PŘÁNÍ Z NÁRUČE

0

Přelom roku v Náruči bývá často svižnější, než bychom si představovaly. Čistě ženský kolektiv si vybírá svou daň – kromě stohů papírů, organizování adventních akcí, uzavírání věcí, které nepočkají, musíme zvládnout také „Ježíška“ ve svých domácnostech. Nějakým záhadným způsobem se nám to vždycky – s většími nebo menšími výhradami – podaří. Že by kouzlo Vánoc? Do nového roku pak vstupujeme s čistou hlavou, s novým elánem a s očekáváním, co nám nový letopočet chystá.

Užívám si svou třetí mateřskou a Náruč pro mne v tuto chvíli není zaměstnavatelem, ale záchytným bodem, kam se uchyluji, když se mi stýská po „světě“. Proto si dovolím být osobnější než obvykle – vlastně to není ani tak přání na začátku nového roku, jako spíš vyznání…

Mám ráda Náruč. V pravou chvíli mě objala, dala mému profesnímu i osobnímu životu nový rozměr a smysl. Proto nedám dopustit na propojení s úřadem práce, díky kterému dostávají maminy u nás prostřednictvím veřejně prospěšné práce šanci na návrat „do života“ – beze směn, s lidským přístupem a s nepřebernými možnostmi sebevzdělávání.

Mám ráda Náruč pro schopnost pojmout kohokoliv, kdo ji potřebuje – bez odsuzování, bez výčitek a bez nezvládnutelných nároků. A naopak – Náruč zase potřebuje ty, kteří přijdou s něčím novým, s nápadem, s připomínkou, s nabídkou vlastního času a schopností. Program a aktivity nevymýšlejí jen „ty paní v kanclu“, ale také sami rodiče – sdružují se v klubech (teď je třeba hodně aktivní Klub rodičů dětí s autismem/ADHD nebo Klub celiaků), vymýšlejí a vedou si vlastní kroužky. Díky možnosti sdílet jsou jejich životy barevnější.

Mám ráda Náruč za to, že stírá rozdíly a propojuje světy, které se jinde míjejí – v jedné herně se sejdou matka samoživitelka, která měsíc co měsíc tak tak vyjde s příjmy, s tou, která přijede luxusním autem.

Mám ráda Náruč, že přijala výzvu doprovázet pěstouny – protože dítě patří do rodiny.

Mám ráda Náruč za to, že se pořád mění – ať už se jedná o návštěvníky nebo o personál. Jako kdybyste měli auto a na něm postupně vyměnili všechny součástky – je to vlastně pořád původní auto, jen díky novým součástkám jede dál. Snad nás ani letos nečeká žádná „totálka“, která by nás přinutila k radikální změně vozového parku.

V novém roce (ve kterém už tady s vámi Náruč bude sedmnáct let) si přejeme co nejvíce spokojených rodin. A také děkujeme všem, kteří nám dosud posloužili tu jako volant, tu jako řadicí páka, kola, světla,  pedály, brzda… a někdy i jako záchranný pás.

Za kolektiv Náruče Anna Bergerová, www.naruc.cz

Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.