Letos v květnu měla v turnovském divadle premiéru autorská divadelní hra Petra Hakena, Martina Hyblera a Jany Kubánkové Jeho vlasť. Projekt vznikl ve spolupráci Turnovského divadelního studia a Spolku Imuza jako umělecký příspěvek k oslavám Roku české hudby. Hlavní inspirací k projektu nebyl jen fakt, že Smetana letos slaví velké výročí nebo že máme Rok české hudby, ale především samotná „Má vlast“, které se v symfonických orchestrech a mezi umělci neřekne jinak než Jeho vlasť. Mimochodem se tak i prapůvodně toto dílo jmenovalo. Už na jaře Petr Haken sliboval, že představení by rádi hráli pro školy, ale že je také pozvali na festival do Rakouska, protože Smetana je tak trochu i jejich.
A to se také stalo. Petra Hakena jsme se zeptali:
* Nedávno jste se vrátili z mezinárodního divadelního festivalu v Rakousku. Jak je možné se do takového výběru dostat?
Stejně jako třeba k nám na Modrého kocoura – je možné pořadatelům poslat video, prostě se přihlásit. To jsme udělali asi před 15 lety s inscenací Tři sestry. Čechov v podání čtyř mužů měl takový úspěch, že nás od té doby zvou pravidelně. Už jsme jeli po páté. Jedná se o festival v Abtenau u Salzburku, který organizuje Solnohradská společnost pro amatérské divadlo.
* Letos jste do Rakouska dovezli českého národního skladatele Bedřicha Smetanu a unikátní činoherní zpracování Mé vlasti. To jsou ale české dějiny, jak to brali cizinci?
S Rakouskem nás spojuje nejen Habsburská historie, společný stát jsme měli i za Přemyslovců, tak myslím, že některé místa v naší historii oslovují lidi obou zemí. Třeba nejznámější symfonická báseň Vltava, prameny řeky jsou dva. Ten studený v Rakousku, teplý na české straně. Smetana studoval německé gymnázium a německy uměl lépe než česky, je to slyšet ve frázování jeho oper.
* Do ciziny jezdíte poměrně často. Jak vybíráte inscenace, které tam dovezete? S každou to asi nejde…
No, jednou jsem viděl v Hronově konverzačku v hebrejštině, to je fakt nepřenosné. Musí se vybrat inscenace, kde je nonverbální, tedy pohybová složka upřednostněna nebo alespoň tak významná, že mnohé naznačí bez znalosti jazyka.
* Neuvažovali jste o liště s titulky?
Mluvilo se o tom, ale já osobně to nemám rád. Kromě toho, že sleduješ hru na jevišti, ještě čučíš na lištu, mě to v divadle ruší. U filmů ne.
* Říkáš, že byl velký úspěch. Co si pod tím máme představit?
Jako indikátor úspěchu beru potlesky na otevřené scéně během hry. To se dostavilo při sjíždění Svatojánských proudů, při vítězství dívčí družiny nad muži, a ještě asi dvakrát. Potlesk je droga, která herce žene k vyšším výkonům. Když se lidé zasmějí hloupému, často přisprostlému fóru, bereš to tak normálně, ale když jsou výbuchy smíchu při přirozené pohybové akci, je to prostě super. Jeden místní se učí česky, ten byl tak nadšený, že vběhl do šatny. Já tam stál jen v trenýrkách, páč jsem byl durch, už mně ten pohyb v mém věku dává zabrat. V únoru přijede s kamarády z bohemistické společnosti na Modrého kocoura.
* Vaše výjezdy do zahraničí pomáhají i Kocourovi?
Jistě, cizinci přijíždějí do Turnova jako diváci, mnohdy se mně podaří sehnat i zahraniční soubor. V příštím roce se mohou diváci těšit na skvělé slovenské drama a německou hudební komedii. Propagační materiály o Turnovu a Českém ráji jsme rozhodili po foyer, byly hned pryč.
* Amatérské divadlo v Rakousku je podobně rozšířené jako v Česku?
Rozšířené je, ale je to trochu jiné. Rakouští amatéři se nesnaží napodobovat profesionální repertoár, ale více si hledají vlastní cestu. Jejich inscenace jsou častěji plně autorské, nebo inscenují nějakou prózu. Ale i u nás začíná být tento trend stále významnější. Staré ochotnické napodobování velkých vzorů je pomalu pryč.
* Český Smetana tedy v době, kdy by mu bylo 200 let, opět dobývá srdce diváka, a to nejen v Čechách, plánujete ještě nějaké cesty do zahraničí.
Plánovat se to moc nedá, ale rádi bychom jeli třeba do partnerských měst Turnova a máme také jedno zajímavé pozvání mimo Evropu, ale to nechám na dobu, až a zda to dopadne.