Nic objevného. Ani náplň tohoto všeobecně známého úsloví a ani formulace. Známe to všichni, dá se říci, že na vlastní kůži, tedy spíše ústa. Já vám ale trochu zamotám hlavu. Co takhle: V úsměvu jde všechno líp? Že to nemá logiku? Ale kdeže. Představím vám občanské sdružení sídlící v malém domku v centru Přepeř. Občanské sdružení ÚSMĚV založila s podporou několika lidí Hana Semerádová, činnost sdružení byla zahájena letos v zimě.

Sdružení Český ráj připravilo pro zájemce z řad veřejnosti půldenní a jednodenní tvůrčí dílny, na nichž si příchozí budou moci vlastnoručně vyrobit dárky pro sebe a své blízké. K tomu se seznámí s českorajskými tradičními řemesly, jejichž techniky si i sami vyzkouší. Vedením dílen jsou pověřeni lektoři, kteří jsou nositeli značky „Regionální produkt Český ráj“. Účastníci dílen se seznámí s výrobou šperků a bižuterie, zkusí si uplést vlastní výrobek z orobince atd.

O letošních prázdninách mají turnovské děti možnost využít novou nabídku trávení volného času. Občanská sdružení Povyk a Náruč – Centrum pro rodinu ve spolupráci s městem Turnov připravila příměstský tábor. Co to příměstský tábor je? Jde v podstatě o nabídku rodičům, kam umístit dítě, když je rodič o prázdninách pracovně zaneprázdněn a řeší, co se svým potomkem. Je bohužel smutnou skutečností, že čas letních prázdnin je poněkud delší než zákonná dovolená.

Možná mi dají maminky odrostlejších dětí za pravdu. Je to velký rozdíl – mateřská dovolená před dvaceti lety a dnes. Mateřská (tu dovolenou k tomu asi vymyslel nějaký politik) se trávívala v domácnosti, kdo měl, tak na zahradě, kdo neměl, tak v parku. Občas proběhly návštěvy kamarádek s podobně starými dětmi. Zvlášť na vesnicích byla izolace téměř dokonalá. A to nemíním hodnotit rozdíly ve výši příspěvku, i když jsou skutečně markantní, jde mi spíš o možnosti trávení času v tomto tolik důležitém období jak pro dítě, tak pro rodiče… Pár měsíců poté, co se mi narodila nejmladší dcera, jsem byla oslovena jednou z členek nově vzniklého občanského sdružení Náruč, abych přišla mezi ně. „Proč?“ říkala jsem si. Nějak jsem nikdy nepřišla na chuť organizované zábavě, také společnost si ráda vybírám sama. K tomu jsem už měla čtyři děti a času opravdu málo. Odmítla jsem. Ale přece jen trošku s pocitem, že mi možná ujel vlak. Víc jsem to ale v tom všednodenním shonu neřešila.