Sama nevím, proč to tak mám. Ale věty typu: To musíš vidět, to si musíš přečíst, na to musíš jít a podobně ve mně většinou vzbuzují opačnou reakci. Zvlášť v případě, když „to“ do mě tlačí více lidí. Díky této mé podivné vlastnosti jsem kdysi na škole zazdila Shakespeara. Po pár letech trucování jsem jeho hry přečetla. A divila se, jako mnozí jiní, jak je možné, že něco tak obsáhlého, geniálního a nadčasového mohl za život napsat jeden člověk. Bohužel jsem nepoučitelná. A tak když jsem před lety poněkolikáté slyšela: To musíš vidět, divadelní soubor Nakafráno je úplný fenomén, jejich hra Naštěkaná je úžasná a Božský řízek je jedním slovem božský, opět jsem nezklamala. Nešla jsem. Až vloni na podzim. Vzala jsem maminku a vyrazily jsme společně do divadla. Dopadlo to, jak to dopadlo. Od té doby chodím pokaždé, když hrají. Pokud tedy náhodou také máte tu podivnou vlastnost jako já, trochu vás popostrčím. Zašla jsem si totiž popovídat s jednou z pěti autorek a zároveň i hereček tohoto souboru.