Zdá se, že v dnešní moderní individualistické společnosti už není mnoho místa k vzájemné lidské slušnosti, ohleduplnosti, natož pak k nezištné pomoci. Naštěstí tento dojem neplatí obecně a dobré lidské vztahy v mnoha případech přetrvávají. Příkladem je příběh turnovského čtyřicátníka Aleše Jiráska, sportovně založeného sympaťáka, který ještě před rokem zdolával tatranské vrcholy a do jehož života náhle vstoupila nemoc, obecně známá pod zkratkou ALS neboli Amyotrofická laterální skleróza.
„Někdy vloni v květnu se mně začaly třást svaly…,“ říká ve videu, které po jeho zveřejnění na You Tube zvedlo vlnu solidarity přátel a spoluobčanů. V nečekaně krátké době se podařilo nashromáždit přes 450 tisíc korun, což je částka potřebná k jediné Alešově naději na zmírnění či zastavení ALS, totiž k trojnásobné transplantaci kmenových buněk ve Fakultní nemocnici Praha Motol. Tato transplantace bohužel není hrazena zdravotními pojišťovnami. „Někomu to pomohlo, někomu už bohužel ne,“ říká Aleš. Naděje je však vysoká.
A co je vlastně ALS?
Jedná se o dosud nevyléčitelné progresivní neurodegenerativní onemocnění, které poškozuje nervové buňky v mozku a míše. Motoneurony degenerují, což časem vede k jejich odumření a u pacienta tak postupně dochází k celkové ztrátě možnosti ovládat veškeré pohyby svalů. Průběh a konečné fáze onemocnění jsou u každého individuální, může dojít ke ztrátě řeči, jak je tomu například u světoznámého fyzika Stephena Hawkinga, rovněž postiženého ALS, celkové paralýze, kdy je člověk neschopen jakéhokoli pohybu, i ztrátě možnosti dýchat. V ČR se průměrně eviduje kolem 600 nemocných, z nichž 200 ročně umírá. Jde o pacienty převážně důchodového věku, jen asi 10 % je ve věku Aleše, tedy čtyřiceti let. Průměrná doba přežití je pouhých tři a půl roku od stanovení diagnózy. Nutno dodat, že ve většině případů postižených ALS se psychický stav pacienta nijak nemění, takže si stále plně uvědomuje svou situaci.
Od zveřejnění videa se Alešův stav rapidně zhoršil, ale naděje je v dohlednu. Začátkem května by měl podstoupit první transplantaci. „Rád bych využil této příležitosti a všem poděkoval za finanční a psychickou podporu. Moc si toho vážím. Uvidíme, co bude dál…,“ vzkazuje s nadějí Aleš.
František Janků, janku.franta@seznam.cz