V pořadí již 8. ročník zahájení turistické sezony v Českém ráji v rámci hry „Za pověstmi Českého ráje“ připravili pracovníci odboru cestovního ruchu turnovské radnice, resp. Město Turnov, ve spolupráci se Sdružením Český ráj na sobotu 30. dubna. Trasa putování, na které jsou připraveny soutěže, hry a představení žáků turnovských škol, tentokrát vede z parkoviště pod hradem Valdštejn přes Hrubou Skálu do Sedmihorek. „V posledních ročnících této akce byli účastníci zvyklí na trasu z Rovenska pod Troskami do areálu Šťastné země v Radvánovicích, tentokrát jsme si řekli, že už to chce nějakou změnu a vrátili jsme se do centrálního Českého ráje mezi Valdštejn a Hrubou Skálu,“ přibližuje za pořadatele Eliška Gruberová, vedoucí odboru cestovního ruchu turnovské radnice s tím, že nabídka bude stejně atraktivní jako v minulých letech, kdy se oficiálního zahájení turistické sezony zúčastnilo vždy až pět tisíc lidí, převážně rodin s dětmi.

Turnovský hudební večer v městském divadle 20. dubna patřil slavnostnímu koncertu k oslavám 150. výročí založení Pěveckého sboru Antonín Dvořák (o historii více ZDE), pozvaným hostům a samozřejmě turnovskému publiku, které v hojné míře divadlo příjemně zaplnilo. Po úvodním slovu Petra Peška, ve kterém krátce připomněl vznik a historii sboru, se „slova“ ujal samotný oslavenec. Ten v samostatném bloku představil své repertoárové perličky nejen z pera slavných hudebních skladatelů (J. Arcadelta, Z. Lukáše, G. F. Händela či A. Dvořáka), ale rovněž písně lidové a spirituály. Na závěr tohoto bloku starostka města Hana Maierová a místostarosta Otakar Špetlík předali sboru čestné uznání města a další ocenění pro dlouholeté členy sboru.

Literární soutěž, kterou redakce TvA vyhlásila před Vánoci loňského roku, se povedla. Nejenže přišlo množství příspěvků, ale ještě jsem si pěkně početla. Říkala jsem si, že by tedy nebylo od věci si soutěž zopakovat. Konečně si to přáli i samotní studenti. Vymyslela jsem téma, určila termín a těšila se, jak si opět počtu a se mnou snad i ostatní čtenáři. Bohužel, tentokrát to nevyšlo. Snad období maturit nebo nezajímavé téma zavinily, že příspěvek přišel jen jeden (!). Nejprve jsem byla smutná, možná i trochu naštvaná. Padla i věta o tom, že to je naposledy…

To jsou alespoň pro mě osobně největší zážitky z turnovské kulturní nabídky první poloviny měsíce dubna. Na LUCII BÍLOU (5. dubna) jsem se těšil z několika důvodů. Přestože ji znám z účinkování v muzikálech, ve kterých (ne vždy zcela přesvědčivě) vystupovala, její komorní koncert byl pro mne velkou neznámou. Až do té doby, než jsem se zaposlouchal do prvních taktů a poznal, že i v tomto případě nic neponechá náhodě. Přišla noblesní zpěvačka. Alespoň pro mne naprosto profesionální vystoupení s klavírním doprovodem Petra Maláska nebylo po celou první hodinu rušeno žádným mluveným slovem. Vychutnával jsem si známější i ty méně známé písně, které se kupily jako perličky do náhrdelníku.