ROZHOVOR O TOM, JAK TO PETR HAKEN A MARTIN HYBLER SPÍSKALI

V sobotu 28. května měla v turnovském divadle premiéru hra Petra Hakena Jaroslav to spískal aneb krvavá neděle ve městě nad Jizerou, ke které hudbu napsal Martin Hybler. K účasti se jim podařilo přesvědčit další turnovské herce i neherce, muzikanty a zpěváky. Výsledek stojí za vidění, reprízy jsou v jednání.

Petra Hakena jsme se zeptali:

* Jak vznikl nápad využít jako podklad ke scénáři hry historické téma středověkého Turnova?
Tohle téma mám už v hlavě dlouho, a aniž bych si to uvědomil, tak vlastně čekalo na rok oslav města.
Jednou takhle ke mně přišel Martin Hybler a já jsem mu téma nastínil, Martin řekl, že je to zajímavý nápad, a že vlastně nic takového o dávné historii města dosud nevzniklo. A tak jsme si řekli, že spolu napíšeme k tomu 750. výročí Turnova divadelní hru se zpěvy. Ale že to nebude muzikál, protože na to nemáme v Turnově interpretační potenciál, a zpěváky bychom museli hledat i mimo město, a to jsme nechtěli. Oslovili jsme sbor Musica Fortuna, jestli by měli zájem, že potřebujeme hlavně basy a tenory. A muzikanti? Astmatic philharmonic orchestra. To je taková parta místních muzikantů i nemuzikantů, která dokazuje, že dělat dobrou muziku není těžký, jen musíš poslouchat ty, kteří tomu rozumí. A Martin tomu sakra rozumí.

* A proč téma středověkého Turnova?
To už přišlo samo sebou. Přece nebudeme k výročí hrát Maryšu, ty doby jsou už pryč. Před padesáti lety secvičili ochotníci Lucernu.
Téma sporu Lemberků a Valdštejnů mně bylo známé, a v kulturní komisi se zrovna řešily názvy ulic a jestli Jaroslavova nebo jinak a zjistilo se, že jen málokdo ví, kdo vlastně Jaroslav z Hruštice byl. Já už měl v té době udělanou synopsi, musel jsem ale mlčet, jednak jsem to nechtěl prozradit a za druhé jsou v komisi lidé mnohem povolanější. Samozřejmě se mnoho historických faktů nezachovalo, tak jsme si trochu pomohli Shakespearem a Rojasem. Hra Jaroslav to spískal je pseudohistorická taškařice, ne divadlo faktu.
Přesto si myslím, že k poučení lidu turnovského dojde, a že i děti z obecné školy budou vědět, že město Turnov založil nějaký Markvartic. Prostě Jarda!

* Jak dlouho jsi na tématu pracoval?
Byla to poměrně rychlovka. Základní osnovu nosím v hlavě poměrně dlouho. Myslím tu reminiscenci na Romea a Julii. Vlastní scénář, tedy přesněji jeho první verze, vznikla tak za měsíc, pak nastaly dlouhé večery s Martinem. A z toho lezla druhá verze, podstatně zpřesňující. No, a to co jsi viděl na prknech divadla, je vlastně verze třetí, neboť herci přidávali své nápady během zkoušek. Vytvořila se úžasné parta, jako za národního obrození.

* Kdybys měl hru svými slovy krátce popsat, oč tam jde? Na první pohled je to taková „středověká zabíjačka“, ale tys chtěl divákovi nabídnout určitě něco jiného, zamyšlení…
…no to ne, já neřeknu, o čem to je, to je výsostné právo každého diváka, aby si tam našel své téma. Takové to „co tím chtěl básník říci“, krutý strašák umělce v totalitní minulosti.
Ale když jsi nakousl tu středověkou zabíjačku, jo, hraje se to o středověké zabíjačce, ale proč je tam policajt z dvacátého století a skaut a rocker a hipík a rytíř Půta v kožeňáku? Já nevím, to je na divákovi. A najdeme se v charakterech středověkých postav? Možná sebe, ale jistě svého souseda. Děvkař, sviňák, naivní milovník, opilec, milující chůva, převlékač kabátů. V podstatě se od středověku moc nezměnilo.
A požitky? Jestli pijeme odvar z muchomůrek, zkvašené ovoce, medovinu či whisky, to je jedno. Vždyť to děláme kvůli tomu, abychom se motali, že jo. Středověk neskončil, středověk trvá. Nebo si myslíš, že jsme se v tomto směru polepšili? Vždyť se podívej, jak pivovary pořád soutěží o své pijany.

* Paralelně s představením je promítána na plátno vizualizace a dětský hlas funguje jako průvodce hrou, který pronáší i vysloveně nedětské komentáře, což je pak v konečném důsledku velmi vtipné. Tohle by chtělo více rozebrat…
Původně to byly jen režijní poznámky, nastínění atmosféry. Tak to dělal i Fráňa Šrámek. Jeho impresionistické hry jsou opatřeny úžasnými režijními poznámkami, ale to se nedá zahrát. A tak Martina napadlo, že se to tam bude říkat. To bude trapný… A co kdyby to říkalo malé dítě? Mám Mercedes, ozval se hrdý otec Dolfa, ale ona ještě neumí číst. Mluvit umí? Mluvit jo. A bylo to.
A co se týká vizualizací, ty byly jasné už od začátku. Syn Vojta studuje tvorbu animovaného filmu, umí to, tak jsem ho o to požádal. Ale řeknu ti, ty animace jsou skutečně šíleně časově náročný, mají inscenační tvar dál se rozvíjet a posouvat. Ale kam? To nemůžu říct. Můžu jen čtenáře pozvat na reprízu, kterou chystáme na zahájení nové sezony v září. V letě budeme hrát venkovní verzi v Hradci Králové v biskupském paláci a rádi bychom domluvili Rohozec a samozřejmě Valdštejn, Lemberk a tak.

* K účasti se ti podařilo přemluvit poměrně hodně lidí z města: renomovaného hudebního skladatele, pěvecký sbor, zastupitele, a dokonce známou knihovnici. Jak to přišlo, že na účast kývli?
Martin Hybler je spoluautor – spolupracoval na mnoha mých inscenacích, děláme spolu takřka 30 let – on to se mnou spískal, a spískal to, že jsem to napsal rovnou jako hru se zpěvy. A že do toho musí jít Víťa Čapek se svou Fortunou, to bylo jasné od začátku. Eva Kordová, ta tam také musela být, Eva přece nesmí chybět nikde. Když jsem se v devadesátých letech vrátil do Turnova, táta mi tak trochu předával tu divadelní káru a řekl mně, že má pro mě mladou nadanou herečku a že si s ní budu rozumět. Tak to bylo.
A koho jsi ještě jmenoval? Zastupitele? Eva je zastupitel, Kunetka, to je normálně herec, dokonce televizní, a ještě tam byl někdo? Jen dva. To je málo. Zastupitelé, režiséři života, přidejte se.

* Překvapilo tě nabité divadlo na premiéře?
Nepřekvapilo, v době internetu jsem samozřejmě prodej sledoval na stánkách KCT. Doufám, že vyprodáme ještě nějaké reprízy a že to vezmou školy. Je to přece edukativní, je to dějepis.
Repríza bude i s Janem Hájkem, který se dva dny před premiérou zranil při natáčení. S ním to bude trochu jiné i pro ty, kteří to viděli. Ale hlavně jde o to, aby herci mohli ještě svým vnoučatům vyprávět, až uvidí seriál pro pamětníky – Boženu Němcovou: Ten Němec, tak s tím jsem hrála. Tý jo, babi, tys byla slavná herečka? Jo, jo.

* Je tam spousta hlášek, které velmi dobře vnímá jen člověk z Turnova, myslíš, že je to přenosné i jinam?
Jestli to vnímá i cizinec? Já myslím, že nás s tím pozvou do ciziny. Až pošlu nahrávku do Salzburku, jasně, že tam za dva roky jedeme. Vždyť je to jedno, jak se věci pojmenují. Každý má svůj Turnov, svoji Hruštici, svoji Jizeru, všude byly a jsou nějaké spory mezi rody a pak, je to hlavně taškařice, jak to po premiéře řekl Martin Polách z libereckého divadla.

Děkuji za rozhovor, určitě se sejdeme na nějaké repríze.

(Viz také ZDE.)