Ti z vás, kdo znají knížku Bruno Schulze „Skořicové krámy“, mně dají za pravdu. Výtvarně nadaný synek kupce kořením z nenápadného skořicového krámu v Haliči vykreslil svou melancholickou knížkou městečko Drohobyč, které se před válkou nacházelo jen pár kilometrů od tehdejších československých hranic, a podobně jako Marc Chagall, Isaac Singer či Jiří Langer v ní lyricky zvěčnil zvláštní duchovní jiskření, jež tehdy prostupovalo celým tím zaostalým krajem ospalé Haliče. V té době se i v Turnově nacházely obdobné krámky – krámky perníkářské (dnešní Jiráskova ulice), z nichž se každé ráno linula podobná vůně jako z krámků skořicových. Ale to vše patří nenávratně minulosti a já tohle připomínám jen těm, kdo chtějí mít úplnější představu o jednom zaniklém a zapadlém koutu bývalého Předlitavska.
Dnes tyto dávné skořicové krámy, v nichž se vážilo na gramy koření z Indie, Afriky a bůhví odkud všude odjinud, jsou opět v oblibě – ba co víc, jsou velmi populární, a to nejen díky grilování při barbecue party v zahradách nebo ve volné přírodě, ale i díky nejnovějším poznatkům zdravovědy. Vezměte si takovou skořici: dnes je považována za nejlepší lék, který zvyšuje schopnost udržovat stabilní hladinu cukru v krvi. A co teprve skořicový čaj s medem a mlékem! Zbaví vás vysokého tlaku. Smícháme-li med a mletou skořici a namažeme jím chléb k snídani, účinně se ubráníte infarktu a zabráníte vzniku žaludečních vředů. Vypijeme-li pravidelně večer před spaním šálek čaje se dvěma lžícemi medu se skořicí, snížíme svou váhu, a to i tehdy, jsme-li mimořádně obézní!
Ale tohle všechno se mnohem lépe a podrobněji dozvíte v obchodu kořením a čaji PESO Petra Peška v Palackého ulici v Turnově, ve „skořicovém krámu“ veškerým kořením. Indie, Vietnam, Sumatra, Jáva – všechny tyhle exotické země si v obchůdku PESO v Palackého ulici podávají přímo ruku. A nevadí, chcete-li si koupit jenom pepř – vždyť tady můžete dostat nejen černý nebo zelený, ale i bílý – to závisí na tom, v kterou roční dobu se pepř z pepřovníku otrhal, podle toho, jaká byla kdy úroda. Čím dál tím víc lidí sem jednoduše zajde proto, že chtějí mít koření naprosto čerstvé nebo vysloveně módní, protože mnozí z nich rádi sledují televizní pořady, věnované gastronomii, ty mají teď obrovskou sledovanost. Někdy se stává, že právě tyto pořady určují momentální poptávku. Týká se to třeba šafránu, který se sice pokládá za určitou vzácnost, ale přitom je cenově poměrně dostupný a právě nyní jeho popularita vzrůstá. Nebo velmi žádané kurkumy – žlutého koření, bez něhož by kari nebylo žluté – jde o přírodní barvivo.
A co všechno umí zázvor? Věru toho není málo, tedy jde-li vám především o vaše vlastní zdraví. Posloucháte-li na vlnách českého rozhlasu rádi Hanu Hegerovou, když zpívá „Levandulovou“, vězte, že právě v tomto krámku si k ní můžete přivonět: bez levandule se neobejde žádné provensálské koření, ale chodí si sem pro ni i zákazníci velice prozaičtí: rozsypají ji v „maštali“, aby odehnali mouchy a všelijaký hmyz od dobytka. Musím se přiznat, že i já levanduli léta používám velice prozaicky – jako nejlepší zbraň proti molům v mém šatníku. To ale nic nemění na faktu, že zcela čerstvě natrhanou a dovezenou bez dlouhého skladování jí obdržíte právě zde.p.kuczera@centrum.cz