„Náš život je výzvou k překročení sebe sama, je niterným příkazem udělat další kroky za hranice svého tělesného omezení…“Jak se podělit o bolest z rozloučení a zároveň přijmout smíření? Myšlenky mi tiše proplouvají hlavou. A já v pokoře a úctě k ryzímu člověku, který v mnohém ovlivnil mé lidské konání v životě, si přeji poděkovat a rozloučit se. Rozloučit se s Janem Solovjevem. S člověkem v tom pravém smyslu toho slova. Tolik dobroty srdce, empatie a vzácného souznění v duši jsem zažila především s ním. Měla jsem v životě velké štěstí, že patřil k těm prvním osobnostem, které jsem v Turnově potkala jako mladá osmnáctiletá dívka. Tehdy rozdával úsměv, nezaměnitelný humor, hlubokou lidskou a otevřenou duši. I přes své mládí jsem cítila tu jeho výjimečnost srdce a duše, to pravé člověčenství.

Když jsme před dvěma lety dokončili poslední velký rozhovor, který Jan Solovjev médiím poskytl, domluvili jsme se ještě, že postavíme kameru a budeme si jen tak povídat (třebas i společně s jeho bratrem Sergejem), že natočíme takový jeho (jejich) vzkaz nám, českorajským patriotům, co obýváme zemi, kterou on miloval. Byl tehdy velmi zaneprázdněn péčí o svoji manželku Jaroslavu, povídání jsme stále odkládali a je pravda, že jsme byli trochu nedůslední. Když paní Jaroslava vloni na jaře odešla, zcela se pohroužil do uspořádání její a v podstatě i své pozůstalosti. Nevím, jestli vše dokončil, jak si přál, snad. Rozumím tomu, že člověk jeho velikosti chce mít tyhle věci v pořádku. A tak na to video už nedošlo. A nedojde. Dnes – 7. února 2014 – nad ránem Jan Solovjev zemřel! Bylo mu požehnaných 92 let.

Je dost pravděpodobné, že jednou bude počin turnovského Družstva umělecké výroby Granát v podobě originálních nástěnných kalendářů, vydávaných v malých sériích a rozebraných během několika mála dnů, velmi žádán mezi sběrateli. „Pro kalendář na rok 2014 jsme volili téma s nádechem lehké erotiky. Jestli byla v loňském roce bestsellerem kniha Padesát odstínů šedi, chtěli jsme ukázat krásu padesáti odstínů českého granátu,“ přibližuje s nadsázkou Václav Břichňáč, ředitel výrobně technického úseku družstva. Černobílé snímky ve stylu klasické zrnité filmové fotografie jsou velmi povedené.