Přelom roku v Náruči bývá často svižnější, než bychom si představovaly. Čistě ženský kolektiv si vybírá svou daň – kromě stohů papírů, organizování adventních akcí, uzavírání věcí, které nepočkají, musíme zvládnout také „Ježíška“ ve svých domácnostech. Nějakým záhadným způsobem se nám to vždycky – s většími nebo menšími výhradami – podaří. Že by kouzlo Vánoc? Do nového roku pak vstupujeme s čistou hlavou, s novým elánem a s očekáváním, co nám nový letopočet chystá.
Užívám si svou třetí mateřskou a Náruč pro mne v tuto chvíli není zaměstnavatelem, ale záchytným bodem, kam se uchyluji, když se mi stýská po „světě“. Proto si dovolím být osobnější než obvykle – vlastně to není ani tak přání na začátku nového roku, jako spíš vyznání…
Mám ráda Náruč. V pravou chvíli mě objala, dala mému profesnímu i osobnímu životu nový rozměr a smysl. Proto nedám dopustit na propojení s úřadem práce, díky kterému dostávají maminy u nás prostřednictvím veřejně prospěšné práce šanci na návrat „do života“ – beze směn, s lidským přístupem a s nepřebernými možnostmi sebevzdělávání.
Mám ráda Náruč pro schopnost pojmout kohokoliv, kdo ji potřebuje – bez odsuzování, bez výčitek a bez nezvládnutelných nároků. A naopak – Náruč zase potřebuje ty, kteří přijdou s něčím novým, s nápadem, s připomínkou, s nabídkou vlastního času a schopností. Program a aktivity nevymýšlejí jen „ty paní v kanclu“, ale také sami rodiče – sdružují se v klubech (teď je třeba hodně aktivní Klub rodičů dětí s autismem/ADHD nebo Klub celiaků), vymýšlejí a vedou si vlastní kroužky. Díky možnosti sdílet jsou jejich životy barevnější.
Mám ráda Náruč za to, že stírá rozdíly a propojuje světy, které se jinde míjejí – v jedné herně se sejdou matka samoživitelka, která měsíc co měsíc tak tak vyjde s příjmy, s tou, která přijede luxusním autem.
Mám ráda Náruč, že přijala výzvu doprovázet pěstouny – protože dítě patří do rodiny.
Mám ráda Náruč za to, že se pořád mění – ať už se jedná o návštěvníky nebo o personál. Jako kdybyste měli auto a na něm postupně vyměnili všechny součástky – je to vlastně pořád původní auto, jen díky novým součástkám jede dál. Snad nás ani letos nečeká žádná „totálka“, která by nás přinutila k radikální změně vozového parku.
V novém roce (ve kterém už tady s vámi Náruč bude sedmnáct let) si přejeme co nejvíce spokojených rodin. A také děkujeme všem, kteří nám dosud posloužili tu jako volant, tu jako řadicí páka, kola, světla, pedály, brzda… a někdy i jako záchranný pás.
Za kolektiv Náruče Anna Bergerová, www.naruc.cz