Skládat puzzle mi prostě nejde. S obdivem pozoruji své děti, které dokážou dát dohromady až dva tisíce kousků vykrájené lepenky a sestavit obraz koně nebo Eiffelovky. Zvlášť, když sama mám problém s Ferdou Mravencem, který má dílků jen třicet. Co nadělám. Ale jinak mám tento princip, který je založený na skládání a zapadání do sebe, ráda. Třeba při sběru informací o nějakém tématu, které mě zaujme. Když o tom tak přemýšlím, zas se to tolik neliší – puzzle a informace. Dílky zapadají postupně do sebe a není až tak důležité, jestli je předmětem zájmu oblíbená historická osobnost, vývoj letadel či chov kaprů v Čechách. Vlastně není důležitá ani doba strávená při skládání. Podstatné je, jestli mě (vás) ta skládačka baví.