přelétla očima ten svůj cíl, gotický portál. Příběh vytesaný do kamene, jen se začíst. Nejlepší nakonec, zapudila jsem svou vrozenou netrpělivost a šla si koupit lístek na prohlídku kostela spojeného s křížovou chodbou a rajskou zahradou kláštera. Kdysi to vše patřilo cisterciáckému řádu, ženské řádové větvi. A teď jim to po letech patří opět.