Nezisková organizace AFS Mezikulturní programy, o. s., hostí ročně v celé České republice desítky zahraničních středoškoláků, kteří bydlí v hostitelských rodinách a chodí na české střední školy. Jednou z hostitelských rodin, která se nebála otevřít svůj domov studentce z jiné kultury, byla rodina Koudelkových z Malého Rohozce. Přečtěte si, jak na tento půlrok vzpomínají.
Naše zkušenost s Cancu z Turecka začala vlastně náhodou – na stránkách školy jsme objevili inzerát, že organizace AFS hledá rodiny pro zahraniční studenty. Po chvilce váhání jsme vybrali právě Cancu, která se příští půlrok měla stát součástí naší rodiny. Už před jejím příjezdem jsme byli v kontaktu. Na její příjezd jsme se těšili, a to i přes to, že jsme se této neznámé zkušenosti také trochu obávali.
A potom už Cancu přijela a zabydlela se u nás. Nastal čas vzájemného oťukávání a poznávání – a já jsem pochopila, že máme doma slečnu evropského ražení, se zájmem o českou kulturu a cestování, byť trochu ostýchavou. – A byla naše.
Počátky pro ni v cizí kultuře asi nebyly snadné, ale postupem času se s námi i s českou kulturou začala sžívat. Tomu napomáhaly na jedné straně společné rodinné aktivity, na straně druhé i její okolí.
ŠKOLA JI MILE PŘEKVAPILA
Učitelé na turnovském gymnáziu přijali Cancu velmi vstřícně, vedení školy ji velmi podporovalo. Náš velký dík patří panu učiteli Petru Ječnému, který jí pomáhal po celou dobu jejího pobytu, a panu řediteli Vávrovi, který jí dával lekce češtiny.
Spolužáci ve třídě si Cancu také hned osvojili, myslím, že mezi ně velmi dobře zapadla. Časem ji dokonce začali zvát na oslavy narozenin, kam Cancu ráda chodila – a díky tomu se s nimi sblížila ještě lépe.
Naše škola byla pro Cancu zpočátku trochu neznámá, a chvilku jí trvalo, než se rozkoukala. I přesto jí šly některé školní předměty velmi dobře. Jednou dostala dokonce jedničku z písemky z matematiky, tak ji hned naskenovala a poslala pro radost rodičům do Turecka. Také byla mile překvapená vysokou úrovní výuky angličtiny na místním gymnáziu, která byla mnohem více zaměřená na konverzaci a vyjadřovací schopnosti než ta turecká.
ČESKÁ TURECKÁ KÁVA? NE, NE!
Krátce po svém příjezdu u nás slavila Cancu své 18. narozeniny, a to společně s naším starším synem Davidem, který se tou dobou vrátil z Anglie. Na oslavu jsme šli do restaurace na veliký oběd a jako dárek jsme jí dali řetízek s granáty z Českého ráje. Pro ni to bylo velmi emotivní, protože nečekala, že od nás bude dostávat dárky. Tou dobou už ale byla přeci naše, ne?
První dva měsíce Cancu nejedla vepřové maso, ale časem začala trošku ochutnávat – i když kvůli tomu měla výčitky svědomí. Raději proto zavolala domů a zeptala se tatínka, co on na to říká. Jeho odpověď předčila naše očekávání – prý když je v jiné kultuře, měla by se s tou kulturou také co nejvíce sžívat, ochutnat, co dostane na stůl, tak ať se prý nestydí. A nakonec? Vepřové klobásy na Vánoce se staly pro Cancu opravdovým hitem!
S naší tureckou dcerkou jsme procestovali spoustu míst, které máme rádi – hlavně velkou část Českého ráje a Prahu – takové ty klasické turistické památky, od Karlova mostu až po Hradčany – a Cancu se nám do Prahy přímo zamilovala a často se tam (už většinou sama nebo za doprovodu dalších AFS studentů) vracela. Snažili jsme se, aby poznala co nejvíce z české kultury, a tak jsme ji nemohli ušetřit jedné drobné zlomyslnosti – naší turecké kávy. Tušili jsme, že český a turecký turek jsou dva různí turci, ale její výraz nás v tom ještě více utvrdil 🙂
ZPÁTKY SE VRACELA DOSPĚLÁ SLEČNA
V průběhu jejího pobytu nás navštěvovali i další AFS studenti – hlavně Emilie ze Srbska, která bydlela v hostitelské rodině v Mladé Boleslavi. Zjistili jsme mimo jiné, jak blízko k sobě mají turecká a srbská kuchyně, když slečny vařily, a také jsme spolu strávili několik milých večerů a povídali si o všem možném. Turci vaří hodně zeleninu, lilek a cukety, a k tomu mleté maso. A jejich sladká jídla jsou daleko sladší než ta naše!
Když o tom zpětně přemýšlím, tak ji obdivuji. Slečna z okolí Istanbulu, která se ve svých 18 letech vydala poprvé do zahraničí, a hned na tak dlouhou dobu, to tady neměla jednoduché. Když od nás odjížděla, nebyla už ostýchavá, ale naopak: Byla samostatná a zodpovědná. Vzpomínám na to, že jsme ji ze začátku museli do všeho pobízet, ale časem začala chápat, že musí být sama iniciativní, a že bude mít život takový, jaký si ho udělá. Za ten rok nám doslova dospěla před očima.
Blanka Koudelková
Pozn.: AFS je nezisková organizace, která od roku 1991 hostila v ČR více než 900 zahraničních středoškoláků ze 37 zemí světa. Zahraniční studenti bydlí během ročního, semestrálního nebo trimestrálního pobytu v hostitelských rodinách a navštěvují střední školy, zpravidla gymnázia, kde se účastní výuky s přihlédnutím ke svým jazykovým schopnostem. Více informací na www.afs.cz/hostitelsky-program/