Spisovatel Jaroslav Rudiš přijel v úterý 1. září do Turnova původně otevřít novou budovu knihovny. Je totiž jejím kmotrem. Její otevření muselo být bohužel ze známých důvodů odloženo, protože prostory knihovny vyplavil přívalový déšť. A tak se konala alespoň menší podvečerní a večerní akce v letním kině, které s novou knihovnou sousedí. Ředitel knihovny Jaroslav Kříž si neformálně s Jaroslavem Rudišem povídal. Na besedu a následnou předpremiéru nového dokumentárního cyklu České televize do letního kina dorazilo několik desítek lidí.
Část rozhovoru přinášíme v autentickém záznamu:
* Jaroslav Kříž: Vítám Jardu Rudiše, který nám před rokem a půl slíbil, že se stane kmotrem nové knihovny. To jsme bohužel museli odložit, ale besedu v letním kině s následným promítáním jednoho z dílů nového cyklu České televize jsme se rozhodli uskutečnit. Jak se všude píše, Jaroslav Rudiš je turnovský rodák – respektive se v turnovské porodnici jenom narodil, když jsme ji ještě měli…
* Jaroslav Rudiš: Je to tak. I když jsem vyrostl v Lomnici nad Popelkou a moje české bydliště je teď v Jičíně – a to druhé, vlastně asi to hlavní, v Berlíně. S Turnovem, s gymnáziem i s tímhle letním kinem jsem samozřejmě propojený, protože jsem tu prožil čtyři roky na gymplu, které pro mě byly dost klíčové. Vždycky říkám: Naučil jsem se tady pod dozorem Mirka Vávry (ředitel zdejšího gymnázia – pozn. aut.) číst literaturu a zamiloval se do ní.
A i v nové knize Na jedno, která vychází za čtrnáct dní, se Turnov objevuje hned na prvních stránkách. Musí tam být – já jsem totiž v té zdejší porodnici vypil první pivo svého života už v padesáté minutě života. Maminka po mém porodu vypila láhev černého Rohozce. Takže od té doby jsem s Českým rájem, s Turnovem i s rohozeckým pivovarem spojený i touto pupeční šňůrou.
* Vždycky když děláte rozhovor s Jaroslavem Rudišem, tak se ho vlastně na nic nemusíte ptát. On vypráví sám… Chtěl jsem vzpomenout na dobu před dvěma lety a turnovské lokomotivní depo (ZDE), kde jsi představoval knihu Návod k použití železnice. Ta je velmi úspěšná.
Velmi úspěšná. V Německu, v Česku, a dokonce nečekaný ohlas měla i v Itálii – psali mi tamní strojvedoucí, že je u nich knížka moc populární. Právě po jejím úspěchu jsem dostal nabídku na knihu, kterou jsem chtěl vlastně napsat vždycky. Německy se jmenuje Gebrauchsanweisung für Bier, česky tedy Na jedno. Já jsem ji německému nakladatelství navrhoval dokonce jako úplně první knihu. Říkal jsem jim, že to chci napsat a že to bude skvělé, ale oni se toho tenkrát lekli. Moje šéfredaktorka v Mnichově mi říkala: „Jardo, já vím, pocházíš z Čech, já jsem z Bavorska, milujeme pivo… ale pivo není zdravé. Teď jsou nová témata, která lidi zajímají. Nechceš napsat třeba o józe?“ To jsem se smál. A tak nejdřív vznikla ta knížka o putování Evropou po železnici.
A ještě je tu nová kniha Wo die Toten sprechen, česky Tam, kde mrtví mluví. Je to takový road trip po hřbitovech Evropy. Mí hrdinové spí na hrobech mrtvých básníků a mluví s mrtvými skrz květiny, které na těch hrobech rostou. Je to zase něco úplně jiného, tak uvidíme, jak to lidi vezmou. Týká se to i hrobů mého oblíbeného Bohumila Hrabala, Jaroslava Haška nebo Franze Kafky.
A úplně aktuálně jsem předminulý týden dopsal divadelní hru pro divadlo v Žitavě. Hudbu k ní bude dělat Martin Hybler tady z Turnova, tak se to zase pěkně propojuje. V hlavě mám taky knížku Návod na použití Česka, takový můj osobitý průvodce touto zemí. Tam Turnov samozřejmě taky bude, to nejde obejít, protože je to všechno velmi osobní. Jak říkám, i v tom návodu na pivo je prvních několik stránek o turnovském gymplu, rohozeckém pivu, Alcronu, o našem divadle, které jsme tu s kamarády na gymplu založili, a o Českém ráji.
* Sedíme v letním kině u knihovny, kterou jsi měl dnes slavnostně otevřít. Bohužel se to nestalo…
Viděl jsem hodně knihoven, hodně jezdím po Evropě na autorská čtení, ale myslím si, že tahle nová turnovská knihovna je skutečně něco absolutně mimořádného. Naposledy jsem viděl takhle hezkou knihovnu možná ve Stockholmu. Myslím, že knihovna nemá roli jen jako půjčovna knížek, ale že jsou to vlastně komunitní centra měst. Moc knihovně i knihovníkům přeju, aby to všechno ustáli a provoz si pak všichni užili. Zajímavé je, že se o nové turnovské knihovně hodně mluví už teď – nejen o tom, co se stalo, ale jako o výjimečné stavbě. Ptají se mě na ni lidi v různých koutech republiky, že o ní už četli nebo ji viděli.
* Zkus ještě zavzpomínat, kdy ses tu v letním kině ocitl naposledy?
No, to bylo na nějakém rockovém koncertu. Viděl jsem tady i řadu filmů. Nevzpomenu si teď na žádný konkrétní, ale prostě pivo a párek nebo pivo a kino tady v „letňáku“ k sobě patří. Já jsem moc rád, že se tohle místo zachovalo, protože třeba v Liberci letní kino u Grandhotelu Zlatý lev zmizelo. Myslím si, že je to skvělé – i to propojení kina, knihovny, literatury, filmu a muziky, co se tu dá hrát.
* Architekt, který novou knihovnu navrhl, říkal, že je to taková otevřená dlaň. Že každá strana je k přicházejícímu člověku otevřená. Veřejná instituce přívětivá ke každému, kdo přichází – úžasná myšlenka.
A pak to ještě propojili s motivem Českého ráje. To se mi líbí.
* Teď něco smutnějšího. Do budovy nám natekla voda, bohužel musíme vyhodit 1 400 knížek a bohužel i jednu od tebe. Kniha Český ráj od Jaroslava Rudiše to nezvládla. Máme štěstí, že už ji všichni četli.
Já mám v Lomnici ještě nějakou náhradní, tak bych ji sem hodil. Aby knížka Český ráj od Rudiše chyběla v turnovské knihovně, to přece nemůžeme dopustit!
* Pojďme se přesunout k filmu, respektive k tomu, co bude následovat po našem rozhovoru. Dnes se tu v předpremiéře bude promítat jeden díl literárního místopisu, který natočila Česká televize. Jak ses dostal k roli moderátora takového pořadu?
Volali mi do Berlína, jestli bych to nechtěl zkusit. Paní dramaturgyně říkala, že četla moji knihu o vlacích a že by bylo dobré udělat podobný cestopis – takové netradiční putování republikou za literaturou, kde se budu setkávat se spisovateli a jejich potomky a povídat si s nimi. Výhodou je, že se s nimi hodně znám. Tak jsem to vzal. Má to 13 dílů. Cyklus se jmenuje Literární místopis, vysílat se bude od 10. září na ČT art. Jeden díl je věnovaný Libereckému kraji.
—————————————————————————————————————————————————-
Kdo je Jaroslav Rudiš?
Spisovatel, dramatik a scenárista Jaroslav Rudiš (* 1972) je celosvětově uznávaným autorem, který však svými kořeny i tvorbou zůstává pevně spjatý s Českým rájem. Rodák z Turnova vyrůstal v Lomnici nad Popelkou a absolvoval turnovské gymnázium.
Proslavil se debutovým románem Nebe pod Berlínem i kultovním komiksem Alois Nebel. Dnes píše česky i německy a řadí se k nejčtenějším a nejpopulárnějším současným autorům nejen v Česku, ale výrazně také v Německu, Rakousku a Švýcarsku.
Za svou tvorbu a přínos ke kultuře získal řadu významných ocenění. Německý prezident Frank-Walter Steinmeier mu v roce 2021 udělil Záslužný kříž a v říjnu 2024 jej prezident Petr Pavel vyznamenal Medailí Za zásluhy 1. stupně.
Žije střídavě v Berlíně a v Jičíně.
Snímek před besedou – manželé Vávrovi, Jaroslav Rudiš, Petr Haken, v pozadí Jaroslav Kříž
Jaroslav Kříž, Jaroslav Rudiš a ředitel turnovského gymnázia Miroslav Vávra